Lenka Athelaj Vlášková: Léčivý výklad pro všechna znamení - LISTOPAD

Výklad na listopad bude plně ve VIZI, což znamená, že se pohybujeme mezi obrazy z napojení, není vytvořen pomocí karet, ale pomocí ponoření se do obrazů, které budou postupně chodit.

Tyto výklady jsou nejsilnější forma toho, co ode mě můžete dostat. Užijte si to, prožijte se v obraze, který Vám bude díky textu ukázán. Dýchejte, žijte. Milujte a tvořte.

Athelaj. ART

 

BERAN (21.3. – 20.4.)

Jsem stromem, dřímám v jeho kořenech, mám hnědou barvu a cítím se tak pevně, tak jistě. Patřím sem, zde je mé místo, cítím se tak jistá, tak úžasně propojená. Přichází ke mně laň, dívá se velmi zvědavě. Natahuje krk, jakoby chtěla něco říct:

„Zapusť kořeny do Země, ona je Tvou Matkou, spoj se s ní, nech odvát vše staré, nech to umřít. Ti, kteří tu nejsou, nechť mohou odejít v klidu, nech umřít to, co tu již není. Bude velká bouře a přečkáš ji jen ve spojení se svými kořeny. Jdi v listopadu ke svým kořenům a poděkuj jim, klekni si a požádej o sílu na své cestě, prožij si lásku ke svým předkům, prožij si lásku k ženské a mužské linii. PROŽIJ vděčnost a lásku, že tu můžeš být – SPOJ SE, SE SVOU PODSTATOU.“


BÝK (21.4. – 21.5)

Slyším piano, hraje tak jemně, něžně. Zavírám oči, abych si to vychutnala. Slyším, jak ženy zpívají a já vcházím na tento svět – ano rodím se. Přicházím jako DAR, jako světlo do života žen, které jsou kolem mě. Moment, kde jsou muži?

„Muži tu nejsou, jsi v bezpečí kruhu žen, nehledej muže, hledej bezpečný kruh v ženském kolektivu, který ti dá sílu a porozumění, muži tu jsou, až přijde čas, naučíš je milovat, naučíš je lásce, hluboké jako tvé oči.“

Rodím se do krásného prostředí, ženy zpívají a já natahuji jednu ruku a cítím vzduch a opouštím matku, v jejímž lůně jsem byla – cítím, cítím, já cítím.

„Ano slovo pro listopad je CÍTÍM – to je podstatné, v listopadu se jemně polož zpátky do dělohy své matky a prožij si moment, kdy vycházíš ven, prožij to a pak až to vše co bolí, projde skrze cítění, se vrať znovu do dělohy a tentokrát si to prožij jako DAR, prociť to, žij, jsi tu jako světlo, přicházíš jako DAR, buď DAREM i dál.“


BLÍŽENCI (22.5. – 21.6.)

Všude je hrozný pohyb, nejsem vůbec schopna rozpoznat, jestli se hýbu já nebo prostředí kolem mě, vše je tak rychlé, připadám si jakoby to co se dělo nemělo řád a smysl – snažím se to uchopit, vidět co a jak se hýbe, ale jsem zmatená. Cítím se hozená do něčeho, v čem si nejsem jistá, v čem se necítím dobře, cítím se úplně mimo sebe.

„PUSŤ SE, nekontroluj to, pojď do nejistoty, pojď do proudu a věř, že vše je dobré, vše je jak má, pojď to zkusit, už nebojuj, už nemáš sílu, pojď, vzdej to, klekni si na kolena a vzdej se boje, vzdej se všeho, za co bojuješ, s čím bojuješ. Až to vše dovolíš a pustíš, přijde něco nového, něco krásného a Tvá vize se stane skutečností.“


RAK (22.6. – 22. 7.)

Jsem tmavá a přesto bledá postava, jsem tak jemná a tak éterická, nejsem vůbec v těle, jsem jak mlha, která se snaží ovládat své tělo. Vykukuji z nějaké mlhy, jen opatrně a s velikým strachem. Jakoby mě snad šlo o život, jako bych měla tak velký strach, že mě to úplně odpojuje od podstaty. Cítím se tak slabá, přesto uvnitř sebe cítím sílu jen nevím jak na to. Ve mně to křičí pomoct, halo je tu někdo?

„Jsem tu, má milá, pojď za mnou, pojď. Vím, že nechceš, schováváš se, zdáš se býti schovaná před něčím a někým, ale je to lež, jsi schovaná jen před sama sebou. Bojíš se sama sebe, ty jsi ten, kdo se bojí vlastního stínu, jsi plachá, jakmile se dostaneš ke stínu a prcháš a prcháš a čekáš, že odešel. Ne neodešel je větší a větší a chce Tvou pozornost, pojď, jsem tu s Tebou.“


LEV (23.7. – 22.8)

Sedím u rodící ženy, v jejím lůně je celá planete Země, je to MATKA, naší MATKY ZEMÉ – velmi zajímavé setkání – velmi zvláštní energie. Uf, vibruje mi celé tělo.

„Vítej, dítě. Já jsem PRAMATKA.“

Je mi ctí Pramatko se s Tebou setkat, nikdy před tím jsem se s Tebou nesetkala, tak jsem překvapena.

„Jak to myslíš, setkáváme se pořád, jen mě nevidíš, ale to je v pořádku, má milá.“ Vize je taková jako MED, teče tak podivně, jak pomalu, zlátne a je tak sladká, tak výživná, tak plná živin a života.

„Teď poslechni má slova, věřím, že k tobě doplují. Stáváme se moudrými tehdy, pokud jsme připraveni ve svém životě zestárnout. Pokud jsme připraveni umřít, pokud jsme připraveni na změny, pokud jsme připraveni jít a umřít proto co milujeme. Ty to slovo nechápeš, ale smrt je ukončení a teď jdi a ukonči vše, co souvisí s obdobím zrození, jdi a požádej PRAMATKU o pomoc, padni na kolena a už se nebraň, bráníš se lásce, vibraci která Tě tak chce a ty jsi tak paličatá a to škodí velice tvému tělu, Tvé duši. Pojď ke mně, pojď k podstatě, pojď, až tam kde se stane Země mou dcerou, jdi dál, dál k příčině. Já jsem objímající PRAMATKA, která dbá na chod své dcery, MILUJU JI tak JAKO TEBE, TAK JAKO VŠE. JSEM TU, důvěřuj, věř, miluj, nezaklínej se – vzdej ty věčné osobní boje, pojď k podstatě.“


PANNA (23.8. – 22.9)

Jsem mimo Zemi, jsem spojená s jinými bytostmi a tančíme, držíme se za ruce a v dálce je Země, vzhlížíme na ni a přitom tančíme. Slyším, že nějaká bytost vstupuje doprostřed kruhu a něco říká:

„Jediná cesta je zaměřit se na světlo, i v té největší temnotě, strachu jít a zaměřovat se na světlo, že i v té největší kobce, je světlo, jen zatím není vidět. Pojďme se podívat na planetu s odstupu, co vidíte?“

Všichni mlčí, neboť jediné co vidí je zářící planetě Země.

Vládne tu ticho, nikdo nic neříká a nikdo neodpovídá této bytosti na otázku, jen všichni jako by byli omámení, koukají na planetu, jen já jsem tam nějak tak navíc, haha. A tak odpovídám:

„No vidím planetu Zemi v celé kráse a jak září.“

„To opravdu vidíš?“

„No nevěděla jsem co na to odpovědět, tak popisuji, co vidím.“

„Nepopisuj, ciť.“

„Necítím NIC.“

„Děkuji, ano NIC. Prodýchej si to slovo NIC a vzpomeň si na něj, až se budeš bát, až budeš couvat před svým stínem – vzpomeň si na planetu Zemi z téhle perspektivy a řekni si slovo NIC – prociť to, tuhle perspektivu a jdi naproti svému strachu.“


VÁHY (23.9. – 23. 10)

Sedím v nějaké místnosti, vypadá to jako soud, sedím na lavici a pozorně poslouchám. Stojí tam taková zvláštní bytost, vypadá jako kentaur, je z něčeho obviněn. Mluví k němu dlouho, ale je to takové absurdní, soudí ho za jeho vzhled, hádají se, zda je to člověk nebo zvíře. Hodně divný obraz.

Vize se mění, jsem na louce, kde jsou krásné rostliny, a v dálce stojí tahle bytost, jdu tedy k ní.

„Vítej u nás, má milá. Nechť tvoje nohy ucítí život skrze to, kam kráčíš.“

Děkuji, byla jsem u podivného soudu a teď jsem tu, moc tomu nerozumím.

„Ano mnohdy soudům nerozumíme, ať jsou to ty, co sami vynášíme, nebo jsme souzeni. Pamatuj, soudů bylo dost o sobě o svém okolí, žij pro lásku k životu, žij pro oslavu života, nesuď, nech žít, být – dovol všem být a především to dovol sobě.“

 


ŠTÍR (24.10. – 22. 11)

Nic nevidím, slyším jen slovo – JEMNĚ, buď jemná, laskavá.

Být ve tmě laskavá a jemná je dost složité, začnu cítit jak mi buší srdce a mám pocit, že musím na světlo, že musím utéct – vzpomenu si však na vizi, která byla před tím – zaměř se i v temnotě na světlo – zaměřuji se tedy na světlo a lásku v té tmě, že i ta tma tam kus toho má.

Začíná se ukazovat obraz ženy, která jde stínem a září.

„Nezáleží ni ničem jen na tom jaký pohled máš na stíny, které tě provázejí. Jaký pohled a jakou sílu jim dáváš? Máš strach? Odporuješ jim? Pak je těžké, dostat se ven na světlo – buď jemná a laskavá ke každé bytosti, která je ve stínu to platí i pro tebe, buď jemnost sama, tvůj dotyk by měl být, jako světlo které vyšlo ze stínu a je si vědom toho, že vše pochází z temnoty, ve které se zrodilo světlo.“

 


STŘELEC (23.11. – 21. 12)

Tyhle vize jsou hodně o stínu, mám zakryté oči, někdo mi je zakrývá svou rukou, zajímavé je, že se tu cítím dobře, cítím se dobře ve stínu, cítím se dobře zakrytá, nechci být vidět a tohle je pro mě ideální, skrývání.

„Schováváš se před životem, před světlem. Pojď k nám, pojď do života. Položíme Tě do blahodárné vody a budeš opět žít, ve stínu toho moc nevymyslíš, neschováš se, život si Tě stejně najde. Otevři už konečně oči, žij, miluj, neboj se – kráčej s důvěrou. POJĎ.“

No, nepřipadám si, že jsem schovaná ve stínu teda, nepřipadám si, že bych nechtěla život.

„Život je proud, který věci mění, transformuje, pokud nechceme změny, jsme schovaní ve stínu. Pokud se bojíme ukázat svou pravdu, svou podstatu, svou krásu, duši – jsme ve stínu.“


KOZOROH (22.12. – 20. 1)

Stojím naproti nějaké bytosti a ta odmítá mou přítomnost, je jakoby za sklem, cokoliv řeknu, cokoliv k ní vysílám, k ní to nedojde.

Přijde ke mně starý muž:

„Ona odmítá, nevidí a neslyší. Obrana je tak velká, že neprojde nic – ani ven, ani dovnitř.“

No jsem z toho zmatená, nikdo té bytosti nepomáhá, stojím, jen se dívám, je to takový velký smutek a bezmoc, žádám tedy o pomoc, žádám, aby byla vize vysvětlena a pokračovala.

Přichází krásná bytost, celá září:

„Vítám Tě, obranu, kterou má mnoho lidí můžeš otevřít jen jedním nástrojem a to není lítost ale láska. Láskou otevřeš i ty největší dveře, láska postaví most nad propastí, láska je tou odpovědí, kterou hledáš.“


VODNÁŘ (21.1. – 20. 2)

Je přede mnou bytost, která se skládá z dítěte, mladá ženy a moudré stařenky, je to plné světla, lásky a života. Vize se mění a vidím ženu jak je prorostlá přírodou a umývá se v potoce, jdu k ní:

„Vítej moje milá, opláchni se taky v mém daru vody, smyj ze sebe vše, co už nepotřebuješ, jsem tu pro Tebe.“

„Ty jsi voda?“ ptám se zvědavě

„Ano jsem bytost vody, doprovázím Tě životem už od samého počátku. Jsem tu, abych Ti řekla, že má očista začíná v lůně, jdi do vody, zavři si oči a vnímej, jak jsi v lůně matky a nech na sebe vodu působit – voda Tě volá, voda Tě chce, voda Ti pomůže.“

Matka Země je tu pro Tebe, en se ji otevři, jen pojď k ní a ona Ti dá náruč, kterou tolik potřebuješ, vzdej se všeho, co Ti brání se k ní přiblížit, pojď žít, pojď do života, pojď dýchat a milovat vše, milovat proces, milovat déšť, vítr, vodu Zemi – MILUJ, očišťuj se Zemí a staneš se spojenou s MATKOU.“


RYBY (21.2. – 20. 3.)

Ať už jste kdekoliv ryby, kdekoliv zapamatujte si jen jedno – VŠE JE S TEBOU V POŘÁDKU.

„Vše co jsi TY, vše co je TEBOU je v pořádku, tak jak jsi, jsi v pořádku, vše je jak má být.“

V ruce mám motýlky, opouští mou dlaň a já cítím velkou vděčnost, že vše co jsem si držela, co je špatně, co musím zlepšit, co je na mě chybného, jsem pustila a to vše se mění v krásné motýlky, kteří mohou odlétnout. Jsou krásní, jak z něčeho takového může být nakonec tolik krásy?

„Protože, vše co je přijato s láskou se vždy změní v lásku a kvete a povznáší se. Tak jak jsi, jsi v pořádku, to je pro tento měsíc Tvé poslání, napiš si to někam a žij to, prožívej to každou svou buňkou, jsi v pořádku, jsi skvělá, úžasná a máš DARY a svět je chce vidět – ukaž svou zranitelnost, je v pořádku. Ukaž emoci, je v pořádku. UKAŽ SE.“

S láskou a úctou ke všem energiím a bytostem, které mi pomáhali nejen psát, ale také malovat tyto obrázky pro každou bytost, která je tomu otevřena. 

 


Obrázky ve článku, jsou mé malby vytvořené pomocí tabletu, které je možné tisknout na plátno, dle Vašeho přání.

Autorka článku: Lenka Vlášková Lenka Vlášková

Průvodce, zabývající se léčivými automatickými tarotovými texty a energetickou prací. Své klienty provází na cestě i v podobě energetických maleb a šperků. Miluje svou práci, je to pro ní velké naplnění. Je jí ctí růst s každým klientem.

www.athelaj.cz 

Tento článek poskytla osobně pro server Příznaky transformace autorka článku. Jeho šíření je možné pouze s jejím souhlasem! Kopírování tohoto článku z našeho webu je zakázáno. Chcete-li jej zveřejnit na svém webu, získejte si souhlas autora. Ke sdílení článku na sociálních sítích využijte výše uvedené tlačítko sdílet. Děkujeme.

Novinky ze všech kategorií článků

national cpr association