Neviditelné záření, které se vyskytuje na určitých místech zemského povrchu, znají lidé již od nejstarších dob. Spojení člověka s přírodou bylo dříve mnohem užší a lidé reagovali na přírodní vlivy zcela přirozeně, což se dnes považuje spíše jako výjimka. O takových schopnostech se často mluví jako o atavismu. Jedná se o skryté schopnosti, které jsou již u člověka potlačeny a nevyužívány. Naši předkové se dokázali s problémy negativních účinků dráždivých zón snadno vypořádat. Celkově organismus dnešního člověka je na tom mnohem hůře než v minulosti. Žijeme v přetechnizované době, plné elektromagnetického smogu a negativního působení chemizace. Nezdravý způsob života, odtržený od přírody, spolu s dráždivými zónami tvoří komplex škodlivých vlivů na lidský organismus.
Co je to vlastně ta geopatogenní zóna? Slovo geopatogenní vzniklo z dvou řeckých slov, a to ze slova „geo“ (Země, zemní) a „pathos“ (utrpení). Geopatogenní zóny mají ale ještě mnoho dalších označení. Mohou být označovány jako geoanomální zóny, dračí žíly či v obecném podvědomí jako patogenní zóny. Můžeme je rozdělit na dvě části. Jsou to jednak druhy různých anomálií, které vytvořila sama příroda (vodní prameny procházející podložím, tektonické zlomy a další anomálie). Dále poruchy geomagnetického pole a také vyzařování radioaktivity z podloží, díky tzv. dračím okům, která nejsou ničím jiným než uloženou masou uranové rudy v podloží. Avšak ve většině případů se jedná o směsice různých druhů záření, které je schopen zachytit jen odborník. Dále jsou zde různé změny a vyzařování elektromagnetického pole, infrazvuku či ultrazvuku.
Nejstarší zmínky o geopatogenních zónách pocházejí z Číny (cca 2000 př.n.l.)
Nejstarší zmínky související s geopatogenními zónami se zachovaly podle tehdejších dokumentů prakticky u všech vyspělejších civilizací, první byly zaznamenány ve staré Číně za vlády císaře Kuang Yü zhruba 2000 let př.n.l. a nazývaly se dračími žilami, kdy jejich objev souvisel s výstavbou budov – nejprve se na dané místo pozval proutkař, aby určil tyto žíly a poté se mohlo začít stavět. Tato metoda byla také známa u Římanů či Egypťanů (ti tyto žíly údajně nalezli s pomocí dobytka – stádo krav vyhnali na pozemek a tam, kde krávy odpočívaly, byla jistota, že zde nevede žádná žíla, a tudíž mohli pokračovat v práci). Římané podrobně sledovali faunu a floru na místě budoucí stavby. Pozemek rozdělili na několik čtverců a do nich dali pást se ovce. Po nějaké době je zabili a podle kvality jejich vnitřností, především jater, posuzovali zdravotní podmínky dané parcely. Staří Germáni umisťovali do budoucích základů budov mraveniště. Pokud se mravenci přestěhovali, tak začali stavět a na konkrétním místě udělali ložnici. Mravenci se soustřeďují na negativní zóny a mraveniště se vždycky nachází alespoň na křížení negativních zón. Když se jim tedy poloha z hlediska negativních zón nelíbila, jednoduše mraveniště přemístili. Toto byl důkaz, že je to prostor vhodný pro ložnici – bez negativních zón.
V Galii (dnešní Francii) používali proti škodlivému záření kaolín. Do jámy vykopané pro základy dali dvaceticentimetrovou vrstvu kaolínu a ta chránila celou stavbu před negativním zářením. Na Balkánském poloostrově se ještě donedávna pečlivě sbíraly z polí kameny a skládaly se jako ohrady kolem obytných a hospodářských stavení. Prostor obehnaný takovou ohradou byl chráněn před negativním zářením z podzemních toků. Skvělými indikátory pro zjištění geopatogenních zón jsou také psi a kočky. Pes reaguje obdobně jako člověk – pokud je nervózní a chce dané místo opustit, pravděpodobně tudy prochází geopatogenní zóna. Kočky naopak tato „nevhodná“ místa vyhledávají. Lehněte si tedy tam, kam si v prázdném prostoru lehne pes. Obdobně je to s rostlinami. V místech výskytu zón si můžete povšimnout, že se rostlinkám nedaří a je jedno, zda jsou v bytě, na zahrádce nebo na balkóně. Můžete neustále zasazovat nové a nové květiny, ale stejně budete mít pocit, že to místo je snad prokleté.
Geopatogenní zóny nám dokáží velmi znepříjemnit život!
Základem lidského organismu je buňka, která si udržuje vnitřní napětí o hodnotách 60 až 80 mV (milivoltů), lidské tělo se skládá z několika milionů buněk, a to znamená, že se stává obrovským akumulátorem elektrické energie, který udržuje život od narození až po jeho smrt. Podle geofyzika a senzibila Evžena Andrese mohou mít geopatogenní zóny velmi neblahý účinek na lidský organismus. Geopatogenní zóna může vznikat na jistých nesourodostech určitých sousedství hornin nebo pokud byl vytvořen zlom. A právě toto porušené fyzikální pole může způsobovat v průběhu času vyčerpanost, únavu, sníženou pracovní schopnost a výkonnost, ale také různé druhy chronických onemocnění, zejména nádorových. Tyto negativní projevy se ještě mohou zvýšit, pokud tyto nehomogenní místa doprovází zvýšené radioaktivní záření či pokud pod povrchem trvale proudí voda. Dalším jeho názorem je ten fakt, že vystavujeme-li se ve spánku v klidové poloze fyzikálně homogennímu poli, naše buňky odpočívají a načerpávají novou energii, ale pokud spíme na lůžku umístěném právě v nehomogenním poli, naše tělo se nepřirozeně namáhá, jelikož dochází ke ztrátě elektrického náboje v buňkách a ke snížení hladiny serotoninu v lidském organismu. To způsobuje v první fázi únavu a vyčerpanost, po delším časovém období ztrátu imunity a zvýšení rizika onemocnění různými, zejména chronickými chorobami – těmi mohou být již zmíněná nádorová onemocnění, ale také choroby postihující srdce, nervovou soustavu a různé alergie, které se vyskytují především u dětí.
Na geopatogenní zóny jsou citlivé malé děti: vylézají nebo vypadávají z lůžek, přecházejí do postelí rodičů nebo sourozenců, lehají si na zem mimo negativní zónu. V noci často pláčou, neklidně spí a mohou trpět nechutenstvím. Také dospělí se podvědomě brání odchodu do postele, která je umístěna nad nepříznivou zónou. Trpí poruchami spánku, ranní únavou a nervozitou, mívají studené nohy, brnění údů, mrazení těla, pocity tepelné nevyladěnosti a strnulou šíji. Mohou se dostavit i revmatické bolesti nebo bolesti kyčlí. Největší zdravotní potíže vznikají tehdy, když máte lůžko v místě křížení geopatogenních zón.
Velmi zajímavým poznatkem se stává vliv geopatogenních zón na řízení vozidla. Citliví řidiči (15-20 %) mohou být fyzikálně ovlivněni vodními toky, bývalými řečišti řek, rudnými žilami, geologickými zlomy apod. Tato místa byla podrobně prostudována proutkaři, kteří zde potvrdili vliv dráždivého působení podzemních vodních toků, posunů atd. Při změnách počasí se mění i šířka a vliv zemní dráždivosti. Vlivem změny počasí a tím i půdní dráždivosti může citlivý řidič upadnout do náhlého šoku nebo kolapsu spojeným se změnou vnímání, kdy nevědomě řídí rukama volantem a nohama šlape na pedály. Můžeme uvést příklady jako přímočarou jízdu místo zatočení do zatáčky nebo přejetí do protisměru a opuštění vozovky. Jako příklad bychom mohli uvést vozovky E55 za obcí Klíčany, dále silnici č. 611 za Horními Počernicemi nebo silnici z Prahy do Strakonic na 32. kilometru – v těchto uvedených lokalitách se vyskytovaly geopatogenní zóny.
Na detekci geopatogenních zón zatím neexistuje žádný přístroj, který by dokázal takto jemné záření změřit, a proto se vše provádí tak, jak tomu bylo po staletí. Senzibilové či proutkaři dovedou místa nepříznivých zón zjistit pomocí virgule nebo proutku. Určí, kudy zóny prochází a kde jsou „uzly“ geopatogenních zón. Následně lze přizpůsobit rozložení nábytku v bytě či na pracovišti tak, aby člověk v nepříznivých zónách pobýval co nejméně. Zlepšovat naše zdraví pomocí toho, že budeme důsledně vybírat harmonická a vyladěná místa, která vysílají správné působení, je velmi přínosné a osvědčené. Byla zjištěna překvapivá skutečnost: intenzita záření geopatogenních zón se v průběhu dne i měsíce pravidelně mění. Týká se to pozitivní i negativní zóny. Nejnižších hodnot během dne dosahuje zóna mezi devátou a jedenáctou dopolední. V odpoledních hodinách intenzita narůstá a nejvyšších hodnot dosahuje mezi druhou a čtvrtou hodinou ranní. Kolem šesté ráno nastává prudký pokles intenzity.