Mnozí z Vás si možná pod pojmem "temná strana" představí jednu z kapitol filmové ságy Star wars či záležitosti spojené s okultní magií.
A přesto tato temná strana duše působí občas v každém z nás. U někoho silněji, projevujíce se i na venek různými projevy agrese. U jiných slaběji, například formou úzkostí, obav či zlosti na okolní svět. Co je to tedy temná strana duše? Oficiální definice neexistuje. Já ji vnímám jako naše nenaplněné touhy, které se nám zatim nepodařilo naplnit a o kterých někde uvnitř nás víme, že jsou opravdu naše. Z mnoha důvodů jsme si nedovolili tyto touhy naplnit a zlobíme se. Zlobíme se na okolní svět, naši životní situaci a velmi často i na sebe. Propadáme skepsi a ztrácíme víru, že se nám naše sny splní.
Temná strana duše se nemusí projevovat jen zlobou. Často se projevuje i formou zmatku a říkáme, že nevíme, kam směřujeme a co chceme. Opravdu to nevíme? Moje zkušenost mi říká, že vždycky víme, ale zakázali jsme si vědět, aby nás to nezraňovalo. Uzavírame se do ulit různých společenských rolí a život se stává stereotypem. Fungujeme na "auto pilota " a naše prožívání omezujeme na minimum. Je to zcela pochopitelné. Abychom dlouhodobě mohli hrát společenské role, ve kterých se necítítme dobře, musíme v sobě podvědomé vnímání a vlastní pocity umlčet. Slovo musíme zde ve skutečnosti nahrazuje slovo CHCEME.
Možná se teď ve Vás něco bouří a říkáte si, že nikdo nechce poškozovat sám sebe. Přesto vše, na co v životě reagujeme je naše volba. Nikdo nás v běžném životě nenutí se rozhodovat proti naší vůli. My sami si volíme odezvy na základě našich přesvědčení. Vědomě se trápit nechceme a současně nám naše obavy zabraňují být sami sebou a jít si za svými sny. Uvnitř nás “křičí naše vnitřní dítě” a my ho nechceme slyšet, abychom nepřišli o "životní jistoty”.
Řešení nemusí mít drakonické rozměry, dávání výpovědi v práci a všem říci během jednoho dne od plic, co si myslíme. Co může pomoci, je dovolit si být chvíli sám o samotě a přemýšlet, co nám v dětství dělalo radost a co jsme dělali rádi. Pokud se k sobě dostáváte po mnoha letech, není třeba na sebe tlačit a vše vymyslet během třiceti minut. Jen si dovolte nechat plynout myšlenky na radostné chvíle a uvidíte, jak se Vám postupně začne před Vašima očima vytvářet nový obraz. Obraz, kde budete vědět, co doopravdy chcete a co Vás těší. Dopřejte si tyto chvíle, kdy můžete být sami a přemýšlet o sobě alespoň hodinu týdně.
Zkoumejte také Vaše obavy a z čeho pramení. Je dobré si uvědomit, že život má jen pár zim, jar a Vánoc. V tomto kontextu je "temná strana duše" jakýsi vnitřní hlas, je naším spojencem. Upozorňuje nás, že něco není v pořádku. Nežijeme tady, abychom se stali stroji na plnění přání ostatních, ale abychom prožili vlastní život. Jedině tak můžeme prospět sobě i ostatním.
Autor článku: Mgr. Ivo Kotek, www.ivokotek.cz 
Od roku 2007 se věnuje terapeutické, konzultantské a lektorské činnosti. Zaměřuje se jak na psychosociální výcviky, koučování, tak i individuální terapie. Současně vede tréninky efektivní komunikace, leadershipu či time managementu v komerční sféře. V předchozích letech působil na různých manažerských a obchodních pozicích v nadnárodních společnostech.