Pokud už se někdo začne zajímat o zlepšení zraku přirozeným způsobem a o možnosti jak vidět opět dobře bez brýlí, zažitá představa je, že stačí dělat pár očních cviků a hotovo.

Jenže… oči jsou součástí našeho úžasného nástroje jménem tělo. A aby nám v něm bylo dobře, tak musí nejen pracovat správně každá jeho součást, ale vše dohromady musí být sehrané a ladit. Jako orchestr. A tak je to i s naším viděním. Není to tedy jenom o očích, ale o spolupráci celého našeho organizmu jako celku.

Které součásti našeho těla nejvíce zasahují do procesu vidění a ovlivňují ho?

Už jenom v samotném procesu vidění to není jenom o oku. Dokonce s oblibou říkám, že ten, kdo skutečně vidí, není oko. Oko jako takové je jen kanál, kterým přenášíme informace. Můžeme si sami sebe představit jako jakýsi počítač. Oči jsou jenom kamera, která zachytává data a informace, které přichází z okolí a ta jsou přes kabelové propojení (oční nervy) přenášeny do procesoru (našeho mozku). Teprve procesor za pomoci uložených programů příchozí data rozklíčuje a ukáže nám výsledný obraz.

Pokud tedy máme špatně vyladěnou kameru (oči) a naše oční svaly nedostatečně mění ohniskovou vzdálenost vidění, jsou data, která přichází do procesoru (mozku) neúplná a matoucí a mozek si s nimi neví úplně rady. Tady tedy nastupuje oční cvičení, protože funkce zaostřování probíhá právě za pomoci vnějších očních svalů, které jsou schopné měnit tvar oční bulvy a tím vzdálenost sítnice od čočky a tak dosáhnout správného zaostření. A protože je to o svalech, je potřeba je samozřejmě cvičit, ale tak, abychom sice posilovali, ale nepřetěžovali a zároveň abychom očním svalům dodávali i potřebnou relaxaci a regeneraci. Tomuto tématu jsem se věnovala v předchozích článcích.

A mozek samotný – jestliže data, která přichází, nezná, nemá je uložené ve své databázi, nedokáže rozklíčovat, co mu to tam vlastně posíláme. Tady platí výrok – „Co mozek nezná, to ani nemůžeme vidět“. Je tedy velmi vhodné trénovat představivost a paměť, abychom mozku dodávali co nejvíce materiálu, se kterým může rychle pracovat. Mozek pracuje nejen na základě uložených dat, ale také s využitím různých programů, které máme ve svém systému nainstalované. Samozřejmě, pokud se jedná o praktické a funkční programy, všechno jde skvěle. Ale pokud dovolíme, aby se nám do systému vloudily různé nekalé programy nebo dokonce destruktivní, jako například viry, pak to zase proces vidění jenom zhoršuje a ztěžuje, případně úplně znemožňuje.

I proto je při řešení problémů se správným viděním důležitá i psychosomatika a hledání příčin v našem vnitřním nastavení. Tedy to, čím vším si v jasném a ostrém vidění sami bráníme.

Ale jak jsem napsala výše, není to jenom zraková soustava, kdo se podílí na procesu vidění. Jako základní článek v procesu zaostřování jsem zmínila oční svaly, které k tomu, aby pracovaly správně, potřebují být uvolněné. Ale uvolněné oční svaly úzce souvisí s tím, jak jsme nebo nejsme uvolnění celkově. Pokud budeme mít bloky ve svalech kdekoliv v těle, přirozeně se toto napětí přenáší i do obličeje a očních svalů. No a v této oblasti jako zdroj výrazných problémů se správným viděním je - naše páteř. Pokud máme zatuhlou páteř v jakékoliv její části, ale především v krční oblasti, můžeme počítat i s problémy ohledně našich očí. Uvolnění a odblokování páteře – hlavně v dnešní době, kdy většinu času trávíme v sedě - je jedna z nejzákladnějších technik, kterou je dobré udělat, abychom ulevili nejen celému tělu, ale i našim očím. A samozřejmě i tady je potřeba pracovat celostně – tedy nejen fyzické odblokování, které patří do rukou zkušenému reflexnímu terapeutovi, ale je dobré zaměřit se i na psychosomatické příčiny problémů s naší páteří.

To, že psychika ovlivňuje výrazně to, jakým způsobem vidíme, jsem také už uváděla ve svých předchozích článcích a je to podloženo měřeními, které prováděl oční lékař doktor Bates, kdy své pacienty měřil opakovaně a v různých emočních stavech. Tato měření naprosto jasně ukázala, že si během jakékoliv psychické nepohody dokážeme krátkodobě zhoršit naši schopnost vidění i o více jak dioptrii.

Kromě fyzického cvičení, které nám uvolní svaly a klouby celého těla a tím pomůže i k uvolnění očních svalů, je dobré zaměřit se i na relaxační nebo meditační techniky a … v neposlední řadě i na správný dech. Správný - tedy pomalý a hluboký - dech nejen že pomůže k celkovému uvolnění organizmu, ale pomáhá k lepší cirkulaci krve a rozvádění kyslíku a tím i k lepším výkonům celého našeho systému.

A samozřejmě strava. Můžeme svůj organizmus zanášet chemií a nezdravými potravinami, takže všechna jeho energie jde na to, aby se vyrovnal s touto náloží, a nemá pak už sílu řešit další problémy, které vznikají jinde v těle. Nebo mu můžeme výrazně pomoc tím, že mu dodáme zdravou jednoduchou stravu, kterou rychle zpracuje, vytěží z ní dostatek energie nejen na správu celého systému, ale i dostatek na to, aby se mohlo věnovat nezbytným opravám.

I u očí tedy platí, že všechno souvisí se vším. Pokud se rozhodnete skutečně řešit své problémy s horším viděním, dřív nebo později zjistíte, že začínáte dělat pozitivní změny i v dalších oblastech vašeho života.

A naopak. Pokud se začnete věnovat například svým problémům s páteří nebo relaxacím a celkovému zklidnění, bude to mít pozitivní efekt i na zlepšení vašeho zraku.

Na jednodenních seminářích, které pořádám, samozřejmě takto do hloubky nestíháme jít, i když většiny těchto témat se tam aspoň lehce dotkneme.

Pokud ale jste skutečně rozhodnutí se svým zrakem něco udělat – a rozhodnutí je ten nejdůležitější krok z celého procesu - co třeba letos v létě věnovat 1 týden sami sobě a vzít svoje oči a páteř na dovolenou a dopřát jim péči ve všech zmíněných oblastech a zjistit na vlastní oči a na vlastní tělo, jak rychle se můžou věci začít měnit k lepšímu? 

Podívejte se na více informací, co vás čeká na týdenním kurzu VEMTE SEVÉ OČI A PÁTEŘ NA DOVOLENOU!

Přeji vám všem jasný a ostrý zrak!

Jana Pozlovská

Autorka článku: Jana Pozlovská - lektorka a terapeutka http://www.centrumzdravehovideni.cz.

Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem Jany Pozlovské. Portál Příznaky transformace TV má osobní souhlas autorky k jeho uveřejnění.

Autorka článku: Jana Pozlovská - lektorka a terapeutka