Počátky Mezinárodního dne žen sahají do Spojených států amerických poloviny 19. století. V roce 1857 demonstrovaly švadleny v New Yorku proti nízkým mzdám, dvanáctihodinové pracovní době a zvyšujícím se pracovním nákladům. Jejich protest byl neúspěšný - ženy byly rozehnány a některé z nich i zatčeny. O více než padesát let později, 23. února 1909, se v USA konala slavnost na připomenutí této události a demonstrace newyorských švadlen se tak stala základem svátku žen.

Na tom, že se v dalších letech den žen připomínal i v Evropě, měla největší zásluhu Klára Zetkinová. Původně sociální demokratka, později komunistka, která se v roce 1889 účastnila pařížského setkání, kde byla založena Druhá internacionála. V letech 1890 až 1915 působila jako editorka novin ženské odnože německé sociální demokracie Gleichheit. Ve svých článcích psala zejména o životních podmínkách žen a toto téma se snažila začlenit i do programu sociální demokracie.

V roce 1910 se účastnila Mezinárodní ženské konference v Kodani, kde přednesla návrh, aby byl den žen slaven mezinárodně. A tento návrh sto přítomných delegátek ze sedmnácti zemí odhlasovalo. Svátek byl stanoven na 19. března jako připomínka revolučních dní 1848/1849 a Pařížské komuny v roce 1871. O rok později, tedy 19. března 1911, se v Evropě slavil první Mezinárodní den žen. Konečné datum MDŽ ale bylo stanoveno až po 1. světové válce. Na druhé mezinárodní konferenci komunistek v Moskvě v červnu 1921 bylo dohodnuto, že MDŽ se na památku únorových protestů petrohradských žen v roce 1917 bude slavit 8. března. Formálně mezinárodním svátkem se MDŽ stal 8.3. 1975, kdy ho Organizace spojených národů v rámci Mezinárodního roku ženy přijala za svůj oficiální svátek.

Počátky MDŽ v Československu

Tradice MDŽ v Československu sahá až do dob Rakouska-Uherska, kde se poprvé slavil v roce 1911. V tomto roce pochodovaly ženy s transparenty a rudými vlajkami po vídeňské Ringstrasse a po celém Rakousku-Uhersku probíhalo na 300 demonstrací. Po vzniku Československa se oslav MDŽ nejvýrazněji chopily levicové strany, avšak masovým fenoménem se MDŽ stal až po 2. světové válce. Největší měrou se na organizaci oslav podílel Československý svaz žen.

Ihned po konci války v květnu 1945 byl založen přípravný výbor Rady československých žen, jehož předsedkyní byla JUDr. Milada Horáková. Celá organizace měla být nadstranická a působilo v ní mnoho žen z různých politických stran. Oficiálním časopisem svazu byla RADA ŽEN, která byla v roce 1947 nahrazena dodnes vycházející VLASTOU. Samotný Československý svaz žen byl založen v roce 1950 sjezdem, na kterém byla sloučena Rada československých žen a Zvaz slovenských žen. V témže roce také začal politický proces s Miladou Horákovou, což samozřejmě znamenalo i její odchod z organizace. Předsedkyní nově vzniklé organizace se až v roce 1952 stala Anežka Hodinová Spurná. Ta stála v čele do roku 1963, po čtyřech letech pak byla předsedkyní zvolena Helena Leflerová.

V roce 1968 na krátkou dobu vznikl v rámci Národní fronty i Český svaz žen, který byl ale o rok později opět nahrazen Československým svazem žen. Až do roku 1974 vedla svaz Gusta Fučíková, která se stala zároveň i předsedkyní Mezinárodní federace žen a po ní funkci převzala Marie Kabrhelová. Členskou základnu tvořily spíše starší ženy a ženy z úřadů. Československý svaz žen zanikl v roce 1990, nicméně až do současnosti funguje z něj vzešlý Český svaz žen.

^{Teta zpěváka Neckáře - soudružka Marie Kabrhelová}

Role socialistické ženy

HOUŽEVNATOST, PRACOVITOST, VYSOKÁ KVALIFIKACE, VZDĚLANOST, POLITICKÁ A OBČANSKÁ UVĚDOMĚLOST, AKTIVNÍ ŽIVOTNÍ POSTOJ, ZODPOVĚDNOST A OPTIMISMUS byly vlastnosti, které vychvalovaly stránky Rudého práva jako ty, které jsou ženám přirozené. A proto měla být schopná zastávat tři základní role, kterými byly MATKA, PRACOVNICE a AKTIVNÍ OBČANKA.

ŽENA-MATKA měla být pilířem rodiny, dárkyní života a vychovatelkou dětí v uvědomělé občany. Zkrátka její rolí bylo starat se o své rodiny a stát bok po boku svému muži. Úkolem ŽENY-PRACOVNICE bylo, aby byla ve svém zaměstnání platná a iniciativní. Největší důraz byl ale kladen na roli žen jako aktivních občanek. Zástupkyně Československého svazu žen Elena Litvajová ve svém proslovu na Pražském hradě vzpomínala, jak se ženy účastnily všech revolučních přeměn a spoluvytvářely velké společenské hodnoty, čímž se staly spolutvůrkyněmi bohatství celé země. Stejně tak Gustáv Husák připomínal ženy, které aktivně pomáhaly v rozvoji vlasti a podílely se na budovatelském díle. Že ženy svou úlohu pochopily a snaží se ji naplňovat, měly stvrzovat manifestací své loajality ke komunistické straně.

Bojovnice za Mír

Mírové téma v sobě spojovalo jak nejdůležitější úkol každé socialistické ženy, tak zároveň i úsilí celé společnosti. ŠTĚSTÍ MATEK A JEJICH DĚTÍ JE NEODDĚLITELNÉ OD MÍRU, psaly sovětské ženy u příležitosti MDŽ Leonidu Brežněvovi. Rudé právo k propojení mírové otázky a postavení žen psalo, že ženy jsou v předních řadách bojovníků za mír, vášnivě se staví na obranu míru a každá žena si nejvíce přeje, aby byl zítřek radostný a mírový. Úvodník Rudého práva v roce 1982 popisoval, jak se ženy hlasitě staví proti horečnému zbrojení a proti plánům na rozmístění dalších nukleárních raket v Evropě a proti americkým „teoriím“ omezené války, proti všemu, co činí mír křehkým a co jej ohrožuje.

Ženská periodika

Bylo to místo, kde byly artikulovány ženské problémy a potřeby, místo, kde ženy mohly požádat o radu ve svízelných situacích, například s rodinnými problémy. Periodika pro ženy se zabývala také emancipačními snahami. Zpříjemňovala ženám volný čas. Ženské časopisy poskytly také prostor pro realizaci prvních českých novinářek.

Prvním ženským periodikem, vydávaným v českém jazyce, byl beletristický a módní časopis LADA. Vycházel od roku 1861 jako příloha KVĚTŮ. V jeho čele stála Antonie Melišová Körschnerová a byl věnován nejen módním trendům, ale později i beletrii, lehké poezii, zájmové činnosti žen nebo otázkám ženské emancipace.

Mezi další významné ženské časopisy patřily ŽENSKÉ LISTY, které vznikly v roce 1870 a po svém vzniku také vycházely jako příloha Květů. Tento časopis byl spojen se jménem Elišky Krásnohorské, která byla nějaký čas také jeho šéfredaktorkou. Ženské listy měly být prostorem, kde budou slyšet hlasy raného českého feministického myšlení. Na přelomu 19. a 20. století vzniklo další ženské periodikum ŽENSKÝ SVĚT. V období první republiky byla velice oblíbená nedělní příloha NÁRODNÍCH LISTŮ určená pro ženy, která nesla název ŽENA, DOMÁCNOST, RODINA.

V roce 1904 začal vycházet časopis ŠŤASTNÝ ŽIVOT, který byl věnován českým ženám a domácnostem. Za jeho vznikem stála Čechoameričanka Josefa Humpal zemanová. Výjimečný byl tento časopis především svým poselstvím. Žena by měla odpočívat, neměla by být otrokyní, neměla by ani zahálet, protože to je již zastaralé. Po 2. světové válce, v roce 1947, vzniklo ženské periodikum se jménem VLASTA.

O dva roky později, začal vycházet měsíčník ŽENA a MÓDA. Časopis sloužil jako ideologický nástroj komunistické moci, jeho úkolem bylo ovlivňovat vkus žen a vytvářet představu o životním stylu. Obsahoval rubriky o módních trendech a péči o zevnějšek, praktické rady, tipy a rady do domácnosti či recepty. Oblíbenou součástí byla i střihová příloha, která sloužila ženám k tomu, aby si doma podle ní mohly ušít oděv pro sebe nebo pro svou rodinu. Žena a Móda domácí výrobu oděvů podporovala, například i tím, že vypsala soutěž pro čtenářky nazvanou „Šijeme si samy“.

Od roku 1973 se začala vydávat PRAKTICKÁ ŽENA, která měla sloužit k všestrannému rozvoji ženy. Na svých stránkách se věnovala módě, pletení, háčkování, vyšívání, vaření, radami do domácnosti a také obsahovala střihovou přílohu. Inspiraci ženy rády hledaly také v západoněmeckém časopisu BURDA, který byl velice špatně dostupný. Když měly ženy štěstí a byl k dostání, mohly si ho koupit ve specializovaných prodejnách se zahraničními periodiky, nebo si ho zapůjčit v některé z veřejných knihoven.

ČASOPIS VLASTA - Jméno časopisu Vlasta nebylo náhodné, bylo vybráno podle ženy-bojovnice ze Starých pověstí českých, zároveň v sobě neslo slovo „vlast“. Již od počátku měla Vlasta pomáhat svým čtenářkám, být pro ně oporou nebo jakousi zpovědnicí, kam si mohly psát o rady. Krédem časopisu bylo, že měl mít pět Pé-měl za úkol potěšit, pohladit, povzbudit, pomoci i poradit. V prvním čísle Vlasty-byl na titulní straně zobrazen prezident republiky Edvard Beneš se svou manželkou Hanou Benešovou a za nimi byl vidět portrét prvního prezidenta T.G. Masaryka.

„Vybrali jsme pro vás tento obrázek na obálku našeho vstupního čísla, protože skoro symbolicky vyjadřuje nejkrásnější základ, ze kterého vyrůstala naše republika, a z něhož chceme růst a budovat my všichni“.

Rudý Karafiát jako symbol MDŽ

Karafiát je historicky spojován i s náboženskou symbolikou. V křesťanství se domnívají, že první karafiát vykvetl se slz Panny Marie, když oplakávala svého syna Ježíše. Karafiát se stal univerzálním symbolem mateřské lásky a oblíbenou květinou pro Den Matek a MDŽ.

Jeho odborný název je DIANTHUS, což v řečtině znamená „Květina Bohů“ a věří se, že jeho běžné jméno je odvozeno od slova „korunovace“. Význam karafiátu se liší závisle na barvě…, ale je obecně přijímán jako oddanost. Z tohoto důvodu se považují lidé narození v lednu za věrné a spolehlivé přátele.

„Nechť žena jde za zaměstnáním z vlastního rozhodnutí, z potřeby seberealizace, a nikoli jen proto, aby muži pomáhala uživit rodinu. Její vzdělání má být orientováno nejen na výkon zaměstnání, ale také na výchovu vlastních dětí. Chce-li se žena úloze mateřské věnovat zcela, pak je nezbytné ji zabezpečit právně i sociálně." ~ Milada Horáková