Na trhu je spoustu suplementů, které slibují příznivý účinek a efektivitu. Co je ale podmínkou k tomu, abychom minerální látky do organismu skutečně dostali a slibovaný účinek byl naplněn? Nejpřirozenější cestou, jak získat minerální látky a vitamíny, je samozřejmě strava. Pokud možno co nejzdravější a z ověřených zdrojů. Je tomu ale opravdu tak? Stačí dnešní zdravá strava k tomu, abychom tělu dodali dostatek vstřebatelných minerálů?
Odborníci na výživu se domnívají, že dobré jídlo je dostačující, jelikož vědí, že pokud má být výživa prospěšná, musí být biologicky dostupná. Cyklus dostávání živin z půdy je velice chytrý: pro přeměnu anorganických sloučenin obsažených v půdě na biologicky dostupné musí být živiny z půdy zpracovány nejprve rostlinami, které na oplátku zpřístupní živiny v biologicky dostupné formě pro býložravce, všežravce a nakonec masožravce. Nicméně je ale prokázanou skutečností, že naše strava obsahuje mnohem méně živin, než tomu bylo dříve. V současné době získáváme z ovoce, zeleniny a masa přibližně jednu třetinu dostupných minerálů a vitamínů.
Dle knihy McCanceye a Widdowson´s (http://fooddatabanks.ifr.ac.uk) – Studie složení potravin, vydávané ve Velké Británii pod záštitou rady pro lékařský výzkum, ministerstva zemědělství a akadamického ústavu Royal Society of Chemistry – za posledních 70 let došlo k dramatickému snížení nutriční hodnoty našich potravin. Zejména obsahu minerálů. Moderní intenzivní zemědělské techniky ničí mnoho důležitých minerálů v půdě, v níž naše jídlo roste. Hnojiva na bázi dusíku, fosforu a draslíku nenahrazují veškeré minerály, které potřebujeme z potravin. Pokud také zvážíme zvýšení využívání glyfosátu jako herbicidu, není divu, že hladiny živin v půdě stále klesají. Bohužel tento pokles živin je zaznamenán také u velkého množství ekologických produktů. Výsledkem je, že ať už je to uznáno nebo ne, většina lidí má klinické problémy na úrovni výživových prvků. Kolik dalšího přejídání z důvodů potřeby minerálů, jehož následkem je nadměrný příjem kalorií bez dosažení požadované úrovně minerálů, je potřeba?
Minerály a funkce DNA Dalšími nesouvislostmi ve vědeckých výzkumech je i to, že zatímco genetici uznávají, že pro expresi DNA je zapotřebí 64 minerálů a stopových prvků, výživové učebnice hovoří pouze o 21 z nich. Vzhledem k tomu, že stopové prvky při velmi nízkých úrovních je prakticky nemožné studovat v rámci celého těla, věda o výživě přijala spíše nevědecké rozhodnutí, že z toho důvodu musí být nedůležité anebo je jejich výskyt v potravě považován za samozřejmý. Vzhledem k nutričnímu obsahu v půdě, ovoci, zelenině a masu, to je ale neopodstatněný a nepravdivý předpoklad. Pokud je správná buněčná funkce základem pro celkový zdravotní stav a správná funkce DNA je jeho ústředním bodem, existuje nejméně 43 stopových prvků, kterým se nepřikládá důležitost, kterou mají. Je obecně uznáváno, že jakýkoli proces je jen tak dobrý jako jeho nejslabší článek, který řídí správnou funkci buněk. Musíme proto zajistit konzumaci alespoň 64 známých minerálů a stopových prvků potřebných pro funkci DNA. Z výzkumů také víme, že všechny minerály a stopové prvky jsou navzájem provázány. To znamená, že působení hojnějších minerálů je závislé na přítomnosti zdánlivě bezvýznamných stopových prvků. Jinými slovy, minerál může být fyzicky přítomen při měření, ale nemusí být přítomen fyziologicky, pokud nemůže plnit svou úlohu v těle. Dalším průvodním jevem pro tuto vzájemnou závislost je, že poměry minerálů a stopových prvků mají zásadní význam pro jejich využití a vstřebatelnost do organismu. Nestačí pouze přijímat minerály v náhodných koncentracích a očekávat, že je tělo všechny dokonale vstřebá. Toto bohužel platí u většiny synteticky vyráběných minerálních doplňků dostupných na trhu. Naštěstí ale existuje řešení, jak získat všech 78 přirozeně se vyskytujících minerálů a stopových prvků v plně biologicky dostupné formě a ve správném poměru.
Objev Reného Quintona Evoluční vědci prokázali, že život na Zemi se poprvé objevil v hydrotermálních otvorech na dně moře. Právě složení moře umožňovalo přežít v tomto prostředí vybraným formám života. Tyto formy života byly našimi původními předky, a byl to francouzský biolog a fyziolog René Quinton, který dokázal, že mořská voda byla předzvěst naší krevní plazmy. Jeho teorie byla neodvolatelně prokázána při jeho pokusu s nemocným psem, kterému izotonickou mořskou plazmou nahradil téměř celý objem krve a pes se plně uzdravil. René Quinton zjistil, že ne všechna mořská voda je stejná. Stejně tak jako na souši, existují v moři oblasti hojnosti, kde se ve velké míře vyskytuje plankton a ryby, a také oblasti s minimálním výskytem stálých mořských živočichů, kteří se tudy jen přesouvají na lepší a hojnější místa. Zásadním zjištěním je, že jednobuněčné organismy (fytoplankton), které jsou základem potravní pyramidy pro oceány, musí získat živiny z velké části z anorganické mořské vody a při tom musí transformovat tyto minerály a stopové prvky do biologicky dostupné formy vhodné pro organismy výše v potravní pyramidě. René Quinton čerpal mořskou vodu ze speciálně vybrané hloubky uvnitř velkého víru planktonu s vědomím, že čerpá na minerály bohatý sekret z povrchu zóny fytoplanktonu, který vyživuje zooplankton níže. Pramenitou vodou s nízkým obsahem minerálů zředil tuto čerstvou mořskou vodu pro zajištění správné tonicity a pH za současného zachování důležitých živin. Prokázal, že ohřev výrobku snižuje jeho účinnost, což bylo potvrzeno více nedávnými výzkumy, které ukazují, že zahříváním mořské vody vznikají volné hydroxylové radikály, které zvyšují oxidační stres. René Quinton stanovil protokol pro výrobu takto čerpané za studena mikrofiltrované mořské vody s cílem dostát farmaceutické kvalitě, sterilitě a bezpečnosti. Po úspěšném ukončení jeho radikálních experimentů se psy začal aplikovat to, co se stalo známé jako Quinton mořská plazma, lidem v Paříži a nakonec po celé Francii. Na počátku 20. století byla velká podvýživa, cholera, tyfus, TBC a epidemie chřipky. Quinton zjistil, že podporou těla díky užívání mořské plazmy byli lidé schopni rekonvalescence z mnoha nemocí a byli odolnější vůči infekcím. Byl prvním člověkem, který fotograficky zdokumentoval rekonvalescenci svých pacientů od ekzému, lupénky a chronického vyčerpání, jakožto následkem úplavice. Všechny jeho experimenty a klinické případy byly ve Francii pečlivě zdokumentovány a registrovány. Prostřednictvím léčby dětí nejen s cholerou se setkal s mnoha matkami, které měly v minulosti problémy s těhotenstvím, potraty, a jejich děti se rodily slabé a mnohdy na následky toho zemřely. Quintonova genialita byla pravděpodobně základem toho, co dnes nazýváme nutrigenomikou, která ukázala, že nutriční nedostatky v průběhu těhotenství mohou u dítěte způsobit diabetes, obezitu a srdeční onemocnění v pozdějším věku. René Quinton zjistil, že užívání mořské plazmy těmito matkami během těhotenství mělo za následek narození zdravých dětí, které v některých případech pozoroval po desetiletí, a zjistil, že žijí velmi zdravý život. Zjistil také, že se u dětí narozených matkám alkoholičkám a narkomankám neprojevují závislosti své matky. Quinton mořská plazma natolik změnila zdraví francouzského národa, že se Renému Quintonovi dostalo státního pohřbu, kterého se zúčastnilo odhadem milion lidí. Tento uznávaný génius bohužel poté zůstal v zapomnění, ačkoli jeho mořská plazma představuje zřejmé řešení moderního problému jak získat živiny, které naše buňky a tělo vyžadují, zejména tehdy když množství živin v půdě již není dostačující k růstu výživných potravin. V současné době opět narůstá zájem o mořskou plazmu nejen ve Francii a Španělsku, ale po celém světě. Doufám, že nyní je jasné, jak zásadní roli hrají minerály a stopové prvky v lidském těle. Nejpodstatnější je si pamatovat, že vše začíná u našich buněk. Naše buňky potřebují kompletní spektrum živin k tomu, aby mohly správně fungovat. Pokud správně fungují naše buňky, je to ten nejlepší předpoklad pro správnou funkci našeho organismu. Nestačí přijímat pouze určité druhy minerálních látek, neboť pokud nejsou podporovány stopovými prvky v těle, projeví se pouze fyzicky, nikoli fyziologicky. Nijak nepůsobí a z těla jsou akorát vyloučeny. Synteticky zpracované minerální doplňky jsou anorganické, jejich bio dostupnost je téměř nulová. Mořská plazma obsahuje 78 minerálů v koloidní – díky fytoplanktonu – bio dostupné formě. Není tepelně sterilizována, díky čemuž nevnikají volné radikály, které by celkový efekt vynulovaly. Podobnost s krevní plazmou, intracelulárními tekutinami, potem a slzami není náhodná.
Citát Issaka Dinesena zní: „Lék na cokoli je slaná voda. Pot, slzy nebo moře.“ Snad by stačilo jen doplnit mořská plazma 🙂
Moře je stejný dar jako potraviny, které rostou v půdě. Není to náhrada, je to jen další způsob získávání minerálů a stopových prvků, a jak jste se mohli dočíst v tomto článku, tento způsob se zdá v dnešní době být daleko efektivnější. Při čerpání mořské plazmy se dbá na to, aby nebylo znečišťováno životní prostředí. Plankton má schopnost se rychle regenerovat a obnovovat, to je také zárukou čistoty mořské vody z těchto oblastí. Při čerpání mořské plazmy nedochází k drancování přírodních zdrojů. Vše probíhá šetrně, v co největším souladu s přírodou. Do mořské plazmy se nepřidává žádná chemie, nedochází k žádnému ozařování ani tepelnému ohřevu. Díky tomu nevzniká zbytečný odpad, ale pouze čistě přírodní zdroj živin pro náš organismus. Laboratoře Quinton do těchto oblastí posílají své lodě, voda se načerpá, v chladu převeze do laboratoří a následně speciálními mikrofiltry za studena přefiltruje, aby byla zbavena případných nečistot. Následně se naplní do sterilních skleněných ampulek a pečlivě připraví k distribuci. U isotonických ampulí se naředí pramenitou vodou s nízkým obsahem minerálů, aby svou koncentrací odpovídala koncentraci mořské plazmy v organismu. Rozdíl mezi hypertonickou a isotonickou variantou je tedy ten, že Hypertonic je v původní, silnější koncentraci. Zpravidla se užívá zejména z počátku jako takzvaný terapeutický šok pro organismus, kdy je potřeba najednou doplnit větší množství minerálů vzhledem k jejich obecnému nedostatku. Rovněž je vhodný pro osoby s velkou fyzickou zátěží, u kterých je běžné, že pocením a fyzickou aktivitou ztrácí větší množství minerálů. Isotonická varianta se užívá především u starších lidí, osob se sníženou funkčností ledvin, malých dětí nebo při dlouhodobém užívání po stabilizaci minerálních látek v těle po několika cyklech užívání roztoku hypertonického.
