Říká se teď často "volím si lásku" nebo "odpovědí je láska", ale co to vlastně znamená?

Pro mě je to absolutní přijetí. 

Když se rozhodnu někoho milovat, mohu udělat pouze to, že ho přijmu úplně se vším, kým je a jak se projevuje. 

Nechci, aby byl jiný, abych ho milovat mohla. Může být takový, jaký je právě teď. Nic víc. Ale právě tohle je to úplně nejvíc a pravé projevení lásky.

Vysílat lásku pro mě neznamená, že si sednu do meditačního posedu a budu si opakovat nějakou lásku obsahující mantru. Vysílat lásku pro mě znamená třeba úsměv věnovaný spolucestujícímu v metru. Přijetí toho, kdo mě nemá rád, bez požadavku, aby mě rád měl. Nebo pomoc s těžkou taškou paní, která jde vedle mě do schodů a já za to nic nechci. Ani její poděkování, protože mi je příjemné už to, že jsem pomohla a jdu dál svojí cestou. Když přijde poděkování, úsměv nebo přijetí i z druhé strany, je to fajn, ale není to nutné. Když mám dost lásky v sobě a k sobě, stačí mi ji rozdávat a nepotřebuju nic zpátky.

Nepleťme si to s tím, že přijetí druhého znamená, že dovolím, aby mi ubližoval, omezoval mě nebo ponižoval. V první řadě totiž miluji sebe, takže není vůbec možné, abych komukoliv dovolila, aby mi jakýmkoliv způsobem škodil. Takže udělám, co je třeba, abych sebe chránila. Přesto ho mohu přijímat. To znamená, že ho neměním. Může se projevovat agresivně a já ho za to nebudu odsuzovat, ale moje sebeobrana bude odpovídat jeho chování. Mohu odejít, trvale se vzdálit nebo použít fyzickou sílu, když bude třeba. 

Vrátím se však k běžným partnerským vztahům. Často je to tak, že chceme po druhém, aby se změnil. Považujeme to za projev lásky, když bude dělat to, co si přejeme. Jenže naše požadavky na to, aby byl jiný, jsou pouze projevem naší nelásky, našeho nepřijetí. Chcete-li být milovaní, milujte. Bez podmínek. Ne jako manipulativní hru "já ho budu milovat, tak on za to bude milovat mě", ale opravdu z celého srdce. Nejde vám to? Pak jste se ještě nenaučili milovat sebe bez podmínek a vyžadujete to od druhých. Takže začněte u sebe :-) Všímejte si, kdy se k sobě chováte nelaskavě, bez respektu, odsuzujete se a chcete po sobě, abyste byli lepší, než teď jste. Pro začátek úplně stačí, když si toho budete všímat. Později můžete hledat, jak byste se v dané situaci k sobě mohli zachovat laskavěji. Velký pokrok už je jen to, že vás nová možnost vůbec napadne, tj. že vaše mysl si dokáže představit, že byste udělali něco jinak. 

Nakonec můžete začít zkoušet ty nové varianty reálně udělat a sledovat, jak vám to jde a jestli je to ono. Někdy to jistě bude ono a někdy třeba zjistíte, že to ještě není to pravé a potřebujete to ještě nějak jinak, abyste se cítili dobře. Tak to zkoušejte, testujte a měňte dle libosti. Je to pro vás a může to být podle vás :-)

Může to vypadat tak, že přijetím toho, co je, vytvářím stagnaci, akceptuju nějaký nepřijatelný stav. Ale jde o něco jiného. Jde o to, že přestáváte odmítat sebe nebo druhé kvůli tomu, jací právě jsou. Přestáváte být zlí. Jen přijímáte realitu. Právě v tomto momentě se mohou začít dít změny, které vás mohou překvapit svojí intenzitou i rychlostí. 

Láska je totiž hnojivo, které urychluje růst úplně všeho. Můžete si všimnout, že děti, které jsou milované, se rozvíjí nejlépe. Jejich rozvoj je stabilní, radostný a v lehkostí. Když začnete s láskou (tedy s přijetím) přistupovat i k sobě, začnete růst úplně stejným způsobem - stabilně, lehce a s radostí.

Které ze Slunečních esencí podporují lásku? Všechny :-) Protože každá z nich nám svým způsobem dodává energii lásky v oblasti, na kterou se specializuje. Úplně univerzální a základní je lípa, protože je o tom zcela základním přijetí sebe jako milováníhodné bytosti. Stejně tak nám však třeba dub pomáhá přijmout sebe i v okamžiku, kdy se potřebujeme vymezit, vyjádřit a postavit za své zájmy. Osika zase pomáhá přijmout naše strachy a obavy. Tedy přestat se odmítat proto, že máme z něčeho strach. To samo o sobě pomáhá uvolnit se a přestat na sebe vyvíjet nepřiměřený tlak. Přestáváme se pak bát selhání. 

Takto bych mohla pokračovat. Takhle jednoduché to v principu je - přijmout se se vším, co k nám patří. Těžší je se to naučit :-) Ale je to možné, má to smysl a jiná cesta stejně není.

Dovolte si mít se rádi.

Více zde: https://www.zumotova.cz/news/volim-lasku-ale-co-to-vlastne-znamena/

Autorka: Bára Zumotová http://www.zumotova.cz

Žena, partnerka, maminka, dcera, sestra, kamarádka...

Pro vás mohu být člověkem, kterému se můžete s důvěrou svěřit, kdo vám bude klást otázky, které vám pomohou nalézt odpovědi, které vás nasměrují k vlastní pravdě a spokojenosti.

Zákoutí lidské psychiky, spletitost vztahů a rozmanité lidské osudy mě zajímaly už od dětství. Moji rodiče se často stěhovali, navíc můj tatínek je cizinec, takže jsem se mnohem častěji než většina lidí dostávala do úplně cizího prostředí a vždy bylo potřeba nové lidi poznat a navázat nové vztahy.