Sv. Mikuláš z Myry (posvěcený Nikolaos) se narodil v Myře na území Malé Asie, někdy v rozmezí let 280 n.l. a 286 n.l., do prostředí silně nábožensky založené rodiny. Proslul svou dobročinností a spravedlivostí. Zakládal školy a sirotčince, které pak pravidelně navštěvoval. Během jeho sobotních návštěv přihlížel tzv. examenům. Exameny byly shromáždění dětí před představeným školy, který ze záznamů četl jejich úspěchy a prohřešky a poté je zkoušel z učiva. Pokud se děti chovaly i učily vzorně, byly pochváleny, pokud ne, byly potrestány metlou. Sv. Mikuláš byl také aktivním stoupencem křesťanské víry a odpůrce ariánství a pohanství, které bylo v té době hlavním státním náboženstvím Římského císařství. Zemřel patrně 6. prosince, některé zdroje však považují toto datum za kalkul křesťanské církve, která připsala smrti sv. Mikuláše toto datum jen proto, aby vytlačila svátek pohanské bohyně lovu Diany, který připadal na tentýž den. Ač sv. Mikuláš nebyl nikdy oficiálně prohlášen za svatého, je jedním z nejuctívanějších svatých v celém křesťanství, v ortodoxních církvích je dokonce po Panně Marii druhým nejuctívanějším svatým vůbec.

Jméno Mikuláš, v řeckém originále Nicolaos, v překladu znamená vítěz lidu. Je oslavován jako patron námořníků, mlynářů, obchodníků, rolníků a pastýřů, lukostřelců, ochránce dětí a rodiny, lékárníků, právníků, studentů, chudých, opuštěných, pronásledovaných, nevinně odsouzených, zajatců a vězňů. Lidé také věří, že období svátku sv. Mikuláše je ideální částí roku pro uzavření sňatku a výnosných obchodů. V této souvislosti je považován také za patrona manželského štěstí i obchodních dohod. Je též oficiálním patronem států Ruska, Lotrinska a měst Amsterdam, Bari a Barranquilla.

Legenda o sv. Mikuláši

Mikuláš po svých zemřelých rodičích zdědil nemalé peníze. Jelikož byl však už od útlého věku veden k pobožnosti a chtěl se stát knězem, zděděné peníze rozdal chudým a potřebným. Později, aby unikl před projevy vděčnosti svého okolí, prchl do Palestiny. Když v Myře zemřel biskup a zdejším křesťanům se nedařilo shodnout na nástupci, souhlasili, že se biskupem stane ten, kdo jako první překročí práh chrámu. Tím vyvoleným se stal Mikuláš, a přestože úřad zprvu odmítal, nakonec jej přijal, a utvrdil tak sám sebe ve své víře a pokoře. Na tento příběh navazuje hned několik legend:

„V Myře žil jeden otec se třemi dcerami. Přihodilo se, že zchudl a nadělal spoustu dluhů, které měl v brzké době zaplatit. Byl zoufalý a nevěděl, co si počít. Už i uvažoval, že své dcery provdá. Mikuláš se o tom dozvěděl, a tak v noci vzal tři váčky zlaťáků (také se píše o hroudách zlata) a dal je na okno domu, kde otec s dcerami žil. Když ráno otec zlato našel, velmi se zaradoval. Mohl nejen zaplatit dluhy, ale zůstalo i dívkám na věno. Mikuláš chtěl svou štědrost utajit, ale byl prozrazen“.

Další z legend popisuje příběh námořníků plavících se po rozbouřeném moři, kterým sv. Mikuláš zachránil život prostřednictvím modliteb. Další legenda popisuje příběh sv. Mikuláše, který vzkřísil děti, jež zavraždil hospodský a častoval jejich masem své hosty jen proto, aby ušetřil na vepřovém mase. Tato legenda je důvodem, proč ve Francii oslavují sv. Mikuláše jako ochránce dětí před nemocemi a neštěstím. V alpských oblastech lidé věří, že sv. Mikuláš nosí děti, že ženám pomáhá při těžkých porodech a požehná těm, kterým se nedaří otěhotnět.

Do 18. století byl na našem území sv. Mikuláš uznáván jako patron mostů, moří a vod. V 18. století jej jako patrona mostů, moří a vod vystřídal Jan Nepomucký.

Tradiční mikulášské obchůzky

Svátek sv. Mikuláše připadá na 6. prosince, Mikulášská obchůzka však probíhá již v předvečer tohoto dne. Tento zvyk má svůj původ v tradici tzv. vigilií. Slovo vigilie pochází z latinského slova vigilia a znamená bdění. Pojem vigilie označuje zvyk připravovat se bděním v noci při modlitbách na určitý svátek nebo mimořádnou událost, která svátku nebo události předchází. K této tradici se pojí také původní měření dne, kdy se za jeho začátek považoval západ slunce a východ hvězd. Večer 5. prosince je tedy podle židokřesťanské tradice měření času začátek dne svátku sv. Mikuláše. Dalším příkladem tohoto chápání času je usedání ke Štědrovečerní večeři již s první hvězdou večera 24. prosince, přestože svátek narození Ježíše Krista připadá na 25. prosince.

Kult sv. Mikuláše a s ním spojené oslavy svátku, kdy jsou děti po zásluze odměněny za své celoroční chování a přístup k povinnostem od tří kouzelných postav, jsou v našem prostředí přejímány a dále rozvíjeny od dob Velké kolonizace ve 13. století. Samotná mikulášská obchůzka se vyvinula z biskupských her pořádaných v klášterních školách. Původně se oslavy svátku sv. Mikuláše konaly 28. prosince v den svátku Neviňátek, ale během 13. století byl přesunut na předvečer 6. prosince.

Nejstarší známá chlapecká biskupská hra na našem území, která pojednává o postavě sv. Mikuláše, pochází ze 13. století a nese název ludus episcopi puerorum. Žákovskou hru s podobným obsahem popsal ve 14. století také Jan Hus. V těchto hrách, spadajících do kategorie tzv. svátků bláznů, vedla skupina žáků v kožešinových kuklách chlapce sedícího na oslici čelem zády.

Během 15. století měly oslavy svátku podobu průvodu rytířstva sv. Mikuláše. Jednalo se o průvod vzácně oděných rytířů s maskou biskupa, který ve městě podnikali žáci a učitelé škol při chrámech zasvěcených sv. Mikuláši. V tomto období mikulášské hry pronikaly do lidového prostředí, kde se průvod rytířů změnil v obchůzku jednotlivých domácností s dětmi. Někteří badatelé se domnívají, že zvyk mikulášských obchůzek i nadílky sv. Mikuláše se vyvinul výlučně z dramatizovaných středověkých legend, a to konkrétně z mimických klášterních her, které byly spojovány s tzv. svátkem bláznů, a že čert v nich ztvárňuje zkroceného, sv. Mikulášem k službě donuceného démona. Jiní zase vycházejí z faktu, že Mikuláš jezdil při slavnostních hrách a obřadech na koni, případně na oslu, a že mikulášské průvody jsou v podstatě jen znovuoživenými bujnými taškařicemi středověkých scholárů, pochodem „bláznivého biskupa“ apod.

O maskách čerta a anděla se zmiňují historické prameny až z konce 18. století, přičemž čert je symbolem křesťanského boje s pohanstvím a anděl je modifikací dřívější postavy smrti. Jednou z hypotéz této změny, která vedla ke zjemnění postavy smrtky, je pohled křesťanské církve na smrt. Křesťané, pro které smrt představuje moment poslední zpovědi duše, považují smrt za okamžik, kdy kajícný zemřelý vstupuje do blaženého ráje. Doprovod sv. Mikuláši tak dělají dvě protikladné postavy. Čert, který je symbolem pohanství a hříchů a anděl, který je ztělesněním duchovní čistoty. Nutné je však dodat, že na vesnicích, kde má oslava svátku sv. Mikuláše stále spíše karnevalový charakter, postavu smrtky anděl nenahradil a je součástí průvodu i dnes. Tento rys je charakteristický například pro Valašsko.

První zmínka o mikulášské nadílce na našem území pochází z 16. století. Během 18. a 19. století se k mikulášským oslavám začaly pojit také trhy s nejrůznějším, jindy netradičním zbožím, které odkazuje k nevídané štědrosti sv. Mikuláše. Postavy mikulášské obchůzky vcházely podle zvykového práva do domů a bytů bez pozvání, kde předváděly své části rituálu. Zajímavostí je, že tyto postavy nepřicházejí s koledou, vždy jsou však za svou návštěvu odměněny. Dříve byly odměněny špekem, plody úrody a jinými potravinami, dnes má odměna podobu peněz a alkoholu.

Svatý Mikuláš v lidové tradici v jiných zemích

RAKOUSKO – V Rakousku lidé věří, že Bůh odměnil Mikulášovu štědrost tím, že může každý rok sestoupit na zem a obdarovávat děti. Na některých místech chodí Mikuláš 5. prosince, jinde až 6. prosince. Chodí sám, někdy je doprovázen andělem anebo obdobou našeho čerta, který se jmenuje Krampus. Krampus má velmi ošklivou masku a v ruce drží dřevěnou tyč. Konají se zde průvody těchto strašidelných masek, které na přihlížející působí velmi odpudivě. V Salzburgu mívá průvod 1500 až 2000 těchto postav a jeho průběh doprovází rozsáhlá bezpečnostní opatření. V Rakousku nechybí v Mikulášově doprovodu tzv. guatseltrager, který pomáhá nést Mikuláši dárečky pro děti. Děti stejně jako u nás dostávají drobné dárky přímo od Mikuláše nebo do vysokých bot, které umisťují na okno nebo mimo svůj pokoj.

NĚMECKO – V katolických oblastech Německa je sv. Mikuláš znázorňován v biskupském oblečení. V předvečer svátku dávají děti ven za okno dopisy a také potraviny a mrkev pro bílého koně nebo osla, který Mikuláše doprovází. Na okno, pod postel nebo k radiátoru si dávají naleštěné boty, do kterých pak dává Mikuláš dárečky. Při osobní návštěvě Mikuláše jej doprovází kromě zvířecího doprovodu také Ruprecht. Mikuláš nosí dárky ve velkém pytli. Vlivem obchodu a reklamy je postava biskupa Mikuláše čím dál více zkreslována. V některých oblastech v Německu chodí Santa Claus, který své dárečky rozdává až o Vánocích.

CHORVATSKO – Také v této zemi je tradice úcty sv. Mikuláše velká. Mikuláš obdarovává děti ovocem, sladkostmi a suchými plody, které dává do holínek přichystaných na okně. Velké oslavy probíhají v městečku Komiža na ostrově Vis v den svátku sv. Mikuláše 6. prosince. Na kopci u kostela sv. Mikuláše se na základě tradice pálí stará loď jako poděkování námořníků za ochranu během celého uplynulého roku. Pak je sloužena mše a koná se lidové procesí. Na tuto oslavu k poctě sv. Mikuláše se sjíždějí lidé z celého okolí.

Děkovné slavnosti probíhají také v Dalmácii a v chorvatských přímořských oblastech. Lidé v den svátku sv. Mikuláše hází do moře věnce jako poděkování tomuto patronovi námořníků za ochranu během celého roku.

POLSKO – V Polsku se sv. Mikuláš nazývá sw. Mikolaj a vystupuje zde jako biskup s velkou důstojností. Historicky byly jednotlivé části Polska pod nadvládou různých mocností, a to s sebou přinášelo rozmanitý kulturní vliv. Lidové zvyky jsou proto krajově odlišné. Většinou Mikuláš přichází v doprovodu anděla, a to buď pěšky, nebo na saních, které táhne bílý kůň. Zkouší děti z náboženských vědomostí a znalostí různých modliteb. Za odměnu jim Mikuláš rozdává svaté obrázky, jablíčka, pomeranče a perníčky. Nemůže-li Mikuláš přijít osobně, dává dětem drobnou nadílku pod polštář nebo do vyčištěných přichystaných bot (tento zvyk přetrvává hlavně ve Varšavě a dokládá výrazný francouzský vliv). Mikuláš nakládá dárečky jen dětem. Někde je zvykem, že děti předávají světci dopis, ve kterém je seznam dárků, které by si přály dostat na Vánoce.

V dnešní době se polští Katecheti a kněží snaží vést děti ve školách a farnostech k napodobování vlastností sv. Mikuláše. Děti připravují drobné dárečky pro své kamarády, spolužáky nebo potřebné lidi ve svém okolí, navštěvují nemocné, a tak rozdávají radost stejně jako oblíbený světec.

BELGIE – V Belgii prožívají děti více svátek sv. Mikuláše než Vánoce. V tento den dostávají totiž dárky. Ve Vlámsku dostávají dárky od Sinterklaase, ve Valonsku od Saint Nicholase. Zlobivým dětem hrozí v jeho doprovodu Černý Petr. Stále častěji však ve zkomercionalizované Belgii začíná nakládat drobné dárky o Vánocích Santa Claus. Sinterklaas přijíždí do země ze Španělska lodí nebo na koni už v listopadu a jeho příjezd děti sledují pomocí televizních přenosů. V Belgii jsou populární mikulášské cirkusy a v kostelích, které nesou jméno světce, se konají sbírky hraček a dárků pro potřebné. Děti věří, že Mikuláš se svým pomocníkem objíždí střechy domů a spouští dárky do bot nebo košíků připravených na krbu nebo u dveří. Děti mají u bot připravenou mrkvičku, sklenici vody a kostku cukru pro koníka a sklenici vína pro Mikuláše. Mají přiložený také seznam, jaké dárečky by si od něj přály dostat.

Ve východní části Belgie v městě Sint-Niklaas dostávají děti dárečky už o víkendu před 6. prosincem, v pondělí mají pak děti ze základní školy volno. Po celé Belgii jsou známy a velmi populární sušenky speculaas ve tvaru světce.

„Svatý Mikuláš byl člověkem světla, který žil pro druhé v důvěře v Boží lásku a dával ji dál. Svým životem a jednáním se stal znamením naděje a světlem pro druhé. Toto bylo základním poselstvím jeho života“.