Dnes jsem se nechala inspirovat články o sjednocení časových linií 21.12. A chodily mi informace ještě den předtím. Až tak hojně, že když jsem chtěla poslat smsku z mobilu, otevřu displej a ten je náramně přesvětlený! Po dobu, co mi ty informace chodily. Pak se zas mobil vzpamatoval a displej byl normální. Jeden balík se týkal tématu, proč já jako osoba, nebo každý jednotlivec sám o sobě, kdy se nachází uprostřed realizace vlastních nápadů, má zdánlivě na vše času dost a tak akorát. Ale zapojíme-li do okruhu našich realizací další osoby, už se to komplikuje, čas plyne rychleji, nám se ho nedostává, energii je obtížnější si držet. Je to dáno počtem vnějších lidí, tedy co člověk, to pravděpodobně pokaždé jiný typ energie. A jiná úroveň vibrace.

Pokud máte v plánech zahrnuty ty jedince, kteří jedou v energiích hodně odlišných než VY, nebo energie té realizace, pak Vám budou práci a plynutí skrze záležitosti spíše komplikovat. A na vyladění se potřebujete extra čas navíc. Pak to začne fungovat. Všimli jste si, jak s přáteli, kteří jsou Vám podobní, trávíte čas rádi a plány Vám jdou společně od ruky? Že je Vám s nimi dobře, energie máte na rozdávání, starosti jsou vskutku poloviční? To proto, že tam je vyladění!

Vyladění se stává složitějším, čím více lidí ve skupině je. Mně třeba nejvíce sedí povídání si mezi čtyřma očima. Pak, jak je nás více, nastává trochu zmatek, protože každý jedeme nějak to své a bavit se harmonicky není umožněno, takže celková interakce (rozhovor) stojí více úsilí a podobá se tomu závodu, kdo řekne víc (apod...). Toť úroveň, na jakou se cítím být stahována namísto poklidného plynutí a rozjímaní. Místo uvolnění a odpočinku, zlepšení nálady, se dostaví únava, jelikož psychicky ten zmatek odsává energii.

Jak rychle jsem to musela načmárat, než informace uplyne doztracena? ;-)

Nevadí, je zatím taková. K tomu se připojuje další jev, jaký se bude dále zesilovat se zítřejším slunovratem 21.12. A sice ten, že projevená bolest může probudit nebo upevnit přátelství. A přijde člověk, který nabídne náruč a vlídné slovo nebo naslouchání a znovu probudí ten pocit, že nepovídáme do prázdna, že ten člověk tu je s námi. A naopak, podvědomí, jaké se jej bálo, se dostaví do klidu. Podvědomí se domnívalo ještě před pár dny, že ten člověk něco vyčítá. Bylo mu/jí zvědoměno, řečeno. Bylo pochopeno a odpuštěno a mezi slzami a únavou vysvitlo slunce úsměvu. A takto postupně vylaďujme a najděme ochotu si najít pro sebe více času a abychom tak měli dost energie a čas na druhé.

Přeji požehnaný čas zimního pokoje.

Dovětek: Ono se to řekne - mějme (a chtějme mít) čas i na druhé. A je podstatné rozlišit, aby to mohlo být tak zdravě napůl cesty (předchozí článek). Poznáte to, přeji Vám, abyste to uměli poznat. Poznáte, kdy Vás druhý má rád i se slzami a občas nadávkami ze zoufalství. Protože pak Vás osloví, nabídne pomoc. Aby nemusel/a vidět to zoufalství, jaké třeba zažíváte, protože mu/jí je tento pohled smutný. Nebojte se tuto pomoc přijmout (!) :-), i když jsou mezi Vámi a zbytkem světa zdi stavěné z nedůvěry.

Vibračně se sjednoťme a čas bude také v náš obecný prospěch za mnohem menšího úsilí.

Autorka článku: Jitka Bartošová

https://farhamandala.webnode.cz/