Adéla Chytilová: Vážíte si sami sebe ve vztazích?

"Nemůžete si vážit sami sebe, pokud dovolíte někomu, aby vás ničil."

Co si přejete, co vám chybí, co vám vadí?

Umíme to ve vztazích vyslovit a s druhými si o tom přirozeně popovídat? Je pro nás jednoduché vyjadřovat své pocity a potřeby nebo se necháváme ovlivňovat druhými a ustupujeme jim? Jsou pro nás ostatní přednější než vy sami a rozdáváme se jim, i když oni sami by pro nás neudělali ani polovinu, toho co my?

Je obecně známé, že převážně ženy jsou ty hospodyňky, matky, manželky a partnerky, které naslouchají potřebám svým blízkých, ale jejich potřeb si obvykle nikdo ani nevšimne. Čím to je?

Když totiž někomu neustále ustupujete, nebo dáváte druhým pocit, že vám nemají za co děkovat, budou se k vám chovat bez úcty.

Podle motta: "Jak se chováme sami k sobě se k nám chovají ti druzí", se dá dobře usoudit, že právě ženy samy si přitahují stejné chování od okolí, jako se chovají k sobě. Buďme upřímné, kolik známe žen, které znají své kvality, umí ocenit v čem jsou skvělé, za co je blízcí milují nebo jaké mají dobré vlastnosti? Velmi málo.

Adéla Chytilová Já osobně se na seminářích setkávám s tím, že ženy své dobré vlastnosti vůbec neznají, nezamýšlí se nad nimi, a tudíž je neslýchají ani od svých blízkých nebo se je stydí říct, aby nepůsobily domýšlivě. Mají ostych si sebe vážit před druhými. Když se jich ptáme kolik by řekly, že mají takových kladných vlastností, s oblibou slýcháme čísla jako dvě, pět, nevím, atd. Ta nejvíc sebevědomá žena odpověděla 20, to je maximum, které jsem kdy slyšela. Můj kolega dokáže o člověku říct až 101 dobrých vlastností, to je opravdu velký rozdíl a jsou to reálné vlastnosti, ne žádné pohádky.

Například jedna účastnice semináře, která byla mimochodem jeden z nejmilejších a nejusměvavějších lidí řekla, že dokud jí neřekne okolí, že má dobrou vlastnost, tak tomu sama od sebe neuvěří. To je bohužel názor většiny žen i mužů, máme pocit, že námi vyslovená lichotka nemá hodnotu. Je smutné, že tím potvrzujeme, že si nevážíme našeho názoru na sebe, našim slovům nedáváme velkou váhu a obecně se nedokážeme s radostí pochválit. S mnohem větší lehkostí bychom na sebe řekli špatné vlastnosti, tam bychom se i rozpovídali. Paradox, že?

Jak nás tedy mají kladně vnímat druzí, když my sami máme problém na sobě najít více než dvě dobré vlastnosti?

Ať se nám to líbí nebo ne, druzí jen zrcadlí to, jak my vnímáme sebe, úplně stejně si nás neváží, jako my si nevážíme sebe. Kolikrát za den o sobě řekneme, že jsme blbci, nemehla, nebo že něco nezvládneme, že my na to nemáme, apod. Šíří se v nás přirozená potřeba být na sebe přísní a zlí, právě to pak dostáváme od druhých, ale to se nám nelíbí, pojďme to změnit!

V partnerských i ostatních vztazích je velmi důležité si navzájem vážit toho druhého. Slova jako respekt, úcta, soucit či pochopení jsou velkými podpěrami jakéhokoliv vztahu. Když respektujeme sami sebe, respektuje nás i i ten druhý, má před sebou člověka, který umí vyslovit svá přání, umí říct, co mu chybí, co ho mrzí, zkrátka je upřímný k němu i sám k sobě. Nenechá si diktovat, poroučet ani se ovlivňovat, má svoji hlavu a neustoupí ze svých zásad. Člověk, který si váží sám sebe je na sebe hodný, ví, co chce ve vztahu a nepustí druhého za své hranice.

Adéla Chytilová Každý zdravý vztah má být spojitostí dvou samostatných bytostí, dvou lidí, kteří mají svoji hodnotu a jistou dávku stability. Představme si to jako dva stromy, kdy v tom kvalitním vztahu, kde převládá harmonie a porozumění, má každý strom zapuštěné kořeny do své půdy, ale navzájem se proplétají větvemi a jsou si oporou. Naopak ve vztazích, kde si sebe partneři neváží, je jeden strom samostatný, ale druhý se o něj opírá, bere mu jeho výživu a přestává být sám sebou, je to potom vztah plných závislosti, podmínek a nestability.

Ano, ke zdravě fungujícímu vztahu je zapotřebí samostatnost, nezávislost a stabilita, je potřeba, abyste vy ženy uměly říct NE, když se vám něco nelíbí, abyste si vybudovaly své hranice a zásady, jako například - nenechám na sebe křičet, nebo bez poděkování neudělám večeři, nebo jakákoli jiná zásada, která vám pomůže udržet si kvalitní vztah sama k sobě. Je potřeba ukázat partnerovi, že vy máte svoji hodnotu a že si vážíte samy sebe natolik, že nebudete ustupovat stále jen vy. Jako i váš partner můžete mít své koníčky, můžete vypnout nebo si jít večer sednout s přáteli na víno.

Víte jak to bývá, nejvíc si nás lidé váží, když nejsme stále dostupní. Nejvíce nás láká to, co je nerutinní, co není každý den a nemáme to jisté. Rozhodně je pak taková osoba žádanější než ta, co čeká každý večer doma s večeří a nemá svůj osobní život, jen žije pro druhé.

Samozřejmě pokud to děláte s láskou a milujete, jak se vaši blízcí olizují u vašich jídel, užívejte si to, ale nezapomeňte, že lidé si nebudou pamatovat, co jste řekli nebo udělali, ale jak se s vámi cítili.

Proto, jestli na ně doma čeká vyrovnaná, usměvavá žena, která si udělala i čas na sebe a nezapomíná na své potřeby, pak i lidem okolo s vámi bude krásně a budou si vás vážit automaticky, protože před nimi bude osoba, která vyzařuje respekt sama k sobě. Jen s respektem nejdál dojdeme, tak vykročme :-)

Autorka článku: Adéla Chytilová www.sebe-laska.cz Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Jsem nadšená lektorka pozitivního přístupu k životu. Věnuji se sebelásce a naučím Vás, jak opět najít sami sebe. Jako své poslání vnímám pomáhat druhým objevovat jejich ztracené JÁ, učím je naslouchat svému srdci a hledám v nich jejich přednosti. Pojďme společně měnit stará přesvědčení, která o sobě máte a nauče se, jak přijímat sami sebe s láskou.