„Hledat štěstí okolo nás, je jako hledat jehlu v kupce sena.“
Dobře, možná je to jednodušší, ale ten, kdo hledá štěstí ve vnějším světě, nebude trvale šťastný. Čím to je?
Většina z nás žije druhými lidmi, potřebujeme je k životu, rozdáváme se pro ně a pro kousíček lásky bychom udělali cokoliv. Pokud nemáme totiž v sobě dostatek lásky (sebelásky) a naše nitro zeje prázdnotou, jsou pak pro nás druzí zdrojem lásky a citů a stáváme se na nich závislí.
Lidé, kteří potřebují toto prázdno v sobě zaplnit, se na druhé upínají a doslova žebrají o ujištění, že jsou milováni. Tento proces se neustále opakuje, protože to prázdno se dá z vnějšku vyplnit vždy jen krátkodobě. Láska od druhých je příjemná, ale ne trvale uspokojující pro ty, kterým chybí (sebe)láska v jejich nitru. Je to jako byste lili litry benzínu do auta, které je děravé, chvíli by vydrželo jet, ale za chvíli by potřebovalo další dávku.
Stejně tak fungujeme i my, ti, kteří nemáme sebelásku a lásku získáváme pouze od druhých z vnějšku. V momentě, kdy na nás přestane působit vliv krásné vnější lásky, potřebujeme další přísun, další dávku. Nejčastěji se upínáme na partnery, ale můžou to být i méně blízcí lidé, každý, kdo nám věnuje chybějící pozornost, úsměv, ocenění nebo cit, se pro nás stává zdrojem lásky. Všechny popsané výhody jsou ale jen krátkodobé a nestálé jistoty. Nejlepší cestou, jak si lásku udržet dlouhodobě je mít rád sám sebe, dávat lásku sám sobě, doplňovat si ten benzín sám, pak v nás nebude prázdno.
Sebeláskou. Citem k sobě. Nebudu vám lhát, není to úplně jednoduché, ale pokud vytrváte, zaručuji vám krásnější život, a to TRVALE. Sebeláska je něco jako hygiena, je potřeba ji denně opečovávat a praktikovat. Pokud toužíme po kvalitních vztazích a jejich zlepšení, je nutné začít u sebe právě zkvalitňováním vztahu k sobě. To, co nemáme uvnitř, nemůžeme získat okolo nás. Ten, kdo má zdravou sebelásku, má i zdravé vztahy s okolím. Vše se sebou souvisí a jedno bez druhého nefunguje. Takže láskyplné vztahy potkávají ty, kteří jsou plní (sebe)lásky.
Člověk, který se má rád tak: naslouchá svým potřebám, dopřává si, umí se pohladit, ocenit své přednosti, kvality a úspěchy, akceptuje svoje nedostatky a netrestá se za ně, krmí se zdravým jídlem a není závislý, umí být ve své společnosti a rád, atd. Sebeláska je jako semínko, které když zaléváte a pečujete o něj, vyroste z něj velká květina lásky přímo ve vás a poté se může šířit dále, láska je pak vidět nejenom uvnitř, ale i ve vnějšku, odráží se to, co máte v nitru i navenek.
Sebeláska ve vztazích znamená, že znám svoji hodnotu, že se cítím se sebou natolik hezky, že druzí se stávají jen příjemným bonusem, ale ne potřebou (závislostí). Narodili jsme se sami a ta správná zdravá samota a umění si vychutnat i lásku k sobě je cesta ke šťastnému životu. Co kdybychom oslavovali to, kdo jsme a radovali se, že v této podobě můžeme žít?
Autorka článku: Adéla Chytilová www.sebe-laska.cz Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Jsem nadšená lektorka pozitivního přístupu k životu. Věnuji se sebelásce a naučím Vás, jak opět najít sami sebe. Jako své poslání vnímám pomáhat druhým objevovat jejich ztracené JÁ, učím je naslouchat svému srdci a hledám v nich jejich přednosti. Pojďme společně měnit stará přesvědčení, která o sobě máte a nauče se, jak přijímat sami sebe s láskou.
Související články:
Adéla Chytilová: SEBELÁSKA – JAK SI JÍ VYSVĚTLIT?
Vendula Kociánová: „Nemám peníze“… zaklínadla, která z nás dělají chudáky
Ava Chrtková: Když netečou peníze jak by měly aneb něco tady SMRDÍ!
Očima laskavé rebelky: Stíháte být šťastní?
LÁSKA K SOBĚ SAMÉMU ZMĚNÍ VAŠI KARMU