Dnešní doba je specifická uvědomováním si souvislostí a vnímáním dříve opomíjených jednotlivostí, např. vztahu k rodičům, a k předkům, ze kterého se formují následně vztahy k lidem a k partnerům. Podobně jako přijetí vlastních rodičů a prarodičů je ale důležité pochopit a přijmout místa, která pro nás mají zásadní význam a přidělit jim příslušné místo v našem životě. Takovým základním místem je krajina, kde jsme se narodili.
Nejen astrologie, ale i další duchovní a jiné systémy (např. Genové klíče nebo Human Design), využívají (ne náhodou) údaj o našem místu narození jako kvalitu, které ovlivňuje naše výchozí vnitřní nastavení, se kterým přicházíme na svět a ze kterého můžeme čerpat nejen naše talenty.
Mým rodištěm je Šumperk, nazývané „Brána Jeseníků“. Vzhledem k tomu, že tady žijí i moji rodiče (kteří se tu oba narodili) a prarodiče (kteří se přesunuli do Šumperka z Vysočiny, z Hané a z Jižní Moravy), měl jsem možnost zjistit, jak se tento region liší např. od jiných částí naší republiky a také to, že tento region je ovlivněn např. tzv. odsunem německy hovořících obyvatel po druhé světové válce, resp. poválečným osidlováním Sudet, kdy proběhlo na jedné straně násilné vytržení původních obyvatel z jejich kořenů (jejichž potomci měli zejména po revoluci, ale i dnes, tendence se vracet a objevovat části jejich kultury např. v původní německé architektuře), a zároveň příchod nového obyvatelstva ze všech míst naší republiky (kteří přinesli fragmenty své původní kultury).
I já jsem měl v době mezi dvacátým a pětatřicátým rokem mého života tendence opouštět své rodné město a pobývat v různých částech naší republiky i světa. Z nějakého důvodu mě to vždy však přitáhlo zpátky domů, abych mohl projít úplným procesem přijetí mé rodové linie a místa, kde můj život začal.
Symbolika rodné krajiny
Při mých studijních cestách a pobytech v peruánských Andách i tamnější džungli, jsem měl příležitost setkat se s duchovní tradicí domorodé komunity Qeros, kteří představují následníky linie Inků a jsou považováni za strážce dávné Andské moudrosti.
Jejich kosmovize (tj. vnímání světa) praví, že každá duše, která přichází na tento svět, je při svém zrození je formována několika aspekty. Dva z nich se vztahují právě k tématice rodného místa či krajiny a nazývají se Itu a Paqarina. Oba jsou vyjádřeny jako přírodní formace v okolí našeho rodného místa.
Itu (v kečuánštině taktéž Saiwa) představuje mužskou energii (kvalitu), která se v krajině našeho rodiště vyskytuje v podobě nejbližšího kopce nebo hory, nejčastěji takové, která bdí nad naším rodištěm a viditelně ovlivňuje jeho ráz a okolí. Naproti tomu Paqarina je ženským ekvivalentem této energie, prezentována např. nejbližší řekou nebo jezerem.
Peruánští Qeros věří, že naše zrození je propojením nejen našich fyzických rodičů, ale taktéž jejich energetických protějšků, tedy Itu a Paqarina, kteří představují jakési lůno matky přírody (Pacha Mama) a jejichž kvality jsou v nás vtisknuty a zůstávají s námi po celý náš život.
Pokud však nepřijmeme plně místo (krajinu) našeho narození, nemůžeme čerpat z tohoto místa energii, tedy nejsme schopni se napojit na naši rodovou linii, což nám brání žít ve své přirozené síle.
Můj osobní proces přijetí rodné krajiny
Tyto informace byly pro mě zprvu neuchopitelné, nebyl jsem si jistý, která místa by mohla reprezentovat kvality mužské a ženské energie v mé rodné krajině, nicméně běh života mi tuto moudrost předvedl zcela zjevně.
V roce 2011, tedy čtyři roky předtím, než jsem byl seznámen s Andskou duchovní tradicí, jsem hledal místo k bydlení, které by bylo blízko městu, ale nejlépe na „samotě u lesa“ a našel jsem jej na úpatí kopce Háj (631 m.n.m.), který se vypíná jako nejvyšší bod nad Šumperkem.
Toto místo jsem opouštěl po dalších čtyřech letech, ne proto, že by se mi tam nelíbilo, ale protože jsem vnitřně cítil, že mi už dalo, co mělo. Tím něčím bylo právě ono propojení s mužským aspektem bytí symbolizovaným kopcem Háj (Itu Apu), které lze chápat i jako jednu z částí tvořivé psychické síly.
Mé další kroky vedly opět do peruánské džungle, kde jsem převážně pobýval v malé vesničce Chazuta u masivního přítoku Amazonky, řeky jménem Huallaga a po mém návratu jsem intuitivně hledal místo pro utřídění myšlenek a objevil starý mlýn v podhůří Jeseníků, přímo u toku řeky Desná, která protéká taktéž Šumperkem. Toto místo u řeky mi poskytlo zázemí jednak pro integrování zkušeností a prožitků, ale taktéž mě propojovalo s ženským aspektem bytí, s řekou Desná, s vodou, která symbolizuje zejména naše emoční prožívání.
Až zpětně jsem si uvědomil hlubokou moudrost, kterou peruánští Qeros po tisíciletí uchovávají a která mi byla předána. Samotná iniciace však byla teprve začátkem mé další cesty. Propojení s krajinou mého místa narození mi dovolilo pokračovat zpět v mé rodové linii a poznávat i krajiny mých předků. Teprve tento proces mi umožnil začít zjišťovat, co vše je ukryto v DNA našeho Rodu.
Je nepochybné, že současná doba je orientovaná na přesouvání se z místa na místo, bohužel však ne vždy respektuje prastaré vztahy lidí a celých generací k půdě a k místu svého narození. Takové nepřijetí krajiny a místa narození, resp. vlastního rodinného systému, ale může ústit v útěk před sebou samým a před vlastními kořeny.
Pokud vás toto téma zaujalo a chtěli byste se dozvědět více, napište si o více informací.
Autor: Martin Pešek http://peskuvsvet.cz/
Při své práci využívám intuitivně kombinaci různých technik a systémů, namátkově např. prvky Ikigai, Human Designu, Genových klíčů, Antroposofie, resp. z ní odvozené Psychofonetiky, či Transurfingu Vadima Zelanda, a především osobních zkušeností, které jsem získal při studiu Andské kosmovize u peruánského antropologa Juana Núñeze del Prado, dlouhodobou spoluprácí s holandským centrem Proceswerk, či opakovanými retreaty a dietami v peruánském léčebném centru Takiwasi zabývající se tradiční domorodou medicínou (vegetalismem).