Megalitickými památkami jsou nazývány jednotlivé velké vztyčené kameny nebo stavby z nich. Mají různé pojmenování jako menhir, stéla, dolmen, kromlech, kamenná řada, aj. Popsány byly především na známých evropských lokalitách Stonehenge v Anglii nebo Carnac ve Francii.

Megalitická kultura je starší než starověký Egypt. Původně se předpokládalo, že megality jsou jen primitivní ozvěnou egyptského monumentalitu, ale ve skutečnosti je tomu právě naopak. První egyptské pyramidy se stavěly okolo roku 2700 před Kristem, zatímco mnohé megalitické památky v Bretani byly zbudovány před rokem 400 před Kristem, v Anglii a v Dánsku před rokem 300 před Kristem. V roce 1928 významný rakouský archeolog Robert Heine-Geldern napsal první z řady vlivných článků, ve kterém argumentoval, že megality byly vytvořeny během dvou velkých vln pravěké migrace do jihovýchodní Asie. První skupina, „Starší Megalitická kultura“, vyústila v neolitu, zatímco druhá, „Mladší Megalitická kultura“ byla spojována se zavedením kovu.

Největší počet, přibližně 50 tisíc megalitických památek, je ve Španělsku a Portugalsku, Francii, Velké Británii, jižním Švédsku a severním Německu.

Kategorie Megalitických staveb

Megalitické stavby spadají do čtyř hlavních kategorií. První z nich je chrám, nalezený ve středomořských ostrovech, Malta a Gozo. Maltské chrámy mají pevné stěny z velkých kamenných desek, a jejich půdorys má apsidy připomínající, tvar sedící nebo stojící bohyně. Druhá a největší kategorie megalitických staveb je pohřební komora, která se dělí na dolmeny (památky ze dvou nebo více vzpřímených kamenů podporující horizontální desky), průchod hrobky, dvůr hrobu a chodbu (Newgrange). Třetí kategorie je jednotný vzpřímený kámen, nebo menhir (slovo pochází z velšského maen, „kámen“, a hir, „dlouhý“). Některé z menhirů nalezené v Bretani dosahují výšky až šesti metrů. Čtvrtá kategorie je skupina stojících kamenů tvořící buď řadu, nebo kruhy.

Archeologové kdysi předpokládali, že se tyto megalitické památky vyvinuly z jednoduchých až po složitější formy, ale nové chronologie ukazují, že některé velmi propracované budovy byly vytvořeny ještě před zakládáním jednoduchých hrobů. Chrámy a hrobky byly postaveny v podobě Matky Země, což je klíč k pochopení megalitické struktury. Představa, že jeskyně, jsou přirozené projevy pravěkého lůna bohyně, není neolitického původu, ale sahá až do paleolitu, kdy jeskynní úzké průchody a různé dutiny byly označeny červenou barvou. Červená barva označovala pohlavní orgány matky. Známé jsou například hrobky na Maltě, Sicílii a Sardinii, které mají tvar dělohy a vajíčka. Červená půda se nachází pod každým chrámem na Maltě.

Vnitřní struktury mnoha neolitických hrobů nalezené v Irsku mají jasně antropomorfní podobu. Kromě velkého břicha a hlavy, mají některé konstrukce nohy, a dokonce i oči. Celá konstrukce tvoří obraz bohyně: kopec je břicho, příkop tvoří zbytek těla.

Účely Megalitických staveb

• mohlo se jednat o astronomické stavby (prehistorické kalendáře)
• mohly sloužit ke spojení s nadpřirozenými bytostmi (dle mytologie)
• mohly být využívány pro vstup do jiného stavu vědomí a pro čerpání duševní energie (šamani)

Druhy Megalitických památek

• Menhir - je to svisle zapuštěný a hrubě opracovaný velký blok horniny. Většinou pochází z místních zdrojů a jen výjimečně byly transportovány z větších vzdáleností. Často jsou menhiry součástí kruhů, pak jsou nazývány kromlechy. Velká koncentrace vzpřímených menhirů je ve francouzské Bretani, kde se podle odhadů z 19.století mělo nacházet kolem 1200 menhirů. Největší z nich (největší na světě) pochází z Locmariaquer- „Čarodějný kámen“. V Bretani je možno spatřit řadu dalších velkých menhirů. Největší stojící blok (12 m) se nachází na lokalitě v Kerloas. K menhirovým sochám bývají řazeny např. i giganti z Velikonočního ostrova. Menhirové řady (aleje) jsou obyčejně spojovány s Bretaní, kde jsou velmi časté. Patrně nejznámější jsou v okolí Carnacu: ve třech skupinách je zde dochováno cca 3000 menhirů seřazených v 10-13 řadách, ukončených pravoúhlými nebo polokruhovými sestavami. Předpokládá se, že tyto řady měli astronomický význam a souviseli s plánováním zemědělských prací (vzdáleně podobné jsou tzv. kounovské řady v Čechách). Specifickým druhem menhirových řad jsou britské Alignments – řady kamenných bloků, objevující se často v souvislosti s kamennými kruhy či henge.

Jestliže mohyly řada badatelů považuje za symboly bohyně či Matky Země, za posvátná lůna, pak menhiry by mohly být opačným, mužským symbolem. Menhir v Dol-de-Bretagne je obřím, do falické podoby zjevně přitesaným kamenem. Měří 9,5 metrů.

Ze srovnání s magickými rituály přírodních národů vyplývá, že sexualita souvisí nejen s plodností, ale i se smrtí a posmrtným životem. Plodnost se totiž neomezovala jenom na tento svět. Proto jsou sexuální symboly pravěku, i u přírodních národů, tak časté. Přesahují člověka i jeho vlastní život a spojují ho s univerzálními silami. Vztyčené kamenné menhiry nejsou pouhými zvětšeninami mužského pohlaví, ale znamením vesmírné vitality.

• Dolmen - tyto první kamenné stavby se pokládají za počátky architektury. Měly kultovní charakter a není vyloučeno, že jsou to první budované svatyně. Byly skládány z velkých nepravidelných kamenných bloků a užívaly se k ukládání těl zemřelých.

• Kromlech - kromlech nebo také cromlech (kelt.) je okrouhlé seskupení jednotlivých vztyčených kamenů, menhirů. Může mít tvar kruhu, oválu, elipsy, ale i neúplného kruhu nebo jen polokruhu. Proto archeologové před obecněji užívaným termínem kamenný kruh upřednostňují právě označení kromlech. Kvadratické či lichoběžníkové kromlechy jsou dokumentovány z Portugalska (Monsaroz) a Francie (Cuise-Lamothe, Crucuno). Obdélný objekt z Crucuno je považován za jeden z nejpozoruhodnějších na světě: jeho strany jsou orientovány astronomicky: kratší respektuje „polední linii“, delší východ slunce v době rovnodennosti, úhlopříčky ukazují východy slunce v době letního a zimního slunovratu pro danou zeměpisnou šířku.

Kromlech v užším slova smyslu je objekt samostatný, neobklopuje ho žádný příkop ani val, na rozdíl od henge. Pravé Kromlechy se vyskytují nejčastěji v nepřístupných vrchovinách Skotska a na ostrovech severně od něho. Podobné okrouhlé kamenné sestavy se daleko řidčeji vyskytují v Bretani, jižní Francii či na Pyrenejském poloostrově.

• Ronde - rondely jsou kruhové hliněné příkopové stavby z mladší doby kamenné – neolitu, které byly a neustále jsou náhodně objevovány zejména na území střední a západní Evropy. Prvý takový objekt se podařilo prozkoumat na jižní Moravě u Těšetic-Kyjovic. Snahou stavitelů rondelů bylo zřejmě vytvořit takový tvar svatyně, jaký má Slunce na obzoru. Jak kruhový, tak eliptický tvar svatyně lze považovat za obraz Slunce a projev jeho uctívání. První archeology odkrytý rondel v Evropě byl na Znojemsku.

• Henge - jedná se o okrouhlý útvar, skládající se z valu, příkopu (obvykle už jen jednoho) a jimi vymezené vnitřní plochy. Na vnitřní ploše se objevují nejčastěji jamky po kůlech, někdy však i vztyčené kameny v kruhu, nebo soustředěných kruzích. Těch s kamennou složkou je pouze 13 a nejslavnější z nich jsou Stonehenge a Avebury. K čemu tyto rozsáhlé objekty sloužily, není do dnes jasné. Mnoho archeologů se domnívá, že nešlo o objekty pro praktické záležitosti, nýbrž o objekty se zvláštním krátkodobým posláním. Nejedná se ani o hradiska, ani o významné sídliště, ani o ohrady pro dobytek, jak se soudívalo. Jedná se o jakási ústřední shromaždiště pro okolní obyvatelstvo k obřadům a obětem. Kruhový prostor je pro shromáždění nejvhodnější, vymezení obvodu zdůrazňuje posvátnost uzavřené plochy. Není vyloučeno i pohřební využití: v příkopech lokality Hambledon Hill se našly roztroušené kosti více než 200 lidí – snad byla vnitřní plocha místem, kde se ukládala těla zemřelých, a po zetlení byly kosti přemisťovány do příkopů.

Stonehenge

Stonehenge se nachází několik kilometrů od Salisbury v anglickém hrabství WILTSHIRE. Tvoří ho soubor megalitů, které pocházejí z přechodného období mezi mladší dobou kamennou a dobou bronzovou. Důležitou součástí Stonehenge je patní kámen Heel Stone. Kámen měl údajně původně dvojče a Slunce vycházelo mezi nimi. Později ve druhé fázi stavby, vznikla ve směru k této dvojici kamenů tzv. avenue.

Když projdete směrem k vnitřní svatyni a vkročíte za kruhový val, dostanete se k Aubreyovým jamám, pojmenovaným po Johnu Aubreyovi, který je v 16.století objevil. Jejich soustavu tvoří 56 rovnoměrně rozmístěných jam o průměru 0,75 až 1,8 metrů s hloubkou 0,6-1 metr. Funkce jam mohla být i rituální. Mohly sloužit obětem a zprostředkovávat tak člověku spojení s podsvětím. Aubrey dospěl k tomu, že rozmístění kamenů má astronomický a kalendářní význam.

Do Aubreyova kruhu je vepsán pomyslný obdélník, v jehož vrcholech se tyčí čtyři kamenné monolity – Staniční kameny (Station Stones). Za Aubreyovým kruhem se nachází impozantní prstenec o průměru 41 metrů, který sestává z 30 tzv. Sarsenských kamenů (Sarsen Stones). Jejich pojmenování je údajně odvozeno od pojmu Saracén-historického názvu pro arabské kmeny, čímž je zřejmě míněno, že kameny nepocházejí přímo z daného místa. Tyto kameny se tyčí do výše asi 5 metrů a každý z nich váží kolem 25 tun. Archeologové se domnívají, že sarsenské kameny byly kolem roku 2450 př.n.l. dotaženy z dolů Overton Down, asi 30 km severně od Stonehenge. Jako dopravní prostředek zřejmě posloužily sáně tažené voly, přemístění jednoho kamene trvalo zřejmě několik týdnů.

Projdeme-li dále, narazíme na dvojitý kruh, sestavený z 85 kamenů modrého zabarvení, tzv. „modrokamenů“. Do vnitřního kruhu vede 2 metry široká brána, naznačená pěti páry kamenů, jejichž orientace severovýchodním směrem odpovídá tradičnímu směru přístupové cesty a brány z Patních kamenů.

Modrý dolerit - kámen magie

Jedná se o nerost, který sehrál velice významnou roli při budování legendárního Stonehenge. Tomuto nerostu je přičítána obrovská magická moc. Svého nositele prý dokáže spojit s energií samotného kouzelníka Merlina. Usnadňuje cestování do minulých životů a rozvoj psychických schopností.

Modrý dolerit skvěle uzemňuje a pomáhá rozpoznat pravdu od lži. Zvyšuje sebejistotu, vyrovnává meridiány a podporuje jasné myšlení. Kromě toho přináší klid a odvahu. Samostatnou zmínku si zaslouží také skutečnost, že má blahodárný vliv na imunitní systém a urychluje srůstání zlomenin.