Kateřina má návaly
Paní Kateřina u mě byla loni (řešil jsem její perfekcionalismus) a nyní se opět vrátila na druhou regresní terapii, protože ta první jí velice pomohla a ona teď regresní terapii silně důvěřuje. A dobře dělá. 🙂 Já sám jsem jich podstoupil několik desítek, abych se vyčistil kompletně od své minulosti.
Od prosince 2017 měla neustále návaly horka, bušení a pocit tíhy. Lékaři jí zatím nepomohli. A mimo jiné, zamilovala se (po několika letech) a láska je to opětovaná a harmonická.
Pomocí regrese jsme vstoupili do jejího dětství. Událost tedy nemá příčinu v minulém životě, ale v minulosti tohoto života. Byla s otcem na houbách. Přinesli si je domů, a protože ona miluje smaženici, tak se jich přejedla. Bylo jí těžko, cítila tlaky a měla i návaly. Večer, když se jí ulevilo, tak si dala s radostí další porci hub. A zase jí bylo těžko. Ale vůbec nelitovala, vždyť ona to jídlo miluje.
Situaci jsme potom probrali na vědomé úrovni. Ptal jsem se, jak to má s tím novým partnerem. Byla s ním v kontaktu přes Viber snad 12 hodin denně, zbytek času prospala a projedla. A nyní se jí ten vzorec propojil. Bylo to stejné jako s těmi houbami. Zeptal jsem se jí, jak by to vypadalo, kdyby se těch hub tehdy nepřejedla. Říkala, že by jí nebylo těžko a mohla by jich sníst po menších dávkách víc. Pochopila, že věci, které má ráda vždy musí mít svou míru. V tu chvíli jí to došlo. Stačilo, aby byla s tím novým partnerem v kontaktu v menších dávkách, protože je přesycená láskou (ano i to se dá).
Na této druhé regresní terapii byla u mě v lednu 2018 a jak si poznamenala do diáře, tak od 10.2.2018 návaly horka už více nemá. Ve čtvrtek (březen 2018) byla u mě na terapeutickém sezení, protože chtěla pořešit některé další svoje životní situace, a přitom mi tuto krásnou zprávu sdělila. A tímto jí děkuji. Děkuji. 🙂
Pracovní problémy Marty
Nedávno za mnou přišla klientka Marta na regresní terapii. Nevadí mi, když klientky provádím různými traumatickými zážitky, ale tahle regrese byla i na mě silná. Dostali jsme se do koncentračního tábora. Detaily vynechám.
Obecně filmy ani knihy s tímto tématem nevyhledávám a doufal jsem, že nebudu muset nikoho tímto traumatem provázet. Couž, je to moje práce. Tak směle do toho.
Klientka měla problémy v zaměstnání. To byl důvod, proč přišla. Co je však důležité, pomohl jsem jí i s tělesným uzdravením, a to mě potěšilo. Uvědomil jsem si, že to vždy stojí za to.
V tom minulém životě její život skončil zastřelením do břicha. Když jsem situaci v regresi vyčistil (uvolnění pocitu bezmoci, nespravedlnosti a hněvu), tak jsem potom pročistil i ten způsob úmrtí. Tedy střely v krajině břišní.
Po regresce byla klientka šťastná, co je však důležité – zmizely její bolesti břicha, které ji trápily v posledním půl roce.
Už dlouho jsem neviděl někoho, komu se ulevilo dvojnásobně.
Regresní terapie má prostě pozitivní vedlejší účinky.
Adamovo zoufalství
Přišel ke mně pan Adam a trápil ho delší dobu průjem. Vypadalo to jako náběh na Crohnovu chorobu (zánět střev). Rodově má genetickou zátěž. On i jeho bratr a otec trpí nadměrným vyměšováním (chodí na toaletu 3x – 5x denně).
Restimuloval jsem ho do minulého života po jeho rodové linii. Ocitl se někde v období starověku. Skupina lidí putovala v zimě a trpěli hlady. Plni zoufalství uviděli nějakou svatyni. Uvnitř bylo jídlo, ale bylo staré a zkažené. Rozhodovali se, zda to sní nebo budou trpět a umírat hlady dál. Uvědomovali si, že je to svatokrádež, protože to bylo obětní jídlo. Nakonec hlad zvítězil. Joach se také pustil do jídla. Všechny za chvíli skolila krutá křeč a průjmy. V tu chvíli byli všichni úplně bezbranní. Objevili se lidé z vesnice a když viděli, že snědli jídlo Bohům, tak je začali zabíjet. V průjmech, křečích a bolestech jim vesničané párali břicha a oni tam zemřeli.
Situaci jsme potom při plném vědomí změnili, jak by to asi mohlo být jinak. Pan Adam navrhl, že když tam byla svatyně, tak mohli najít a požádat ty lidi o jídlo. Co bylo důležité je, že jídlo ze svatyně snědli ze zoufalství. To je klíč k jeho dnešním průjmům. Vždy když měl pocit zoufalství, tak se jeho zdravotní stav zhoršil. Naučil se, že zoufalství je potřeba změnit v naději, a ne se zaměřovat na stav trpění. Situaci jsme uvolnili po celé rodové linii. On je zatím bez průjmů a nadměrného vyměšování (začal chodit 1x denně). Po novém roce (na začátku roku 2018) mně bude informovat, zda to mělo vliv i na jeho bratra a otce.
Kateřina a její perfekcionalismus
Čtyřicetiletá Paní Kateřina P. chtěla být vždy perfektní. Cokoliv dělala nebo vytvářela muselo být dokonalé a pokud nebylo, tak na tom úmorně pracovala, až toho dosáhla. To bylo pro ni velice vyčerpávající.
Dostali jsme se do jejího dětství. Když jí byly 3 roky, tak posadila svého mladšího brášku. Pro ni to bylo perfektní. Měla ze sebe radost. Opřela ho, narovnala, podložila. Skvělá práce jen do chvíle, než přišla její mamka. Spráskla ruce a prohlásila, že snad jednou ta holka dostane rozum. Okamžitě položila Honzíka zpět do polohy v leže.
Maminka Kateřině ještě vyčinila. Od té chvíle už věděla, že musí všechno dělat tak dlouho, než to bude perfektní. Nikdy více totiž již nechtěla ten rozhovor slyšet.
Tuto situaci jsme uvolnili a dnes již paní Kateřina prostě dělá věci tak akorát. Ví, že dokonalost není potřeba. Každý má stejně jiné hledisko. Paní Kateřina se naučila pochválit se i za nedokonalost. Důležitá je pro ni správná funkčnost – podle toho dnes měří, umí i odpočívat a říct si prostě „no a co?“.
František hledá stálého partnera
Přišel za mnou pan František, který je gay. Nemůže si najít stálého partnera a je nešťastný z té věčné samoty. Je mu 41 let a obvykle je dlouhou dobu sám a když už si najde partnera, tak je to krátkodobý vztah (měsíc až půl roku) s mladším mužem, než je on sám. Jeho partner byl vždy v rozmezí cca 21 – 30 let. Požádal mě tedy o regresi do minulého života, zda není příčina jeho samoty a krátkodobých vztahů právě v někde v minulosti.
František se vrátil v regresi do roku 1532. Byl v té chvíli ve vězní. Čekal na svou popravu za vraždu. Jeho syn zabil jiného člověka a on jako jeho otec neunesl, že je otcem vraha. Zabil svého syna, bodl ho nožem do krku a do břicha. Bylo to hodně krvavé a bolestné. Miloval svého syna, a přesto ho dokázal zabít, protože neunesl tu tíhu viny, že na svět přivedl vraha. Když ho zavřeli do vězení a on čekal na svou popravu, tak si přísahal, že už to víckrát nechce zažít. Slíbil si v bolesti a pláči, že už nikdy nepřivede na svět dalšího vraha.
Ve stavu hypnózy, jsme provedli uvolnění emocí k té situaci. Následně odpustil svému synovi, že zabil a také odpustil sám sobě, že zabil jeho. Přijal ponaučení pro své vnitřní dítě. Potom bylo možné tento slib zrušit. Nechal ho platný pouze pro ten minulý život. S tím, že v tomto životě již více nemá smysl.
Když jsem pana Františka přivedl zpět do bdělého stavu vědomí, tak všechno pochopil. Vždy si hledal mladšího partnera, než je on, protože hledal svého syna, kterého miloval. Vztah mu nikdy dlouhou dobu nevydržel, jelikož pokaždé dostal strach, že jeho partner něco zlého provede a on mu bude muset ublížit. Po regresi se začal cítit lehce, jako by z něho spadla tíha věků. Zašel si po regresi na toaletu a při mytí rukou se podíval sám na sebe do zrcadla. Nepoznával se. Byl to to najednou jiný člověk. Cítil se jinak, jeho oči zářili. Jak jsme si pak řekli bylo to tím, že odpustil svému synovi i sám sobě. Jeho orientace se tím nezměnila.
Ondřejův strach z výšek
Pan Ondřej měl strach z výšek. Podívat se z okna v 8. patře mu nevadilo, ale vylézt na vyhlídkovou věž pro něj byl problém. Vždy se mu začala, po pár schodech, motat hlava a nemohl nikdy vyjít až úplně nahoru. Pokaždé když to šlo, tak se snažil překonat sám sebe, vystoupal alespoň do druhého nebo třetího patra, kde se zastavil a pak už musel zpět dolů.
Ondřej se dostal do minulého života, který byl spouštěč události strachu z vertiga v tomto aktuálním životě. Byl mírumilovným mnichem v Číně. Ocitl se v situaci, kdy šel po dřevěném mostě přes hlubokou propast. Šel pokorně, s radostí a jistotou. V té době nebylo žádné válečné období. Když byl zhruba v jedné třetině mostu, tak se ozvalo zakřupání. Most praskl. On se zřítil dolů, při pádu dolů se mu motala hlava a pak byla najednou tma. Tím jeho život končil.
Udělali jsme uvolnění této události. Byla to nečekaná nehoda, kterou nemohl nijak ovlivnit ani očekávat.
Za pár dnů mi pan Ondřej poslal tuto SMS: „Byl jsem teď na věži, po 30 letech jsem to dokázal. Hlava se mi nemotala. Ještě jednou Vám mockrát děkuji. Mám obrovskou radost.“
Spontánní regrese Hedviky
S mojí kamarádkou Hedvikou jsme byli na procházce lesem. Uprostřed toho lesa stojí starý, rozbořený chrám. Těsně pod ním se dostala do spontánního regresní zážitku. Vybavil se jí jeden kolega z práce, do kterého byla platonicky zamilovaná. Bylo to však v jiném čase, na jiném místě, než se nachází dnes.
Přehrála se jí regresní událost, v které byla ona vdovou a on byl její milenec. V 12. století to byla vášnivá, ale tajná láska. Nikdo o nich nesměl vědět. Když jsem jí provedl tou událostí, tak se ještě dostala do dalšího života v 17. století ve Vídni, kde se tento vzorec opakoval. Ona byla jeho tajnou milenkou.
Následně, když jsme probírali její situaci, tak si uvědomila, že stejná situace, avšak s jiným mužem, se jí odehrála před pár lety v životě. A mimochodem také ještě několikrát předtím. Díky tomu, že si tu poslední partnerskou (mileneckou) událost zpracovala, i když jinou technikou, než je regresní hypnóza, tak s aktuálním kolegou z práce již milostný románek nezačala.
Dnes, díky té spontánní regresi chápe proč. To poznání je důležité pro její aktuální život. Po rozebrání situace se mnou pochopila, že nemusí vstupovat do vztahového trojúhelníku a může si konečně najít nezadaného partnera. Hedvika již více nechce svoji lásku tajit.
Za nějaký čas, se Hedvika za mnou vrátila s nadšením, že opravdu zadání muži nejsou středem pozornosti v jejím hledání, ale stále nemůže najít toho pravého. Požádala mě, abychom vstoupili do regrese a našli primární událost. Hedvika je vysoká žena, velice rozhodná a energetická. Většina mužů se jí právě pro tyto její vlastnosti bojí oslovit nebo navázat hlubší kontakt. Ona je jako lvice. Hledá si muže, který má určité hodnoty. Zatím však takového partnera neobjevila.
Vstoupili jsme do regresní události jejího minulého života. Když jsem se jí ptal co vidí, co se tam děje, tak říkala, že nic nevidí. Na otázku, proč nic nevidí, reagovala tak, že nemůže mluvit. Po chvíli mi došlo, že je vázaná slibem mlčenlivosti. Provedli jsme techniku, kterou jsme tento slib pro aktuální život zrušili. Ten slib platil jen v tom minulém životě a dnes již nemá smysl.
Vzápětí se ocitla v 9. století ve Švédsku. Začalo ji bolet za krkem. Zjistili jsme, že se dostala do momentu, kdy byla popravena. Usekli jí hlavu. Cítila se však divně. Jinak než normálně. Když jsem jí dostal hlouběji do té události. Tak si uvědomila, že je muž jménem Björn. Björn byl popraven velice rychle, protože byl milencem hradní paní a pán je chytil při milostném aktu. Mimochodem Hedvika díky tomu pochopila, proč se říká, že muži myslí spodkem…
V tom mileneckém vztahu slíbil hradní paní, že o tom nikdy nikomu nepoví. Při té popravě sám sobě přísahal, že už ho nikdy nechytí.
To byl důvod, proč Hedvika měla většinou milenecké vztahy a dařilo se jí to dobře. Nikdy to neprasklo.
Björn ctil hodnoty jako čestnost, věrnost, ochrana, podpora a další. To byl vzor muže, kterého nyní hledala. Její představa totiž byla, že muž musí ty hodnoty splňovat. Ve své podstatě hledala sebe sama jako inkarnaci vlastností, které jako muž Björn znala a dodržovala.
Každý její milenec jí ty hodnoty sliboval. Byl to velice složitý případ, protože v primární události byla mužem a v dalších životech ženou. Jako žena ve všech minulých životech hledala muže s hodnotami, jaké měl Björn a současně pod vlivem slibu utajení zase milenecké vztahy.
Hedvika mi dnes volala a byla celá překvapená. Normálně na ní pískal chlap z auta. Další na ulici ní mohl oči nechat. Ona konečně začala vyzařovat svoji ženskost. Myslím, že si brzy někoho najde.
Karlova láska na břehu řeky
Přišel za mnou pan Karel, který má celkem stresovou práci a chodí se po pracovní době uklidňovat tak, že sedavá na břehu řeky. Obecně je ten pohled na vodu relaxující, ale on cítil, že je za tím něco víc.
Chtěl vědět proč tam tak moc rád sedavá. Není rybář a ani netouží ryby lovit. V rodině nikdo u řeky nesedával, nemá tedy ani nějakou pěknou vzpomínku z dětství. Řekl mi však na začátku sezení jednu krásnou větu. Na břehu řeky se cítí milovaně a on chtěl vědět proč.
Vstoupili jsme do regresní hypnózy a on se dostal do jednoho z minulých životů v kterém byl ženou. Jmenovala se Amaltea.
Amaltea seděla na břehu řeky a připlouvala k ní loď. Tedy rybářská bárka. Z ní vystoupil muž, který se hned po ukotvení lodi rozběhl k Amaltee, objal ji a políbil. Potom přinesl úlovky a ona ryby udělala k jídlu.
A tak to bylo každý den. Její muž ráno vyplul na řeku, ona seděla na břehu, občas opravovala sítě a jinak tam seděla a čekala na něj. Těšila se každý den až se vrátí. Byl to klidný milují vztah. Nebylo na něm nic zvláštního mimo to, že se prostě vzájemně milovali celý život.
Proto se pan Karel cítí i dnes na břehu řeky milovaně. Po náročné práci prostě potřebuje jenom obejmout. A protože to nyní nemá v reálném životě, tak ho jeho podvědomí přirozeně vrací do toho momentu čekání na lásku. Ty chvíle ho uklidňují a přirozeně mění jeho pocity.
Tato vzpomínka na minulý život, vázaná k břehu řeky, ho jenom harmonizuje a vyrovnává mu stres dnešního života. Bylo to pro něj krásné uvědomění.
Slečna Anita a špatné typy mužů
Slečna Anita se trápila tím, že neustále nacházela špatné typy mužů. Vždy ji jenom využívali, když však ona sama potřebovala pomoc, tak tu pro ní nebyli.
Při regresní hypnóze jsme se dostali do jednoho jejího minulého života, kde byla v temné kobce. Ve vězení a čekala na smrt. Byla odsouzená za čarodějnictví, protože ji nařkla jiná žena, která byla manželkou jejího milence a chtěla se jí tak pomstít.
V té samotě a temnotě plakala a doufala, že on přijde, že ji zachrání, vysvobodí ji. A on nepřišel. Nikdo ji nepomohl, kromě starého mnicha, který jí aspoň ve chvíli nejvyšší nouze poskytl podporu a útěchu.
Ve skutečném životě v tom mnichovi poznala přítele, který ji vždy pomáhá, když potřebuje. To pro ni bylo moc krásné poznání, že ji stále pomáhá. Anita si uvědomila, že nemá čekat pomoc od partnerů v žádné situaci. A když si najde partnera, tak bude určitě nezadaný, to bude první, co bude zjišťovat.
Odpustila sama sobě, že i v tomto životě milovala muže, kteří ji rádi využili, ale jinak ji nechávali osudu. Regresní hypnóza ji i zvýšila pocit vlastní sebehodnoty a lásky k sobě.
Pan Honza a problém s bývalou přítelkyní
Pan Honza měl problém a neustále dokola řešil vztek na svou bývalou přítelkyni. Měli spolu dům na hypotéku a on ho nesplácela, takže se dostala do exekuce a on se „svezl“ s ní.
Při regresi jsme se dostali do minulého života v kterém byl chudý zeman a ona byla bohatá. Vlastnila menší hrad. On si ji vzal jenom proto, aby se stal hradním pánem. Nemiloval ji. Zavřel ji do věže a tam ji nechal být až do konce jejího života. Dostávala pravidelně jídlo, ale trpěla samotou i přesto, že ona s ním chtěla být. Toužila být svobodná a nenáviděla ten hrad. Jediné, co tam mohla dělat, bylo vyšívání. A tak stále vyšívala a toužila se rozběhnout po louce, jít na procházku s přáteli. Vyšívala a chřadla.
On si přál, aby umřela, aby byl ten majetek co nejdříve jeho. Nechtěl nic jiného než být za každou cenu vlastníkem toho hradu. Přál si být hradním pánem, bez ní.
V aktuálním životě dochází ke splácení tohoto „karmického“ dluhu.
On touží jenom po svobodě bez dluhů.
Ona má svou svobodu a stále je s ním svázaná.
On prožívá to co, způsobil jí, aby to pochopil. A on má zase to, co tehdy chtěla.
Honza pochopil, že majetek není vůbec důležitý. A lituje svého činu. Odpustil sám sobě a i jí. Jeho pocit vzteku zmizel a nyní se snaží vše v pohodě vyřešit a změnit tak, aby bylo všechno v pořádku. Hlavně to řeší v klidu, bez emocí, které mu zatemňovali hlavu a zabraňovali řešení té situace.
Ona má svou svobodu a o majetek přišla, tak jak si přála v minulém životě. Je s ním svázaná a přesto je bez něj.
Honza ji nyní přeje šťastný život a věří, že i ona dojde svého poznání.
Autor článku: Alexandr Tóth http://www.alexandrtoth.cz
Řídím se pravidlem, že vždy existuje řešení. Někdy změna přijde, když se podíváte na věc z jiné strany, jindy je potřeba přestat na něčem lpět a velice často stačí jenom změnit svoje omezení, které Vás zastavuje od dosažení toho, co si tak přejete.
Jestli chcete, tak můžeme spolu najít řešení té Vaší situace a změnit Vám konečně život k lepšímu. Koučink a terapie, pro mě není povolání, je to můj životní styl.
