1. Hranice - vyjádření své osobnosti. Hypersenzitivní jedinci jsou přirozenými léčiteli a mají velkou emocionální empatii. Velmi snadno pronikají do emocí ostatních skrze vzorce jejich chování a vyzařovanou energii.
Často si ani neuvědomují, že energie, kterou cítí, nepatří jim. Kvůli tomu mají potíže s tím, aby si pro sebe nastavili jasné osobnostní hranice. Jelikož mívají tyto hranice nejasně definované, běžně do svých životů přitahují manipulátory.
Hypersenzitivní lidé mají často silnou energii a slabé hranice. Například muž jménem Ted, jehož energie byla tak silná, že jeho matka z něj neustále cítila něco ohrožujícího. Byla totiž v dětství zneužívána, takže většině lidí nedůvěřovala a zaujímala k nim obranný postoj. Tam, kde jiní tvoří hranice, Tedova matka vybudovala zdi. A i když svého syna milovala, strach a problém důvěřovat lidem způsobily, že se chovala velmi manipulativně.
Matka pro Teda dělala vše. Protože však měla slabé hranice, nikdy se nenaučil, kde by měl udělat tlustou čáru a říct jí ne. Díky své vyšší citlivosti a neschopnosti si nastavit hranice ve vztahu k okolí, měl tendenci na sebe nakládat energii a emoce ostatních. Bral na sebe příliš mnoho zodpovědnosti za vztah se svým partnerem, který ho potom obral o spoustu peněz.
Nebo Rachel, která je výjimečně empatická. Stačilo, aby se ocitla na nějakém přelidněném místě, jako například na letišti, a během pěti minut byla úplně přemožena všemi těmi vypjatými emocemi, kterých je na takových místech spousta. Vyrůstala v drsných rodinných poměrech. Její otec tvrdě velel domácnosti, často i pěstmi.
Matka se domnívala, že nejlepší způsob, jak Rachel chránit, je vštípit jí, že musí být milá, tichá dívenka a že musí dělat jen to, co potěší a uspokojí tatínka, aby se nerozčílil a nevybil si vztek na rodině. Aby kladla pocity a pohodu ostatních před své vlastní potřeby - život tak bude snažší. A Rachel, toto milé a citlivé děvče, se toto pravidlo naučilo a dělalo přesně to, co se po něm chtělo.
Když Rachel dospěla v mladou ženu, myslela si, že svou osobní moc získá, když se provdá a bude mít vlastní rodinu a domov. A i když potkala různé typy mužů, přitahovali ji mistři manipulátoři. První manžel byl egoista, zaměřený pouze na sebe. Druhý manžel se zdál být vřelým a láskyplným člověkem, který ale manipuloval, protože pevně věřil, že to, co dělá, je naprosto v pořádku.
Základní motivací těchto lidí je chránit sebe a své milované. Nezáleží na tom, jestli takový člověk manipuluje okolím záměrně, nebo nevědomky. Manipulace je zkrátka manipulace a nikdo nemá právo zasahovat do chování jiného člověka nebo mu brát sílu tím, že povýší svá přání a hodnotový systém nad jeho.
Rachel se začala učit pohybovat ve své vlastní energii. Nastavit si pevné hranice a říkat: " Toto je moje a toto patří tobě. Nechci přestat vnímat tvou energii a ponořovat se do tvých emocí, ale přestávám na sebe brát za tvé pocity zodpovědnost." Pokud jeden člen rodiny začne definovat své hranice, může být v rodině chvíli dusno. Pro zbytek rodiny jsou tyto změny po určitou dobu těžké a někteří členové rodiny mohou uplatňovat rozmanité způsoby manipulativního jednání. Ty jim mají posloužit k tomu, aby se vrátilo bývalé status quo.
Jenže Rachel se nenechala odzbrojit. Milovala svého druhého muže a jejich dceru, ale také začala milovat sebe. Došla k poznání, že pokud ji mají rádi tak, jak tvrdí, budou ji chtít vidět spokojenou se životem a šťastnou. Rachel zhubla a začala vnímat, jak se stala atraktivní i pro ostatní muže...
Klíčem ke zvládnutí své hypersenzitivity je osvojit si umění klást své Já do popředí za všech okolností. Znamená to dávat mu přednost před vlastními dětmi, partnerem, sourozenci, přáteli a kolegy. Jinak je naše energie špatně směrovaná.
Je rozdíl být sobecký, kdy záměrem je naplnit sebe sama na úkor všech ostatních, a být sebevědomý, kdy naplním sebe sama na prvním místě, protože pak budu mít více co nabídnout ostatním. Uvědomit si, kde končí vaše energetické pole a začíná pole jiného člověka. Vyšší citlivost z nás dělá mocné léčitele. Pokud se naučíme definovat své energetické hranice, můžeme svou citlivost záměně používat.
2. Hranice mezi lidmi umožňují setkání. Jasné a samozřejmé hranice nám dávají ochranu a sílu vlastního prostoru. Uvědomění, jak silný ve skutečnosti jsem a jak daleko sahá má zodpovědnost. Hranice nám dávají jistotu, umožňují harmonii a klid. Člověk na vlastních hranicích se sám o sobě hodně dozví. Díky vlastnímu ohraničení se stane pro druhého zřejmý a konkrétní. Bezpečné hranice umožňují svobodný pohyb.
Pokud člověk nezná své hranice, může si své síly představovat jako příliš velké nebo je ohodnotí jako příliš malé, když na něho budou zaměřeny skutečné požadavky. Nežije jistotu jasných hranic a nemůže proto ani v ochraně sebe sama a v souladu se svou rostoucí silou tyto hranice pomalu rozšiřovat.
Hypersenzitivní lidé jsou často ohledně hranic slepí. Jsou se všemi smysly a s jejich vnímáním a energií v rozhovoru zcela u druhého. Vzdávají se sami sebe, aby se ten druhý cítil dobře. Neumí se ve svém životě pak chránit a vymezit.
Stejně tak nemají znalosti a zkušenost v zacházení s hranicemi druhých. Pak se může stát, že samou zdvořilostí a pozorností druhému zůstanou příliš vzdáleni. Tak může dojít k výměně různých laskavostí, ale nedojde k setkání na reálných hranicích. Nesetkají se u zahradního plotu, ale jen zdrženlivě zamávají.
Nefunkční postoje k hranicím. 1. Potíže s nastavením hranice; nebýt schopen říct ne, nesouhlasím, to bolí, nelíbí se mi, když... 2. Vybudování zdi mezi vámi a lidmi, vyhýbat se péči od druhých, stáhnout se, neschopnost požádat o pomoc a uznat své potřeby. 3. Nerespektování hranic druhých lidí; neschopnost naslouchat hranicím druhých; přemlouvat druhé, aby řekli ano a nepřímo upravovat okolnosti ve svůj prospěch. 4. Nereagovat a nevnímat potřeby druhých; necítit odpovědnost jeden vůči druhému.
Hranice člověka leží přesně tam, kde se ve svém prostoru ještě cítí bezpečně a může se nejlépe rozvíjet a expandovat. Je to místo, kde je nejsilnější a kde se mu daří nejlépe. Vnímejte přechod mezi tím, co je vám velmi příjemné, a tím, co vás naplňuje nepříjemnými pocity. Velká citlivost vám pomůže najít optimální vzdálenost mezi blízkostí a ústupem.
Když se můžeme ohraničit, nemusíme se vždycky jen stáhnout, víc a víc dávat všanc náš prostor, nemusíme se nechat zranit nebo přivlastnit a jsme sami uchráněni toho, abychom zraňovali druhé nebo si je přivlastňovali. Nemusíme stavět žádné zdi, které nás od druhých oddělují, pak už ani nejsme v pokušení sáhnout po posledním prostředku, abychom se domněle chránili – k přerušení kontaktu.
Hypersenzitivní lidé bez vnímání svých hranic nejsou schopni vidět vlastní možnosti. Náročnost na sebe je neustále vyzývá, popohání, takže se přepínají a zachází daleko za své hranice. Pak hledají svůj prostor a zotavení a následuje ústup do ústraní. Pak se jim udělá líp a začnou znovu. Ale brzy onemocní, protože nerozpoznají hranici mezi přetěžováním a šetřením.
Ještě hůř, než se nevnímat, je ignorovat se. Jsou to lidé, kteří se v dětství rozhodli, že nepřipustí žádné slabosti. Své pocity považují za nebezpečné, protože jejím prostřednictvím mohou být oslabeni, zadrženi nebo manipulováni. Přecházejí proto všechno, co by na nich mohlo být slabé a spojené s pocity, a tím ignorují i možné reakce a symptomy. Identifikují se s konceptem síly a zatížitelnosti a dlouhou dobu mohou symptomy a slabosti ignorovat, protože nezapadají do konceptu jejich vlastní skutečnosti.
3. Otázky k zamyšlení nad svými hranicemi. Ve které oblasti života jste až přehnaně opatrný? Proč? Ve kterých situacích jdete až za hranici toho, co vaše tělo dokáže snést? Proč vám v této oblasti chybí hranice?
Jak se vám daří v kontaktu s druhým? Vadíte druhému nebo mu dokonce bráníte, aby sám řešil svůj vlastní úkol? Koho posílíte a komu pomůže vaše pomoc? A až k jaké hranici? Přejí si druzí vůbec váš příspěvek nebo vaši pomoc? V jaké míře? Neztrácíte při tom své vlastní úkoly z očí?
V kterém okamžiku jste si všimli, že vaše hranice byly překročeny? Podle čeho jste to poznali? Co všechno jste před tímto okamžikem vnímali? Co jste si před tímto okamžikem mysleli? Co jste před tímto okamžikem cítili? Co jste před tímto okamžikem tělesně pociťovali? Vůči čemu si potřebujete nastavit hranici?
Podle kterých příznaků byste si už předem mohli všimnout, že byly hranice překročeny? Myšlenky, pocity, tělesné příznaky? Jak jste přesně reagovali? Co jste si mysleli v okamžiku potom? Zranilo vás toto překročení hranic? Zranili jste proto druhé, protože jste se cítili zraněni? Jaké vznikly škody? Jakou škodu jste utrpěli vy sami?
Podívejte se, jak se chováte po takovém překročení hranic. Stáhnete se, přerušíte kontakt, přejdete do útoku, obžalováváte druhé, omlouváte se, přizpůsobujete se? Co překročení hranic způsobilo nebo umožnilo? Nespočívalo to v nedorozumění a chybějící komunikaci? Dali jste předem nějaké falešné signály?
Jak byste se mohli zachovat příště? Na co při tom musíte dávat obzvláště pozor? Jak můžete vyznačit a chránit své hranice? A jak se zachováte, když si uvědomíte, že jste to byli vy sami, kdo jste porušili své hranice?
4. Přeji si, abychom ocenili spojení s lidmi, které máme kolem sebe. A také si dali prostor. Abychom se s lehkostí přibližovali a vzdalovali, jak to umí kočky. Nebereme si to osobně, když se kočka vzdálí. A také kočce neříkáme, aby za námi nechodila, že potřebujeme svůj vlastní prostor. Vůči kočce nemusíme nasazovat masku a užíváme si kontakt s ní přes svou esenci.
Přirozené hranice vidím na obrázku Vitruviánského muže od Leonarda da Vinci. Do vnímání svého prostoru a jeho ocenění teprve dorůstáme.
Ivana Valová
www.atlantskaskola.cz
Inspirací k těmto řádkům jsou pro mě Steve Rother a má spirituální rodina, jejíž inkarnovaní členové žijí po celém světě, se kterými se v pravou chvíli setkávám osobně a jindy na úrovni duší.
Napsala: Ivana Valová - Atlantská škola - Praha ♥ www.atlantskaskola.cz
Jmenuji se Mgr. Ivana Valová, narodila jsem se ve Zlíně a žiji v Praze. Vystudovala jsem Pedagogickou Fakultu Univerzity Palackého v Olomouci (biologii těla, psychologii a sociologii). Vedu kurzy Atlantské školy a učím angličtinu soukromě a ve firmách.
Na individuálních sezeních nabízím služby v oblasti léčení nemocí, pochopení základní životní lekce, začlenění spirituálních zážitků do svého života, poradenství v oblasti psychospirituální krize, poznání svého poslání, rozvoje jasnozřivých schopností a intuice, rodinné terapie, regresní terapie a spojení s moudrostí starodávných civilizací. Jsem k dispozici lidem, kteří potřebují nasměrovat.
Individuální sezení s krystaloterapií - rozložení krystalů na tělo a kolem těla člověka, podle jeho individuálních potřeb a záměru.
Tento článek není dovoleno kopírovat na jiné weby ani kopírovat části textu. Pokud chcete článek publikovat, získejte si osobní souhlas autorky. Budeme však velmi rádi, když jej budete sdílet na sociálních sítích. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-))
