Evropa nabízí několik neprávem opomíjených končin a Rumunsko je jednou z nich. Je to země velkých planin, ale i hor, hlubokých a tajemných lesů, v nichž jsou zasazené prastaré hrady opředené upírskými pověstmi. Kromě toho si uchovává i velké přírodní bohatství: rumunský lesní biotop, který obývají vlci, rysy a asi 60% evropské populace medvěda hnědého, patří k nejzachovalejším na našem kontinentu. Člověkem neporušená příroda vábí už několik desítek let turisty ze všech koutů naší planety.

Rumunsko leží z větší části na Balkánském poloostrově v jihovýchodní části Evropy. Sousedí s Ukrajinou a Moldavskem na severovýchodě, s Maďarskem na severozápadě, se Srbskem na západě a s Bulharskem na jihu. Východní břehy země omývají vody Černého moře. S celkovou rozlohou 238 397 km2 (téměř stejnou rozlohu má Velká Británie) a 20 miliony obyvatel je Rumunsko 9. největším a 7. nejlidnatějším státem Evropské unie.

Ve starověku bylo území dnešního Rumunska osídleno thráckými kmeny. V různých pramenech byli tito lidé nazýváni buď Getové, nebo Dákové, dnes se užívá pojem Geto-Dákové. Jejich hlavním náboženstvím byl zvláštní kult boha Zalmoxida, s nímž komunikovali pomocí meditací a rituálních obětí. Na pobřeží Černého moře zakládali Řekové už od 7. století př.n.l. obchodní kolonie, např. Callatis (dnešní Mangalia), Histria nebo Tomis (dnešní Constanta) a kontakt s nimi pomáhal civilizovat geto-dácké kmeny. V 1. století př.Kr. vytvořili Dákové první silný a sjednocený stát, aby se společně bránili hrozbě ze strany Římské říše. V jeho čele stál král Burebista, který si podrobil i sousední Kelty. Zprávy o místních kmenech máme i od básníka Ovidia, který byl císařem Augustem v roce 9 n.l. poslán do vyhnanství do města Tomis (Constanta).

Bran – tajemný hrad hraběte Draculy

Kdesi hluboko v transylvánských lesích poblikává malé světýlko. Je to svíčka – jediná na tajemném hradě. Osvětluje místnost hraběte Draculy. Na stěnách visí pavučiny, okny hučí meluzína. A z podzemí se linou steny nebohých obětí…Podobně to podle spisovatele Brama Stokera kdysi vypadalo na rumunském hradu Bran, který je dnes nejčastěji spojovaný s krvežíznivým upírem, hrabětem Draculou. Jak to tedy s tímto gotickým hradem ve skutečnosti bylo?

Hrad Bran se nachází na historické hranici mezi Transylvánií a Valašskem, asi 28 km jihozápadně od města Brašov, na vysokém skalním masivu obklopeném hustými lesy. Postaven byl ve 14. století. Roku 1920 věnovalo město Brašov hrad rumunské královně Marii Edinburské, která jej nechala zrekonstruovat. Královna si hrad velmi zamilovala, od roku 1940 je tu dokonce na přání samotné panovnice uloženo její srdce. Jak známo, hrad Bran nejvíce vděčí za svou popularitu fenoménu Dracula, jenž byl poprvé představen v románu irského spisovatele Brama Stokera z roku 1897. Ačkoli Stoker nikdy nenavštívil Transylvánii, spoléhal na historický výzkum a svou vlastní představivost, aby vytvořil správně temné a strašidelné zázemí pro působení upírského hraběte Draculy. Transylvánie jeho požadavky splňovala. To ho následně přivedlo ke starým mýtům a legendám o Vladu Tepešovi, knížeti z Transylvánie. Jelikož potřeboval zároveň vytvořit vhodné ponuré místo jako Drákulův hrad, nechal se inspirovat hradem Bran, který díky své pozici, jak se tyčí v kopcích nad městem Brašov, a díky složitému architektonickému provedení může působit jako domov čehosi temného.

Kdo byl Vlad Tepeš? Narodil se v roce 1431 v Transylvánském městě Sighisoara. Dětství prožil v Turecku, kde byl od roku 1442 vychováván jako rukojmí tureckého sultána a traduje se, že jako malý zde musel přihlížet, jak Turci pohřbili jeho mladšího bratra Rada Krásného. Vlad Tepeš svoji přezdívku Dracula (Drak) získal podle členství v prestižním uherském rytířském řádu Draka, který obhajoval křesťanství a bránil Říši proti osmanským Turkům. Rumunský tvar Dracula se později stal synonymem označení „syn draka“. V rumunštině však slovo drac (dracul) znamená i ďábel. Označení Tepeš (Tsepesch – narážeč na kůl) získal později díky svým zvláště surovým a bestiálním praktikám v mučení a popravách. Nicméně skutečným sídlem Vlada Tepeše nebyl hrad Bran, ale vzdálenější hrad v Poenari, který stál na strategické pozici pro odrážení osmanských vojsk. V dnešní době je tento hrad ruinou, což způsobilo tamní zřícení svahu v 19. století.

V době vlády Vlada III. Tepeše zemřelo na Valašsku tisíce zajatců a poddaných hrůzným způsobem. Jeho vláda je nazývána rovněž hrůzovládou a on sám je označován za zvrhlého, krvelačného násilníka trpícího sadismem, jenž se opájel „rozkoší mučení“ bez ohledu na věk či pohlaví svých obětí. Byl sice postižen krutostí mnohem více nežli jeho současníci, ale jeho vláda se nijak příliš nevymykala tehdejší balkánské mentalitě. Pokud chceme pochopit krutost Vlada III. Tepeše, musíme pochopit i tehdejší dobu.

Cetatile Ponorului (Ponorné hrady) – největší jeskynní komplex v Evropě!

Rumunské pohoří Apuseni nepatří k nejvyšším rumunským vrchům, ale právě toto nenápadné pohoří ukrývá nejvyšší skalní portál celé Evropy. Se svými 76 metry výšky se Ponorné hrady, opravdu nedají přehlédnout, na druhou stranu by se v hustě zalesněné krajině bez turistické značky hledaly špatně. Cetatile Ponorului jsou před světem ukryty na dně soustavy krasových závrtů obřích rozměrů. Pod okolní zemský povrch se propasti zavrtávají do hloubky 120 metrů. Při následném sestupu do propasti je dobré využít ocelových lan, které jsou upevněny na masivu.

JESKYNĚ PESTEREA MUIERII – Jeskyně má délku téměř 3600 metrů a dají se zde pozorovat čtyři stádia vzniku tohoto přírodního unikátu. Oltářní síň, Oltářní údolí, Kazatelna a Velký lustr v Sále zázraků, jehož vysoká klenba upoutá pozornost svým nespočetným množství tvarů. Lidé sem přinášeli v minulých tisíciletích obětiny, jež připomíná Krvácející skála, která má neuvěřitelně jemné stěny v důsledku neustálého stékání železnatých kysličníků.

JESKYNĚ POPOVAT – Jeskyně leží ve výšce asi 420 metrů v útrobách hory Popovat. Její délka je skoro 110 m. Po výstupu úzkou, ale krátkou galerií vstoupíte do velkého sálu – jakési předsíně, která je plná vápencových bloků, které se zřítily ze stropu jeskyně. Z této haly se dostaneme do jednoho ze tří pater jeskyně. Ve středním patře, které tvoří její hlavní část se nachází „Poslední sál“ s úctyhodnými rozměry: délkou 100 metrů a výškou 20 m.

MEDVĚDÍ JESKYNĚ – (Pestera Ursilor) jest speleologickou rezervací. Je vzdálená necelých 60 km od města Oradea a její krásy byly objeveny až v roce 1975. Jeskyně se proslavila hlavně obrovským množstvím nalezených fosilií, které jsou z období starších a nejmladších čtvrtohor.

Les Hoia Baciu – „Bermudský trojúhelník Rumunska“

Vypráví se, že mnozí lidé, kteří do lesa přišli, se už nikdy nevrátili kvůli prazvláštním silám přirovnaným k Bermudskému trojúhelníku. V lese se prý nachází jakási časoprostorová trhlina, v níž plyne čas zcela jinak než v realitě. Příběh vypráví o pětileté holčičce, která se zde ztratila a po mnoha letech se zase z ničeho nic objevila. Vypadala úplně stejně a byla i oblečená jako v den svého zmizení. Nebyla ovšem jediná, kdo v lesích zmizel. Podle nejrůznějších výpovědí se v lese lidé ztráceli v minulosti pravidelně. A když se objevili, vypadali „jinak“…

Na první pohled zcela obyčejný les dostal jméno po pasáčkovi, který se v něm spolu s 200 ovcemi jednoho dne ztratil. Do většího povědomí se ovšem dostal, když zde v roce 1968 armádní technik Emil Barnea vyfotil objekt, jenž považoval za UFO. Někdejší režim k této teorii nebyl vůbec shovívavý, naopak jakékoli paranormální jevy odmítal, a tak přišel Barnea o práci. Obyvatelé přilehlého města Kluž se lesu raději vyhýbají a většinou podobnou taktiku radí i zvídavým turistům a hledačům záhad. Odvážnější turisté, kteří se chtějí podobným příběhům postavit čelem, mohou s průvodcem v lese i přenocovat. Říká se, že lesem proudí jakási mystická energie, která může mít vliv na to, jak se člověk cítí. „Les je prokletý jen tehdy, když s sebou přinášíte vlastní přízraky“.

Rumunské Trovanty: Kameny, které rostou a množí se, jako by byly živé…

Úžasný přírodní úkaz se odehrává v údolí rumunské vesnice Costesti. Jedná se o geologický unikát, zapsaný do seznamu přírodních památek UNESCO. Na zemském povrchu se Trovanty objevily zhruba před 6. miliony let následkem zemětřesení a od té doby tu utěšeně rostou. Původně byly malé jen pár milimetrů a postupně dorostly do velikosti šesti až deseti metrů. Jak ale mohou růst? V jejich středu se nachází pevné kamenné jádro, na které se postupně nabaluje písek. Jakmile na něj napadá dešťová voda bohatá na uhličitan vápenatý, spustí se chemické reakce, které vedou k cementaci písku a objem kamene se začne zvětšovat.

O těchto kamenech se povídá mnoho příběhů, například že jde o kletbu nad některými lidmi, kteří se v minulosti v tento kámen změnili, jiné pověry jim přidávají magickou moc. Budete-li v jeho blízkosti delší dobu, pak můžete pocítit silnou léčivou energii. Tak jako tak, místní lidé Trovanty používají především k výrobě náhrobních desek, jelikož věří, že mohou zesnulým zajistit poklidný odpočinek.

„Živé“ kameny se nacházejí také v Rusku, zejména v Orlovské oblasti. Masivní kulaté balvany se periodicky objevují zpod země a začínají růst na polích kolem vesnice Andrejevka. Tamní obyvatelé Trovanty uctívají, protože už jejich předkové věřili v jejich nadpřirozenou sílu, která člověku při doteku předá sílu a zdraví.

„Když se dostanete do této země, pochopíte, že mystika a realita jdou vedle sebe. Čarodějky z Rumunska nejsou postavy ze starých pohádek, jsou to ty nejživější a nejskutečnější čarodějnice, které mají dokonce své vlastní asociace. Říká se, že prakticky každá vesnice a každé město má svou čarodějnici nebo rovnou celou jejich komunitu. V Rumunsku jsou lidé věnující se magii a čarodějnictví velmi vážení. S pomocí tajemných schopností tito lidé míchají lektvary, vyrábí nejrůznější amulety, léčí rány a nemoci a v neposlední řadě také věští budoucnost z ruky, karet či křišťálové koule. Zde je s nimi zacházeno s respektem a určitou bázní, uznávajíce jejich právo na existenci“.