Inelia Benz: ROZHOVOR S ANDĚLEM - Exkulzivní ukázky z připravované knihy

„Existuje mnoho představ a nedorozumění ohledně toho, kdo nebo co jsou andělé, a jaká je jejich úloha na Zemi. Většina náboženství zneužila to, kým a čím jsou, aby posílila svoji moc nad druhými. Tato kniha je rozhovorem s dvěma z nejznámějších andělských bytostí – Gabrielem a Michaelem - a pomůže osvětlit tato i mnohá další témata.“

Inelia Benz je americká spisovatelka s indiánskými kořeny, duchovní učitelka a žena s mimořádnými spirituálními schopnostmi. Je autorkou mnoha úspěšných knih, textů, audio a video přednášek a lektorkou kurzů osobního rozvoje. Je zakladatelkou centra rozvoje šamanismu Shamanshack a platformy na podporu osobního rozvoje Walk with Me Now. Desetitisíce lidí po celém světě čtou její knihy a sledují ji na webu a sociálních sítích. Vystudovala obor komunikace na univerzitě v Dublinu. Je maminka čtyř dětí a žije se svým snoubencem, dvěma kočkami a psy v rezervaci indiánského kmene Makahů v Neah Bay ve státě Washington ve Spojených státech amerických.

                                                   ÚVOD

Po úspěchu prvních dvou mých knih jsem dostala mnoho emailů od lidí z celého světa. Tvrdili, že jsou výjimečné bytosti, a chtěli, abych s nimi udělala rozhovor. Tato kniha se zabývá jednou z těchto bytostí. Kontaktovala mne proto, aby mi řekla, že je ANDĚL.

Nijak zvlášť bych se tímto neuvěřitelným prohlášením nezabývala, kdyby muž, který mi napsal, nepopsal zkušenost, kterou jsem prožila, když mi bylo sedm let. Tenkrát k mé posteli přicházel anděl, četl mi pohádky a ukládal mne ke spánku. Muž dokonce věděl, jak se jmenovala první pohádka, kterou mi anděl četl. Byla o oslíkovi, který byl příliš malý, než aby unesl svůj náklad, a jak si s ním nakonec poradil. Nikdy jsem o tom nikomu kromě své babičky neřekla. Jenže babička zemřela již před mnoha lety – a já jsem jako dospělá uvěřila, že mé vzpomínky na anděla a jeho návštěvy byly pouze dětským snem.

Dostala jsem od něho několik dalších emailů, ale trvalo mi pár měsíců, než jsem na ně odpověděla, protože jsem v té době procházela mnoha životními změnami. Přestěhovala jsem se z Kalifornie do krásné malé chaty s výhledem na oceán ve státě Washington. Jakmile se můj život stabilizoval a já se usadila, domluvila jsem se s tímto údajným andělem, že se setkáme v místní restauraci v Neah Bay. Když jsem přišla na naše první setkání, seděl u stolu, u kterého obvykle sedávám. Okamžitě jsem poznala anděla, který ke mně v mých sedmi letech přicházel. Postavil se a s úsměvem kráčel směrem ke mně. Měl nazrzlé blond vlasy, hluboké zlatozelené oči, opálenou kůži, věk něco mezi třiceti a čtyřiceti lety. Vypadal velmi fit jako někdo, kdo fyzicky pracuje.

Usmála jsem se na přivítanou, ale zároveň se moje oči zalily slzami a nemohla jsem říct ani slovo. Hluboko uložené emoce se nyní draly na povrch. Podívala jsem se kolem a cítila se trapně, ale nikdo se na mě nedíval. Muž ke mně natáhnul své paže a já se nechala obejmout. Cítila jsem se, jako kdyby mě objaly paže tisíců tatínků a maminek. Svět byl tak krásný a všechna bolest byla pryč.

I nyní, při psaní těchto slov několik měsíců po našem setkání, mne tato událost naplňuje dojetím.


                                KDO JSOU A JAK VYPADAJÍ ANDĚLÉ

Gabriel: „V dávných dobách se věřilo, že vše, co se na obloze děje, je zásluhou andělů. Ale my nejsme rozděleni. Nejsou žádní dobří a špatní andělé. Máme velmi jasno v tom, co děláme a jak to děláme. Strach a útlak nebo jednání ovlivněné zlobou jakéhosi nebeského pána či boha nepatří do naší reality.

Nemáme pohlaví ani rod. Nemnožíme se, podobně jako lidské duše, které se také nereprodukují: lidská těla ano, ale duše nikoli.

Fyzicky se zjevujeme a vypadáme jako humanoidi, ale naše fyzická těla jsou mnohem jemnější a pružnější než lidská. Naše tělo může být v jedné chvíli čistou energií světla a v druhé chvíli pevnou hmotou. Je to proto, že my JSME našimi těly: jsou fyzickým vyjádřením naší bytosti, a nikoliv nějakým jiným prostředkem či stvořením. Připomínáme svojí povahou spíš duši než tělo.

V průběhu historie nám lidské kultury začaly přisuzovat pohlaví, mužské nebo ženské. Ale my se tak nevnímáme. Nejsme ve své podstatě duální, ani fyzicky, ani energeticky. Vzhledem k tomu, že se žádným způsobem nerozmnožujeme, pohlaví ani jakýkoliv jeho ekvivalent v jiných vibračních úrovních není součástí naší existence.

Jsme jednotlivé bytosti, ale můžeme se napojit na naše společenství, když chceme. Často pracujeme ve skupinách, pohybujeme se ve skupinách a objevujeme ve skupinách. Ale tyto skupiny nejsou statické a trvalé. Naopak, jsou velmi otevřené a proměnlivé.

Jako jednotlivci jsme odlišní jeden od druhého. Naše jedinečná osobnost ovlivňuje způsob, jakým na sebe bereme své úkoly a jak je řešíme i jak se fyzicky projevujeme. Jinak řečeno – to, v jaké fyzické podobě se objevujeme a jak nás jiné druhy vnímají, je projevem naší individuality.

Proto je každý z nás vnímán odlišně, a to jak v rámci svého druhu, tak i mezi jinými druhy. Já jsem byl například lidmi často považován za ženu nebo v křesťanských kulturách mylně za Ježíše. Jiní andělé mě vnímají jako fyzicky subtilního, jemného, menšího, než je průměrný anděl, přívětivého, měkce hovořícího a trpělivého. Proto jsem často žádán, abych pomáhal v situacích, kde jsou přítomny děti nebo válečníci.

Takže…jak bych se popsal?

Když bych využil tvůj slovník, řekl bych, že jsme taková ZÁKAZNICKÁ PODPORA Stvoření, technici, kteří vstupují do vaší počítačové hry, a opravují závadu tak, abyste mohli dál hrát. Avšak to je role: není to, kým skutečně jsme.“

MICHAEL

Michael: „Lidé si myslí, že pracuji pro Boha. Ale je to tak, že si potřebujete znovu definovat a zvážit to, co nazýváte „Bohem“. Už nejsme ve středověku. Máte schopnosti i kapacitu vidět, že neexistuje žádné vnější mužské božstvo, otec, který stvořil celý vesmír. Pracuji pro stvořitele, ano. Ale ten stvořitel jste vy, vy všichni.

A já určitě nepřivádím lidi k náboženství. To je projekce a fantazie vytvořená pravděpodobně příliš nabubřelým egem. Myslím to tak, že pokud se ultradimenzionální bytost chystá přivést Normu zpátky k Ježíšovi, a Norma je studentka z Dublinu, tak potom, proč by Bůh posílal mě? Proč by neposlal třeba Tonyho, anděla nižšího stupně… Ale ne. Oni si vždycky myslí, že to musí být někdo z velkých jmen. Já nebo Gabriel.“

Inelia Benz: „Možná proto, že máme tvoje obrázky, díváme se na tebe a voláme tě? Volala jsem Gabriela a on přišel. Nebo mi vlastně říkáš, že nejste ve skutečnosti archandělé Gabriel a Michael, ale Tony a Robert z nějaké jiné dimenze, kteří předstírají, že jsou slavní archandělé? Protože to jste byli, kluci, vy, kdo jste mi řekli svá jména, ne já.“

Michael: „A naše role byla úplně dezinterpretována. Jako kdybychom byli ti, kteří vám říkají, ať se vrátíte k nějakému strašlivému starému a špatně naloženému chlapíkovi na trůnu, který žije v nebi. Nebo ať se vrátíte k nějaké organizaci, která má po celém světě budovy se sochami a obrazy znázorňujícími nás, jak zabíjíme lidi kvůli tomuhle naštvanému a hrůzu nahánějícímu starému muži na nebeském trůně.

Přitom my neúnavně pracujeme na tom, abychom vás udrželi na cestě, kterou jste si vybrali, a která je pro většinu z vás o silné a hluboké touze se znovu spojit s vaším vyšším Já, vyšším vědomím a vaším kolektivním vědomím.“

NÁŠ NEVIDITELNÝ DOPROVOD – CHRÁNĚNCI A CHŮVY

Gabriel: „Lidé jsou jako majáky. Z nějakého důvodu, který neznám, se dostanou do mého pole pozornosti. Jakmile se do něho dostanou, je to jako kdybych nad nimi měl nepřetržitý dozor. Někdy se jim věnuji více, ale většinu času mi tento „dohled“ nebo pozornost běží někde na pozadí. To jsou lidé, kterým říkáš „chráněnci“. Nebo jsi také předtím říkala, že já jsem pro ně něco jako chůva.“

Inelia Benz: „Ano! Někdy se po mě také chce, abych měla některé lidi v mém poli pozornosti. A já jim říkám chráněnci. Je vtipné, že to také znáš.“

Gabriel: „V každém případě: takhle to funguje. Nikdo nemá mezi svými průvodci někoho, komu nedal svolení. Osoba může požádat buď konkrétní bytost, aby se stala jeho průvodcem, nebo bytost se speciálními schopnostmi. A může to být také naopak: určitá bytost může chtít stát se součástí systému vedení a podpory určité osoby. Pokud oba souhlasí - přičemž k souhlasu ze strany osoby většinou dochází nevědomě, zatímco druhá bytost se rozhoduje zcela vědomě - dojde k propojení. Samozřejmě, tato spojení nejsou trvalá. Mohou být a někdy skutečně trvají celý život, ale většinou trvají pouze několik let. A někdy dokonce pouze několik hodin.“

Inelia Benz: „Teď když jsem s tebou strávila tolik času ve dvou, nedovedu si svůj život představit bez tebe po mém boku. Byla bych moc ráda, kdyby ses stal trvalým členem mého doprovodu (entourage).“

Gabriel: „Jsem poctěn. A děkuji!“

Inelia Benz: „Je tu nějaké omezení? Můžeš být průvodcem pouze pro určitý počet lidí?“

Gabriel: „Naše vědomí nebo kapacita držet pozornost není omezena. Jsou tu pouze omezení, která jsou dána nastavením naší reality.“

Inelia Benz: „Co další lidé, kteří by po přečtení této knihy chtěli, aby ses stal jejich průvodcem? Mohou tě zavolat a požádat, aby ses stal členem jejich doprovodu?“

Gabriel: „Ano, takhle to v podstatě funguje. Ale ne s každým lze vytvořit ideální dvojici. Proto půjde tento požadavek ke všem andělům a ten, který je s danou osobou nejlépe slučitelný, nebo má schopnosti, které osoba potřebuje, předstoupí, aby se zvážilo, zda se nehodí lépe.“

Inelia Benz: „A můžeme chtít mít více než jednoho anděla ve svém průvodu?“

Gabriel: „Ano, množství průvodců není omezeno, ani není určeno, kolik a jakého druhu mají být. Jen bych chtěl varovat kohokoliv, kdo chce rozšířit počet svých průvodců, aby si uvědomil, že existuje mnoho bytostí, které předstírají, že mají ty nejlepší úmysly, ale jsou to ve skutečnosti nízkovibrační bytosti, které využívají lidskou potřebu vedení a podpory pro své vlastní zájmy a růst.“

Inelia Benz: „Jak se můžeme ujistit, že se tohle nestane?“

Gabriel: „Dejte si pozor, abyste prohlásili, že chcete, aby se do vaší blízkosti dostali a vašimi průvodci se stali pouze vysokovibrační světelné bytosti, které mají na srdci jen vaše nejvyšší dobro a životní naplnění. A když už o tom mluvíme: je vždy dobré pravidelně prověřovat a očišťovat vibrační soulad vašich průvodců.“

Inelia Benz: „Jak to máme udělat a jak často?“

Gabriel: „Nejméně jednou ročně nebo kdykoliv, kdy cítíte, že měníte směr ve svém životě. A jak to udělat? Zavolejte si své průvodce buď ve změněném stavu mysli, například v meditaci nebo ve stavu kontemplace, a prozkoumejte, jak a zda s vámi rezonují? Jakmile cítíte, že už určitého průvodce nemáte mít nebo že je v nízké vibraci, poděkujte mu za jejich služby a nařiďte, aby odešel.“

O ZACHRAŇOVÁNÍ

Gabriel: „Nikdo nemůže nikoho zachránit nebo vytáhnout z jeho nízké vibrace. Můžete to krásně vidět u lidských závislostí. Závislý člověk si nepřestane libovat ve své závislosti do té chvíli, kdy se sám nerozhodne, že už toho má dost a chce přestat. A cokoliv jiného, např. když vás závislý žádá o pomoc či záchranu, vede pouze k tomu, že jeho závislost podporujete a umožňujete mu ji. A tak vzniká spoluzávislost.“

Inelia Benz: „To je drsné, ale viděla jsem to mnohokrát. Závislí lidé to často dělají. Odvádí takto pozornost.“

Gabriel: „A je to upírské. Člověk by měl být sám k sobě upřímný, pokud se snaží zachránit někoho závislého nebo nízkovibračního. Navrhl bych, aby si takový člověk položil otázku, proč opravdu chce druhého člověka zachránit. V odpovědi je vždy schovaná nízkovibrační motivace.“

Inelia Benz: „Dobře. Potřebuji si to ještě znovu promyslet. Znám mnoho lidí, kteří byli snadno oklamáni nízkovibračními přáteli nebo členy rodiny, a někdy i úplně neznámými lidmi. Zachraňující lidé měli dobré úmysly a upřímně je vůbec nenapadlo, že by jim mohl někdo lhát. Jak to může být nízkovibrační frekvence nebo motivace?“

Gabriel: „Může to být jedna i více nízkovibračních motivací najednou. Možná chtějí být vnímáni jako dobří, laskaví, a mohou si myslet, že soucit nejlépe vyjádří tak, že budou jemní a vezmou na sebe bolestivé problémy druhých. Takové uvažování je založeno na mučednické energii, která má nízkou frekvenci.

Může to být tak, že chtějí zachraňovat druhé, ale ve skutečnosti chtějí být sami zachráněni. Mohou také chtít před druhými vypadat jako mučedníci. Dalším důvodem může být, že si nejsou vědomi toho, jak pracují pracovníci temnoty. Nízká vibrace nevědomosti způsobí, že jsou oklamáni a obelháni a jejich pozornost je odvedena od podstatných věcí. Každopádně nic z toho nepřinese dobré výsledky.“

Inelia Benz: „Pokud vybočíme ze své cesty, abychom někoho zachránili, protože tato osoba nám tvrdí, že se neumí zachránit sama, není její záchrana často dobrým řešením. Na mě také několikrát tuhle taktiku použili. Pokud někdo neumí plavat, ano, je lidské jít za ním a vytáhnout ho. Ale pokud vběhne znovu bez rozmyslu do vody, tak to je ten moment, kdy je potřeba se zastavit a nechat ho naučit se plavat - anebo se utopit. Jednou se mi přesně tohle stalo. A víš co? Když ten člověk viděl, že za ním už podruhé neskočím, vyplaval z rybníka sám. Neskočila jsem tam, protože jsem viděla, že by mě držel pod vodou tak dlouho, dokud bych sama nezemřela.“

Gabriel: „Ano, to je dobrý příklad. Je to jako s nízkovibračními členy doprovodu.

Inelia Benz: „Jak se vůbec někdo takový mohl stát členem doprovodu?“

Gabriel: „Víš, ne každý člověk tady na Zemi pracuje na zvýšení své vibrační frekvence. Nebo to nedělají celý svůj život. Možná si několik let užívali nízkovibrační zkušenosti – a aby je mohl prožívat, potřebuje takový člověk nízkovibrační průvodce.

NEGATIVNÍ ZKUŠENOST

Inelia Benz: „Mnoho lidí si myslí, že vše se děje z nějakého důvodu. Podle tohoto náhledu nic není naprosto negativní a vše může být odrazovým můstkem k našemu růstu nebo posílení. Já však mám pocit, že to vnímáš podobně jako já: totiž že někdy se negativní situace či osoba objeví čistě proto, abychom zažili negativitu, nebo aby nás zastavila, odvedla naši pozornosti či oslabila.“

Gabriel: „Ano, také jsem se s tím setkal. Většina negativních zkušeností je zde čistě pro negativní zkušenost jako takovou. Člověk se pak může z této negativní zkušenosti vymanit a většina lidí se bude snažit dát takové zkušenosti smysl a hodnotu. Ale ve skutečnosti by jim bylo v životě mnohem lépe a byli by silnější, kdyby takovou zkušenost neměli.“

JAK POMÁHAJÍ ANDĚLÉ

Inelia Benz: „Co přesně v těchto případech děláš? Hodně slýcháme o tom, jak andělé pomáhají lidem v případě potřeby, během nehody nebo nemoci. Ale moc nevíme o tom, že andělé přicházejí k lidem v okamžiku, kdy se jejich vědomí rozšiřuje.“

Gabriel: „To je pravda. Vypadá to, že většina příběhů, které si lidé vyprávějí, se týká dramatických událostí. Jenomže příběhy, kdy dochází k expanzi vědomí, nejsou většinou příliš dramatické. Většinou jde o jemný a pomalý proces.

Někdy člověk může zažít trauma a zjistit, že ho tento zážitek změnil. Nyní rozumí životu, svému poslání a jádru svého bytí. Avšak k tomu dochází mnohem méně, než by si někdo myslel. Jenomže jde o dramatickou situaci, a proto se o ní lidé dozvídají mnohem více.“

Inelia Benz: „Co potom zažívá člověk, který si tě „zavolal“, protože se rozhodl rozšířit své vědomí?“


Gabriel: „Z mého pohledu cítím, že je ochotný poučit se a vystoupit z utrpení a bolesti. Vlastně se nejedná o pasivní přístup, ale o aktivní a vědomé kroky, které uskutečňuje ve svém životě a které odráží jeho rozhodnutí vystoupit z utrpení a bolesti.

Z jeho pohledu – a záleží na tom, jako moc si je vědom svých průvodců a do jaké míry je s nimi ve spojení - dochází k posílení intuice a je schopný více vnímat své vyšší Já. Někdo se mnou dokonce i živě diskutuje a hledá nové nápady a řešení.“

Inelia Benz: „Jsem ráda, že říkáš, že se nejedná o pasivní přístup. Občas se na mě obracejí lidé, kteří chtějí, abych pomohla někomu z jejich rodiny nebo přátel. V podstatě chtějí, abych je zachránila nebo uzdravila. Chvíli mi trvá, než jim vysvětlím, že pokud se ten člověk nechce naučit, jak se uzdravit nebo si sám pomoci, nemohu nic udělat.

Často jim říkám, ať pošlou tomu, kdo potřebuje pomoc, některou z mých meditací nebo cvičení, a doporučí mu přečíst si články na mém webu. Avšak z nějakého zvláštního důvodu to někteří z nich neudělají. Většina ano, ale někteří z těch, kteří za mnou přijdou, ty materiály vůbec nepřepošlou.

Co se týče toho druhého případu, myslím si, že člověk, který takto za mnou přichází s žádostí o pomoc pro někoho jiného, je v energii důležitosti, naléhavosti, krize, záchrany. Také často cítím, že jde o jeho ego. Myslím, že v hloubi duše tuší, že ten, komu chce pomoci, si ve skutečnosti nechce nechat pomoct. Nicméně je pak klidný, protože má pocit, že udělal to nejlepší, co mohl.“

Gabriel: „Ano, to je velice zajímavé. Myslím, že je to součástí kulturní, společenské a náboženské výchovy, která učí, že si člověk nemůže pomoci sám a musí jít za někým jiným, aby mu řekl, co má dělat, nebo aby ho vyléčil, případně díky němu dosáhl osvícení.“

Zdroj: www.oheladom.cz

Autorka: Inelia Benz 

Překlad: Terezie Dubinová


INELIA BENZ (zdroj)

Původem Chilanka, vlastním jménem Inelia del Pilar Ahumada Avila, která vyrostla a vystudovala v Británii. Na veřejnosti se objevila nedávno. Na první pohled na ní neuvidíte nic zvláštního, ale tvrdí o sobě, že má schopnosti, které lze právem zařadit mezi vyjmenované záhady. Je jasnovidná: vidí do minulosti i do budoucnosti. Nebo je schopna spontánně mluvit cizími jazyky, které se nikdy neučila.


Hana Sahhu-arah: rozhovor s průvodkyní hvězdných duší


Novinky ze všech kategorií článků

PODPOŘTE NAŠÍ PRÁCI A ZAŠLETE NÁM FINANČNÍ DAR, VELICE DĚKUJEME.
2201380141/2010. Pro platby ze zahraniční: FIO Banka, a.s.
IBAN: CZ7720100000002201380141

NEBO PŘES PAYPAL třeba 111,- nebo 222,- Kč