Renata Petříčková: Staré pověsti české, Jsou přežité?

Staré pověsti české: Jsou přežitou kapitolou historie lidské duše?

Pověsti mě vždycky rozčilovaly. A mají ještě dnes vůbec budoucnost? Jako dítě jsem snáz pochopila hladového vlka žeroucího Karkulku než pohnutky Bivoje zabíjet kance. Vlk měl možná hlad, Bivoj uspokojoval co? Následně jsem jako spoluautorka pohádek pro děti našla milé, trvalé a pohodové zalíbení v půjčování si postav z pověstí. Situací. A hrála jsem si s permoníky z Kutné Hory, s postavami pražských pověstí. Všechno je to v originále dost velká nakládačka drsnosti, syrovosti, tragédií a často nepochopitelných krutostí. Jak by řekl Jaroslav Dušek, je to historie psaná vítězi. A tak mě baví postavám z pověstí a pohádek dávat jiné osudy, občas je i před nějakou tou jejich osobní tragédií zachránit.

Můj spoluautor z těchto pohádkových příběhů, Michal Vaněček, nedávno přepsal celou knihu českých pověstí s úkolem, aby se stala dětem srozumitelnější. Bez úprav a bez bezuzdného pouštění upjatých a jasně daných postav české historie do příběhů nově smyšlených. Což o to, tady velká jednička. Já bych se nad podobným úkolem mentálně utrápila. Něco, co se v originále četlo sice nostalgicky, ale pro dnešní děti velmi těžce srozumitelně, dostalo nový kabát. Ráznost, švih, sem tam vtipné komentáře, je velkou výhodou a uměním. Tohle vdechnout starobylému dílu není jednoduché, JENŽE o to víc zase vystupuje to, co mi vadilo už kdysi. To se prostě novým kabátem smazat nedá!

Dneska jsou už děti jiné?

Už teď je celkem těžké probudit v dětech zájem o tyhle zbytečně krvelačné a zastaralé příběhy, ačkoliv je stále považujeme – a jistě stále musíme považovat za poklad české literatury. Co bude za dalších několik desítek let? Děti našich dětí? Propadne se svět do naprostého nezájmu o historii, literaturu a úctu k ní, nebo se změní myšlení lidí a všechny tyhle oprašované báje a pověsti se stanou přežitými, leč z nostalgie opečovávanými poklady a důkazem vývoje lidstva?
Ráda si pohraju s druhou myšlenkou.  Protože ta první možnost nenabízí mnoho podnětných řešení ani představ o budoucnosti. Ale ta druhá mne zaujala o poznání víc!

Dneska je už svět jiný?

Pak se mi totiž všechny ty české pověsti, báje, mýty – staví do role jakéhosi starožitného hrnečku po praprababičce, který si ti moudří budou předávat z generace na generaci. Nebudeme do nich možná sahat tak často. Na starém kole už do kopce jezdit nebudete, na to už použijete nový model. Ale občas to staré kolo uctíte myšlenkou nebo ho znovu vyleštíte, protože je součástí historie, na kterou neradno zapomínat.
Potom budou Staré pověsti tím hrnečkem na poličce dalších generací. Proč?
Pořád dokola mi totiž na nich vadí nespravedlnost.

Jsou to skvosty, ale berme je jako exponáty lidské historie
Nespravedlnosti jsou plní i řecké báje a pověsti. Potom děkuji za přednášky Pjéra la Šéze nebo knihy Jana Bílého, jež mi umožnily pochopit, že když budu tyhle skvosty literatury brát jako historický doklad o starých archetypech tehdejšího stupně vývoje lidské duše, notně se mi uleví.


To je totiž přesně ono. Například, proč Bruncvík setnul všechno včetně normální dcery? Jasně, můžeme brát cosi jako rodinná karma, ale… z logického hlediska je jen málo zoufalejších situací, kdy se prostě narodíte se stigmatem, což vás pronásleduje celý život, do pokřivené rodiny, a ještě za něj životem zaplatíte. Chudák žena, možná s tou rodinou  nechtěla mít ani nic společného… Jenže v té době to tak bylo a tak to chodilo.


Že když tasí ten meč a zvolá: „Jedna, dvě… až třeba sto tisíc hlav dolů!“ – tak že meč setne všem nepřátelům hlavy. Bruncvík se zamyslel, protože ta vlastnost meče se mu zdála celkem zajímavá.

Požádal Olibria, aby vystrojil svatební hostinu a pozval na ni všechno dvořanstvo. Olibrius netušil nic zlého, byl rád, že se konečně Bruncvík umoudřil a vezme si jeho dceru za ženu.

Když byla nachystána hostina a všichni se sesedli kolem stolu, vytáhl Bruncvík meč z pochvy a zvolal: „Všem těmhle zrůdám včetně normální dcery hlavy dolů.“

A meč udělal „šmik, šmik“ a bylo. Bruncvík na hradě osaměl. Naložil zásoby jídla, pro jistotu i fůru drahého kamení z pokladnice krále Olibria, pískl na lva, nalodili se a vyrazili k domovu.

Dlouho trvala cesta domů, předlouho. Ale kdykoliv se setkali s nějakým náznakem nepřátelství, měl na to Bruncvíkův meč sice primitivní, ale účinné řešení. Až byl lev zarmoucen, že na něj nezbývá žádná práce.

Bruncvík ostatně byl dosti křivák. Ano, vydal se sice na iniciační cestu muže, budiž to pochváleno, bez toho, aniž by ustoupil požadavkům své ženy (och, jak silné a mužné a zodpovědné! Ale také jak snadno zneužitelné a nezodpovědné!), ale jeho řešení už postrádala mužskou moudrost, nepostrádala však mužské ego zvětšené do obřích rozměrů. Snad proto, aby všechno bylo názorně vidět!

A svět dlouho podle tohoto vzorce fungoval, funguje stále… ale, půjde to i do budoucna?

Až má člověk skoro strach, komu by se ten Bruncvíkův meč, dnes zazděný v pilíři Karlova mostu, v dobách zlých v Čechách, mohl dostat do rukou. Vzato kolem a kolem – přinesl vždy jen zmar a zbytečnou smrt, ale také příběh o tom, jak pronikající a úderná, přes mrtvoly jdoucí je mužská síla, když zcela propadně svému egu.

A podobná podobenství můžete najít i v dalších pověstech.

Dnes už s odstupem vidíme, jak se lidstvo vyvíjí, jak se mění mentalita lidí a jejich vnímání. Dnešní člověk by se v dobách starých pověstí cítil jako cizinec, protože předběhl dobu. Naproti tomu člověk vystřižený z tehdejších příběhů se dnes ještě dokázal celkem dobře uživit, alespoň, než by ho doběhly jeho vlastní činy. Staré české pověsti i řecké báje tak mohou být vynikajícím příkladem, jak vypadají archetypy lidstva, jeho vývoje, vývoje lidské duše. Kdysi dávno. Kéž jsme opravdu dnes již o několik kroků dál…

Renata Petříčková

Citace z knihy: Michal Vaněček, Staré pověsti české pro děti (2017, Grada)

Autorka článku: Renata Petříčková
www.umodrekocky.blog.cz

Novinky ze všech kategorií článků

PODPOŘTE NAŠÍ PRÁCI A ZAŠLETE NÁM FINANČNÍ DAR, VELICE DĚKUJEME.
2201380141/2010. Pro platby ze zahraniční: FIO Banka, a.s.
IBAN: CZ7720100000002201380141

NEBO PŘES PAYPAL třeba 111,- nebo 222,- Kč
national cpr association