„A jako drží ochrannou ruku nad doly svatí a světice, tak zase podzemní temné hlubiny hlídají a ovládají skřítkové. Velmi často se ukazují havířům. Jsou to tříloketní stařečkové s vousy až po břicho, někdy v havířském oblečení se svítilnou, kladivy a ostatní výzbrojí. Když se neposmíváš, když nemáš v úmyslu chovat se zle, nic nedělají, ale na některých místech řádí a tváří se velmi ošklivě. V Kutné Hoře je velmi často viděli běhat do štol a zase z nich vybíhat, a to ve velikém množství. Jeden starý rukopis udává dokonce léta, kdy za nepřítomnosti havířů – hrozilo tenkrát velké neštěstí – slyšeli lidé, jak tito permoníci škrabou, kopají, tlučou a vůbec konají havířské práce. Někdy skřítkové po vzoru havířů opracovávají kladivem železo na kovadlině. Ve stejných dutinách pak lze slyšet nepatrné, ale velmi časté údery, jako by najednou kovali tři, čtyři kováři...“

Permoník, jakožto démon obývající a střežící doly, je víceméně známý po celé Evropě – s drobnými vzhledovými a charakterovými obměnami, a samozřejmě i pod různými jmény. Samotné slovo permoník je odvozeno z německého Bergmännchen, v překladu „důlní mužíček“. Toto jméno se objevuje v mnoha variantách: permon, perkmon, pergmon, prkmont, perkást. Permoníci se vyskytují všude tam, kde se v minulosti nacházely štoly a různé důlní stavby jako např.: na Kladensku, Ústecku, Příbramsku, Kutnohorsku, Jáchymovsku nebo na Jílové a Ostravsku.

Trpaslíci se v různých podobách zjevují v lidové slovesnosti už od pradávna

Už Homér popisuje války trpaslíků s jestřáby ve svém Eposu Iliada, ale se zmínkami o tajemných malých bytostech se můžeme setkat už ve starověkém Egyptě. Jsou součástí germánské mytologie, vyskytují se např. v Eposu Edda. V Eposu Edda ze severské mytologie se trpaslíci zrodili z larev, které rozkládaly tělo obra Ymira. To byl bájný obr, ze kterého bohové stvořili celý svět. Trpaslíci jsou tedy spojeni už od počátku se smrtí a sami, podle eddické Písni o Vaftrúdnim, vznikli jako první tvorové. Trpaslíkům pak bylo bohy určené podzemí.

Claude Lecouteux ve své knize Trpaslíci a elfové středověku cituje neznámého autora z 15. století. Ten ve zkratce uvádí, že trpaslíci byli stvořeni jako první, protože země a hory byly plné zlata a drahých kamenů. Dříve musela existovat stvoření obdarovaná moudrostí a znalostí tohoto prostředí a stvoření schopná rozeznávat dobro od zla, aby všechny ty ukryté poklady sloužily svému účelu a byly uchráněny. I když tato pověst a následující text naznačují, že povaha trpaslíků by měla být veskrze dobrá, spousta dalších pověstí nás přesvědčuje o tom, že trpaslíci byli povahy všelijaké. Existují proto i názvy odlišující tyto dobré skřítky od těch zlých. K těm se zlými úmysly patří např. skřeti či goblini. Mezi ty hodné patří permoníci, kteří jsou spjati s hornictvím. Věřilo se také, že trpaslíci mají své krále, kterými jsou právě duchové příslušných pohoří. Mohl jím být tedy například Krakonoš.

Jsou ostražití, spravedliví a přátelští...

Permoníci vynikají řemeslnou zručností především ve zpracování kovů a střežení pokladů. Ve vztahu s lidmi působí pozitivně, člověku mají přinášet dobrodiní a poučení. Když člověk nevyužije šanci, kterou mu permoníci dají k dobrým úmyslům, ale přemůže ho chamtivost, nedostane se mu žádné odměny. Pokud člověka trestají, tak nikoliv pomstychtivě, ale tak, aby člověku dopřáli poučení. Když člověk jedná s čistým srdcem a nezištně, je odměněn. Permoníci nejsou zlomyslní, ale mají smysl pro humor a občas někoho z žertu poškádlí. Když horník potkal permoníka, měl ho pozdravit hlasitým „Zdař Bůh“, a pokud mu tato bytost vstoupila do cesty a odmítla uhnout, měl ji podlézt mezi nohama.

Permoníci se zjevují v různých velikostech. Od 30 cm až do jednoho metru. Většinou jsou oděni do starých havířských halen s kápí. I oni, stejně jako král, nosí za pasem stříbrné kladívko. To každému ukáže skryté poklady podzemí, a i tu nejtvrdší skálu lehce rozbije. Každý permoníček si své kladívko hlídá jako oko v hlavě. Nedej bože, kdyby ho zapomněl v dole, kde pracují lidé a lidská ruka se jeho nástroje dotkla. Člověku pak kladívko slouží jako permoníkovi, ale pro původního majitele ztratilo svou moc. Ten ho musí do roka získat zpět, aby mu král vrátil jeho kouzelnou moc. Nepodaří-li se mu získat zpět své nářadí, musí za trest opustit podzemní království. Ve světě lidí pak permoníček žalem umírá a proměňuje se v kámen.

Jsou známy příběhy, kdy havíř našel stříbrné kladívko a permoníkovi jej zapřel. Ten ale brzy zjistil, že ho dotyčný skutečně má a prosil jej o vrácení. Jako náhradu nabídl poklady země, drahé kameny a zlato. Havíř se mu však vysmál, že mu kladívko přinese větší zisk. A i když jsou permoníci mírumilovní, v tomto případě se tuze rozzlobil a zle se pomstil. Havíře zasypal a kladívko si vzal zpět. V jiném příběhu však byl havíř rozumný, kladívka se ani nedotkl, jen ho přikryl svou blůzou. Když pak skřítek svůj nástroj hledal, nabídl člověku výhodnou odměnu. Horník nabídku přijal a permoník mu pak za odměnu po celý rok pomáhal v práci.

A kam se vydat na výlet za permoníky, trpaslíky a skřítky?

Povědomí o trpaslících udržuje i mnoho artefaktů ve městech i v krajině. Například dominantou bývalého Lumpeho parku (současná ZOO Ústí nad Labem) byl tzv. Trpasličí hrádek vystavěný z kamení. Při výletech ústeckým krajem můžeme navštívit Trpasličí díru, což je název pro zbytek odvodňovací štoly z 16. století ve skále u obce Kletečná. Další odkazy na trpaslíky nacházíme například v Jetřichovicích, kde je možné spatřit Trpasličí jeskyni a projít se Trpasličí stezkou s reliéfy trpaslíků. V Malečově v okrese Ústí nad Labem je možné navštívit Trpasličí kameny, na Děčínsku mezi Labskými pískovci lze najít Trpasličí studánku. O popularitu trpaslíků se velmi zasloužila i někdejší Mareschova továrna na zahradní trpaslíky, povědomí o těchto bájných tvorech udržuje i Ústecké Muzeum, které např. v roce 2004 uvedlo projekt Rok trpaslíka.

• Kašna se sochou permoníka v Oslavanech – Postava permoníka patří mezi symboly města Oslavany. V současné době zdobí socha permoníka také kašnu na náměstí. Kašna byla zhotovena z pískovců z okolí města a voda, která do ní vede, vyvěrá z místních dolů. Místní tvrdí, že pokud se permoníka dotknete a vyřknete svoje přání, splní vám ho.

• Soška permoníka na Dobré Vodě – Pokud se někdy ocitnete v blízkosti nejvyššího bodu Českomoravské vrchoviny – Javořice, zastavte se ve vesničce jménem Dobrá Voda. Od středověku se tam těžilo stříbro a objevila se i spodní voda, která prý pomáhala uzdravovat různé nemoci. Slavné hornické časy připomíná na kopečku nad vesnicí socha permoníka. Píše se u ní: „Kdo nos můj pohladí, celý rok pak svůj na poklady míti bude“.

• Stezka krušnohorských pověstí – Turistická stezka krušnohorských pověstí je zajímavým místem pro turisty, kteří chtějí poznat tuto oblast z pohledu místních legend a pověstí. Pod vrcholem Plešivce se seznámíte s celou řadou mýtických postaviček, které jsou provázané s Krušnými horami. Setkáte se například s postavami jako je Ohnivec, hejkal, stromové ženy či obřím skřítkem, který podle pověsti chrání krušnohorské lesy. Kromě soch stezka nabízí i jednu z nejkrásnějších krušnohorských vyhlídek. Hlavně nepískat!!! Jednu věc však permoníci z celého srdce nesnášejí. Kupodivu je to taková maličkost, jako když si někdo pod zemí začne pískat. Takové chování mohou potrestat tím nejstrašnějším způsobem, katastrofálním závalem.