Proč někdo dělá, co ho baví a přesto se mu nedaří? Nemá tolik zákazníků, dělá spoustu doporučených kroků, platí hodně reklamy, dává slevy, dělá akce a přesto mu to moc nejde?
Pak je někdo, kdo nemusí dělat nic z toho a šlape mu to?
Je to o autenticitě. Máme nějaký talent, velký dar či dáreček, něco, co nám jde, co nás baví a často je to to, co děláme v životě nejčastěji a bohužel zdarma. Máme zakódováno, že věci, které děláme rádi děláme zdarma a věci, které nás nebaví, děláme za peníze, abychom se pak zdarma mohli věnovat tomu, co nás baví.
Dar máme všichni. Všichni jsme něčím talentovaní. Někdo je skvělá švadlena, někdo kartářka, jiný je skvělý mistr na dílně, někdo je vynikající uklizečka či kuchařka. Někdo skvěle zpívá, či ho baví organizovat zábavné akce. Někoho baví cvičit psy a jiného baví hřebelcovat koně.
Ten kdo se rozhodne dělat to, co ho baví a živit se tím, musí být autentický. Děláme často chybu, že se rozhodneme využít svého daru i pro svou obživu a okopírujeme všechny úspěšné lidi, kteří se zabývají něčím podobným. Známé rčení "uč se od těch nejlepších."
Svým způsobem ano. Ti nejlepší nás v mnohém mohou inspirovat. Průser nastává tehdy, když se nenecháme inspirovat (třeba jednou dvěma vychytávkami), ale začneme kopírovat jeho cestu. Tím se naprosto totálně zříkáme svého daru a zaprodáme ho zkušenosti jiných. Pak se nedaří. Pak to drhne. A zkoušíme dál, kopírujeme, opakujeme se a když už nevíme, kudy kam, přestaneme daru věřit a vrátíme se do zaběhnutých kolejí. Dělání toho, co nás nebaví a nenaplňuje, protože za to jsou peníze jisté.
Ten kdo je pravdivý a je si vědom svého daru (toho, že mu něco jde více, neže třeba druhým), se většinou nemusí moc snažit. Ten neřekne "No jo, je to dřina, musím pořád něco vymýšlet, ale ta svoboda mi za to stojí." Člověk, který je sám sebou a autentický jedná podle impulzů, které mu do života chodí. Nemusí se nikde sám připomínat, nemusí vyvíjet sám od sebe aktivitu. Je žádán o to, aby se předvedl, aby se ukázal, je pozýván na akce atd. Má totiž něco, co na lidi svítí. Světlo vlastního Já, které ho vede. Řídí se vlastními pocity. Někdy to znamená, že několik dní vůbec nic nedělá, protože nemá impulz. Takový člověk se často a rád ztišuje, aby nepřeslechl hlas vlastní intuice, která mu říká "hele a co bys řekl na tohle? Bavilo by tě to?"
Autentický člověk si vybírá a nehledí moc na to, co si o tom řeknou ostatní. Má své specifické vyjadřování, specifický způsob práce. Když řeknu specifický, tak nemyslím vyjímečný, že je to něco, co nikdy nikdo neviděl. Je to něco, co on dělá po svém. Třeba pracuje stejně jako jiný, ale dělá to srdcem a proto si přitáhne zákazníky, kteří jeho srdce cítí.
Autentický člověk nekoná, ale nechá konat skrze sebe. Autentický člověk jen dává svolení ve škále nabízených možností, které se snaží nepřeslechnout.
Nedělat nic, je velký krok k tomu, dělat něco, co má smysl a co je prostě ONO.
Autorka: Vendula Kociánová http://www.vendulakocianova.cz
Navádím ženy i muže k vlastní podstatě. Aby bez kouzel a čar dokázali hnout se svým životem, tak jak jsem to dokázala já. Mnohdy jsou ty nejjednodušší cesty nejhůře viditelné. Život sám je velmi snadný a jednoduchý, pokud to tak chceme. O nic se nemusíme snažit, protože vše je nachystáno, jen se položit do proudu a nechat se nést. Ukazuji lidem, že hmota a duchovní růst jsou velmi úzce spjaty a že vše začíná od lásky k sobě samému. Kdo se bojí, ten ať stojí.
Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem AUTORKY. Portál Příznaky transformace TV má osobní souhlas autorky k jeho uveřejnění. Budeme rádi, když tento článek budete šíit na sociálních médiích sdílením. K tomu použijte v záhlaví článku tlačítko sdílet.