Vltavín, někdy známý také jako moldavit, je společně s českým granátem považován za nejcharakterističtější drahokam pro naši zemi. V historii byl považován za skleněné meteority, slzy prolévané kometami či úlomek Měsíce, který dopadl na Zem. Jeho speciální vlastnosti, původ opředený tajemstvím a velmi lokalizovaný výskyt jeho nalezišť z něj dělají světový unikát.

Pokud toužíte po kameni, který neprocestoval půl světa, než se dostal ke zručným zlatníkům, po kameni, který je „náš“, ale granáty vás neoslovují, je vltavín ten pravý drahokam právě pro vás.

V jižních Čechách vznikla krásná tradice spojená s vltavíny. Každý muž, který si chtěl vzít svou milou, jí musel k svatbě darovat vltavín. Vltavín byl vnímán jako důkaz citů, které muž k ženě chová. Vltavíny se stejně jako jiné kameny uchytily v léčitelství. Tam jim byl přiřazen kosmický význam. Umí prý v těle odhalit nemoc, která ještě nepropukla, a dokonce stimulovat tělo, aby se s nemocí samo vypořádalo.

Léčitelé k tomuto účelu často používají vltavínové kyvadlo. V psychické rovině dokáže prý vltavín posílit naši intuici a racionální náhled na naše okolí i sebe sama.

„Objev“ vltavínu a jeho záhadný původ

Jejich vznik je zahalen mnoha tajemstvími. Dnes je jako nejužívanější teorie přijímána ta, že vznikly následkem dopadu velkého meteoritu (případně komety) na pozemský povrch – při svém dopadu toto těleso „vyhodilo“ do vzduchu masy zemských povrchních vrstev (asi jako když vystříkne voda hladiny rybníka po vhození kamene). Tyto masy hornin a povrchních vrstev Země pak díky energii udělané dopadem meteoritu prolétávaly atmosférou – tím se zahřály na velmi vysokou teplotu, až nakonec došlo k přetavení ve sklovitou hmotu, a v této podobě došlo i k rozsevu v místě jejich dopadu.

Vltavíny (moldavity) náleží do skupiny tzv. tektitů, přírodních silně křemičitých skel jednotného a donedávna ne zrovna jasného původu. Slovo tektos pochází z řečtiny a znamená „tavený“. Název tektit tedy vyjadřuje sklovitou povahu těchto přírodních hmot. Tektity mají většinou černé až hnědé zbarvení a jsou neprůhledné. Výjimku tvoří v tomto směru zelené vltavíny (spolu s americkými Georgianity). Podobně jako i jiné tektity se i vltavíny vyznačují neobyčejným druhotně utvářeným povrchem, tzv. skulptací. Vltavíny představují zvláštní typ anorganické přírodniny.

Na rozdíl od většiny nerostů jsou na svých nalezištích vždy izolovány od matečné horniny a jsou také vzdáleny od místa, kde vznikly. Bývají nacházeny na druhotných lokalitách a jen nepřímo a zvolna se dobíráme způsobu jejich vzniku.

Vltavíny poprvé popsal roku 1787 J. Mayer. Prvním nalezištěm byl Týn nad Vltavou (německy tehdy Moldau Tein). Moldavity či vltavíny dostaly jméno podle řeky Vltavy, protože z jejích nánosů u Týna nad Vltavou pocházely první nálezy. Tektity se nikdy nenacházejí samostatně, ale pokaždé ve skupinkách více či méně početných. Vltavíny mohou být přítomné pouze v mladších sedimentech, kam se dostaly přeplavením, ve starších však nikoliv, ledaže by tam byly zavlečeny třeba během kopání studní nebo během důlních prací.

Nejstarší archeologické nálezy opracovaných vltavínů pocházejí ze starší doby kamenné. Až v 18. století se začal vltavín používat jako ozdobný kámen, a i přes drobné přestávky je vyhledávaným šperkovým kamenem dodnes. O tektitech se poprvé zmínil v Číně roku 950 Lin Sun. V tomto období panovala v Číně dynastie Ťiang. Na čínském poloostrově Lej-non-pan-talo nacházeli místní obyvatelé zvláštní kameny černé barvy, těmto kamenům říkali Lei-gong-no, což znamená černé kameny. Skla podobného vzhledu nacházeli obyvatelé i na jiných místech světa a v roce 1900 vymyslel jejich souhrnné označení profesor E. F. Suess – začal je nazývat tektity.

Vltavín je kamenem duchovního růstu, hledání a uzdravování

Vltavín ovlivňuje a uvádí do harmonizace především srdeční čakru a čelní čakru, používá se k posílení hledání vlastní cesty. Patří mezi kameny intenzivní frekvence a vysokých vibrací. Ve starověku byl považován za mystický kámen, který může dopomoci ke štěstí a ke splnění přání. Považuje se za „kámen“ Svatého grálu (pohár nebo nádoba, ze který údajně pil Ježíš Kristus při poslední večeři). Mezi účinky vltavínu patří podpora psychické ochrany, potlačení negativní energie a slouží i jako meditační krystal. Vltavíny je třeba jednou za čas očistit, a to tak, že jej opláchneme ve vlažné vodě a necháme nabít na slunci či za úplňku. Tím vltavíny získají novou pozitivní energii a budou nám moci nadále dobře sloužit.

Vltavín ve Feng Shui využívá energii dřeva, energii růstu, rozvoje, nových začátků, výživy a zdraví. Pomáhá zvýšit vitalitu a přináší hojnost. Kousek vltavínu je vhodný do každé místnosti, kde se jí, do pokoje malého dítěte nebo tam, kde začíná nový projekt. Energie dřeva je tradičně spojována s východní a jihovýchodní částí místnosti, bytu nebo domu. Upevňuje rodinu, prosperitu a hojnost.

Nejbohatší lokality vltavínů se nacházejí v okolí Českých Budějovic

„Odhaduje se, že celkový počet všech spadlých vltavínů je 20 milionů kusů o celkové hmotnosti přibližně 275 tun, a kdyby se podařilo všechny spojit do jednoho, vydalo by to na kouli o průměru 14 metrů (jiný pramen uvádí krychli o straně 11 metrů)“.

BESEDNICE – Naleziště leží 25 km jižně od Českých Budějovic na úpatí Slepičích hor. Popsáno bylo po nálezu jediného vltavínu již v roce 1943, prakticky ale bylo objeveno panem Rudolfem Píšou v roce 1965. Besednické vltavíny jsou uloženy ve štěrkopíscích a mají svou charakteristickou a krásnou skulptaci, proto se také tomuto nalezišti přezdívá „Ježkovna“. Besednické vltavíny se řadí k nejkrásnějším ze všech. Mají velmi výraznou skulptaci, krásnou zelenou barvu a matný lesk.

DOBRKOVSKÁ LHOTKA – Malá vesnička s nemalými nálezy vltavínů – to je Dobrkovská Lhotka, která leží asi 30 km jižně od Českých Budějovic. Na tomto území se nachází několik hledači oblíbených lokalit. Mezi tu největší bezpochyby patří naleziště zvané „Zatáčka“ (nebo také Bažiny). Toto místo bylo výrazně poničeno nelegální těžbou, k tomu dopomohlo i velké množství vody, která je pro území typická. Naleziště je v současnosti téměř kompletně vytěžené a také zrekultivované. Pro toto naleziště jsou typické větší vltavíny s jemnou skulptací (průměr kolem 10 gramů, ale i daleko větší kusy).

Největší sbírka vltavínů je umístěna v Národním muzeu v Praze, další menší sbírky je možné zhlédnout v Moravském zemském muzeu v Brně, v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích, v Českém Krumlově, v lokálním muzeu v Týně nad Vltavou či v muzeu v Třebíči, kde je také několik vltavínů. Mnohé z nich jsou ale umístěny v soukromých sbírkách po celém světě.

Největší známý nalezený vltavín na našem území byl objeven u Slavic a váží 265,5 gramu. Průměrná hmotnost českého vltavínu je však pouze 6,7 gramu a u vltavínů objevených na Moravě je průměrná hmotnost rovna 13,5 gramu.

Dodnes lidé věří, že kámen propouštějící magické světlo připomínající svět pod vodní hladinou má jakousi mystickou sílu. Právě proto údajně nosil jeden vltavín stále v kapse Winston Churchill a papež Jan Pavel II. z nich měl dokonce celý růženec. Švýcarská vláda věnovala britské královně Alžbětě II. k desátému výročí její korunovace šperk, ve kterém je přírodní vltavín oválného tvaru zasazen do platiny spolu s diamantem a černými perlami. Vltavín asi nikdy nedosáhne stejné finanční hodnoty jako třeba zlato, síla tohoto kamene je v jeho jedinečnosti a originalitě, v interakci s jeho nálezcem. Tenhle kámen nevypráví krvavou historii hamižnosti a destrukce celých národů. Na rozdíl od ostatních, vltavín lásku bere i dává…Vltavíny jsou v(d)ěčné.