Proč sem dávám tyto obrázky? Protože souvisí s tím, co řeším ve svém životě a pozoruji, že to řeší stále více a více lidí. I na mých terapiích SRT.
Jak zhubnout?
Na fotce je plný stůl jídla a moje milovaná snoubenka. V dnešní době se při takovém pohledu na plný stůl někdo říká: ,,Zhýralost, plýtvání, nesoucit s přírodou!“ a další programující kecy. V minulosti byl právě plný stůl symbolem hojnosti. Symbolem toho, že si můžu něco dopřát. Že si sám dám to, co chci. Kolik lidí se v životě se slinou u pusy kouklo na nějaké jídlo a odepřelo si to, protože je to drahé, nezdravé, nevhodné atd. Věřím, že každý z nás.
Ale někdo to dělá pravidelně a blokuje si svojí hojnost. A jak na to asi reaguje tělo?
Když se řekne hojnost, hodně lidí si představí pouze peníze. Ale peníze jsou energie a u hojnosti nejde právě jen o příjem peněz. Ale celkově příjem energie, štěstí, lásky, jídla, peněz. Tyto věci jsou spolu úzce provázány.
Já sám mám celý život nadváhu a vyrůstal jsem v rodině, kde se k obědu vařily 2 pytlíky rýže pro otce, matku rodiny a dva dospívající statné chlapce, protože pytlík rýže za 4,- Kč je moc drahý. V rodině, kde bylo maso drahé. Jahody byly drahé. Všechno bylo drahé a na nic jsme neměli. Samozřejmě, že měli, ale bylo to právě to odpírání si a neláska k sobě. U svého bratra jsem pozoroval tu prázdnotu, když byl například schopný sníst 1 kg jogurtu a 14 rohlíků na posezení a v dospělém věku 2 kg kaše jako když luskne. Oba jsme jedli vždy stylem, jako kdyby za námi někdo stál a hrozil, že nám jídlo brzy odebere. A nikdy jsme neměli dost.
Když jsem vyrostl a začal vydělávat, ládoval jsem se vším, co jsem viděl, protože jsem potřeboval dojíst to trauma z toho, že můj přísun jídla a živin nebyl vůbec ideální a pravděpodobně to u mě začalo už v břiše matky. A to samozřejmě vedlo ještě k větší nadváze, protože jsem neměl kvalitní potraviny a musel jsem hromadit a hromadit a tělo nechtělo pustit nic ven, protože neustále strádalo. Ale vše souvisí s psychikou. A i když jsem se jako jistě spousta z vás odhodlal k dietě, dělal jsem to nerad.
Protože to je moc zdravé a já se přeci chci sebetrestat, sebeničit a chci si huntovat své tlusté tělo.
Když jsem asi před 2 měsíci konečně došel do bodu, kdy jsem si mohl vyčistit tyto programy, vše se změnilo. Začal jsem jíst víc, pravidelně, kvalitně, hojně… A tak váha šla dolu a radost šla nahoru. Jak to, že to tentokrát šlo? Protože se změnila moje psychika. Chtěl jsem to pro sebe, a cokoliv jsem snědl, jsem snědl s myšlenkou vděčnosti a hojnosti nad tím, co jsem si mohl koupit. I když jsem v krámu držel igelitku s 10 věci a nechal tam 500,- Kč. Už jsem si neřekl: „Sakra, zase prachy pryč kvůli jídlu“. Byl jsem vděčný za to, že jsem si to mohl koupit. Když jsem si dělal jídlo, když jsem jedl, byl jsem vděčný.
Člověk, co škrtí košík a 6x obrátí produkt v ruce, jestli teda se to vyplatí nebo ne, třeba něco ušetří. Ale co to odpírání si? Co na to řekne tělo? Jak reaguje na utažený opasek a minimální přísun? Cokoliv získá, nevstřebá a schová si. A pak je člověk unavený a obézní.
Spousta lidí teď tvrdí, že ani tak nezáleží na tom, co jíme, ale kdy a jak často. A já s tím jedině souhlasím. Malé a pravidelné porce, protože kdykoliv se dostaneme do situace, kdy máme hlad, ale takový ten už trošku křečovitý a mrzoutský, tak je to špatně! Člověk se správně nikdy nemá dostat do situace, kdy má hlad. A jak sám vidím např. u svého otce, který se chlubí tím, jak bude hubený, protože kromě snídaně jedl jen večeři, tak sice zhubne jako v Dachau… ale v bolestech, se zhuntovaným tělem, nemocnými orgány a trvalými následky.
Cesta k zhubnutí vede skrze lásku k sobě, k tomu si dopřát pravidelnou a trošku kvalitnější stravu + hodně vody, ovoce a zeleniny. Mít plný stůl jídla, velký výběr, do toho bylinky, domácí zelenina, jíst s radostí… Prostě si dopřejte a bude vám dopřáno to, co si přejete a to postava, po které toužíte, a kterou si tímto přitáhnete a hlavně zasloužíte!
P.S. Prosím zapomeňte na programující věty, jak pro sebe, tak například i pro své děti:
- To nemůžu, budu tlustá/ý!
- Nemám na to peníze!
- To ne, podívej se, jak vypadám!
- Podívej se, jak jsi tlustý!
- Najez se pořádně, budeš mít hlad!
- Zase máš hlad? Vždyť jsi měl oběd!
- Nedávej si tolik, bude ti špatně!
- Kolik si toho dáváš? Ty děláš, jako kdybys týden nejedl!
Takovíto lidé, kteří s nadváhou mají problémy, potřebují vaší pomoc, přijetí, lásku a soucit. Člověka s nadváhou nevyléčíte tím, že mu jí budete připomínat, předhazovat a vyčítat.
Autor článku: Ondřej Rimmer Brož - moderátor rádia Svobodný vysílač CS, terapeut SRT, provozovatel projektu http://www.iluminace.com
