Příroda se chystá k odpočinku, listy začínají padat a některé druhy dokončují svůj cyklus. U lesa jsem ještě viděla zlatobýl, řebříček a zvonek. Odolné druhy, které snesou chladná rána. Tělo si chraňme teplejšími oděvy, zejména ledviny, pro zimomřivé, i nohy. Je mi záhadou, jak lidé chodí v zimě bosi, asi mají odolná těla:).
My se začínáme ponořovat do svého nitra zlehka a pomalu. Někteří pociťují, že jejich milované tělo potřebuje ještě více odpočinku, než obvykle, a dřívější usínání. Ve vnějším světě sílí vřava mocných nemocných a my se můžeme jen smát té komedii, když zahlédneme článek na internetu, či omylem uslyšíme něco v rádiu. Mnozí z nás již dávno vzdali sledování médií, jelikož pochopili, o co tam běží. Vědomě jsme odmítli hrát tuto hru a živit nějaké entity svými strachy.
My se nyní zklidňujeme, zjemňujeme, zateplujeme a více relaxujeme. Rozjímáme o svém bytí. Posíláme radost a lásku do svých vizí o jiné společnosti, o novém nastavování žití na Gaie. Bedlivě prověřujeme, komu posíláme energii, čeho se zúčastňujeme, a čemu věnujeme naši pozornost. Dáváme ji tam, kde je stejná vibrace, kde je rezonance a pospolitost. Taková setkání nás pak těší, rozradostňují, nabíjejí Světlem.
Sledujeme i svůj pozemský plán, jak ho plníme, kam nyní směřujeme a jak daleko či blízko jsme vlastně od Stvořitele (Zdroje). Co ještě potřebujeme, aby nám bylo moc dobře, a neměli jsme úzkost a smutek v srdci.
A tak se useberme do svých srdcí, do klidu našeho domova, napojme se na milující energie „Všeho co jest" a zůstaňme naprosto klidní. Protože bojiště bude jednoho dne prázdné a zbyde jen zkušenost v eonech časů.
Autorka článku: Denisa Celesta Kralovičová
