V tomto článku v krátkosti popíši jakousi duchovní linku -  duchovní proces, kterým procházíme v nějaké podobě a intenzitě nejspíš všichni a jednotlivé fáze mohou být různě dlouhé. Popíši jakousi podobnost v našem vývoji, ačkoliv životní cesty každého z nás jsou naprosto jedinečné.

Silně vnímám, že tato obecná vývojová linka se nás všech týká a všichni jí v nějaké podobě v tomto životě procházíme. Je to dáno fenomenální dobou probouzení lidstva, která již mnoho let na Zemi probíhá, a do které jsme se v tomto životě narodili. A je to pro nás všechny ohromná čest, že tu můžeme právě v této době být. „Nahoře se čekají fronty :-)“

První část života, různě dlouhou, si žijeme svůj život. Buď se vše daří, nebo již od počátku se setkáváme s různými těžkostmi a nepříjemnostmi. To je různé. A toto vše nás utváří a postupně mění.  Tuto fázi třeba nazvěme nevědomý život.

Pak se v našem životě stane něco, co je úplně jiné než jakákoliv předchozí dramata a těžkosti. Navenek nebo z pohledu jiných to třeba nemusí vypadat nikterak složitěji a dramatičtěji než něco, čím jsme procházeli před tím. Ale my jasně víme, cítíme v sobě, že toto je úplně jiné. Jakoby to zasahuje hlouběji a rozcupovává nám něco tolik drahé. Je to mžik či delší proces, ale výrazně nás změní, doslova otočí o 180 stupňů. Nepoznává nás okolí, my se nepoznáváme.

Zpočátku třeba ani nevíme, co se s námi děje. Jen víme, že to, kým jsme celé roky byli, už nejsme, a třeba zatím nevíme, kdo jsme. Nevíme to dočasně. A nevíme, kým jsme, jelikož ve skutečnosti se upozadila jen velká část našeho ega a ta je tou, která neví, kdo je. Nezapadá to egu do jeho konceptu. Možná se cítíme méně jak kdy dříve, avšak opak je pravdou. Ve skutečnosti se rozbořila podstatná část naší ego sebeúcty – sebeúcty založené na vnějším (na tom, co si myslí druzí, atd.). Ve skutečnosti v tomto bodě k sobě chováme již větší úctu než kdykoliv před tím. Avšak tu skutečnou sebeúctu vycházející z toho, kým jsme. Ta se začíná v nás rodit, vystupovat do popředí. Vždy v nás byla, ale tím jakýmsi šokem se odebrala velká část té iluzorní, která tu skutečnou překrývala. A tak ta skutečná může být námi více viděna a cítěna. Je to vědomí si sebe sama.

V této fázi se jakoby naráz rozbořilo mnohé z toho starého a to zbylé staré již námi přerostlé se rozboří postupně nebo se od základů přestaví, jak dál půjdeme životem. Zbyly v podstatě už jen ty zapečené nečistoty v tom hrnci. Sice už třeba těch nečistot (těch destruktivních nastavení), které zbývá vyčistit, není tolik jako před tím, ale za to jsou „výživné“ a jdou často z toho hrnce mnohem tíž.

V této fázi jakéhosi nárazu se vlastně rozbořilo mnohé z toho, co jsme znali, ale nové se zatím ještě nestaví. Vzniklo tím prázdno, které zpočátku můžeme cítit jako velmi nepříjemné. Avšak to prázdno je tím místem, ze kterého bude rašit to nové a více z nás a více skutečné.

Tato fáze rozboření mnohých iluzí může být aktivována různorodými věcmi. A jak jsem psala, zasáhne nás často v oblasti té největší bolesti. Často tou aktivací jsou věci zvnějšku. Například začneme cítit odpor k práci, pro kterou jsme roky studovali a mnohé obětovali a do toho se nám rozpadne vztah s člověkem, ke kterému nás váže hluboké pouto, tak jak mně se to stalo. Tím ztratíme pocit bezpečí různého druhu. Nebo třeba onemocníme, nebo někdo z blízkých onemocní. Nebo naše dítě má nejrůznější potíže, nebo se nám nedaří otěhotnět, nebo znovu otěhotnět. Nebo někoho nám velmi blízkého navždy ztratíme, nebo naší nepozorností způsobíme nějakou tragédii nebo se ocitneme ve finanční nouzi a mnoho jiných rozličných variant.

Delší či kratší chvíli si nejspíš popláčeme na těch troskách. To je naprosto přirozené. Avšak poté začneme hledat, ptát se, najednou budeme mít tolik nezodpovězených otázek. A to je okamžik, kdy se přesouváme do další fáze.

 
Tu fázi bych nazvala vědomější, přímější a intenzivnější cesta k sobě. V této fázi nám dochází mnohá poznání, mnohé souvislosti. Současně se střetáváme s dalšími výzvami. Ty jsou možná mnohem těžší než ty, se kterými jsme se setkávali před tou zmíněnou aktivací. Avšak rozdíl je v tom, že pro nás těžší nejsou, my na ně konečně máme sílu. Vypadají vnějškově možná těžší a možná to tak vnímá mnoho lidí, kteří na svoji aktivaci teprve čekají. I my si můžeme uvědomovat, že dříve bychom nějakou takovou výzvu stěží dali, avšak současně si uvědomujeme, že v této době je to již jinak. Tato byť mnohem těžší výzva než kterákoliv před tím, je pro nás tou, kterou pro nás byly ty výzvy před tou aktivací.

V dané fázi díky mnohým uvědoměním jsme vědomější, vědoměji přistupujeme k daným výzvám, stáváme se stále více pozorovateli. Postupně se nám daří jít více a více do klidu uvnitř nás, do srdce, do bodu nula, do neutrality. V této fázi se nám daří stále více jednat na základě niterného vědění uvnitř nás, na základě vnitřního klidu (což nás nikdy nevede do jakékoliv agrese) a stále méně jednáme pod nadvládou emocí a myšlenek.

Toto je fáze, kdy zjišťujeme, že jsme přerostli mnohé z toho, co nám v životě zůstalo, že pokud to má v našem životě zůstat, musí se to zásadně proměnit a od základů. Vlastně čistíme ten hrnec od těch posledních zapálených zbytků nečistot. A k tomu nám pomáhají všechny ty výzvy, všechna ta uvědomění, ke kterým díky nim docházíme.

Proč o tom nyní píši na začátku roku 2021?

Mnozí mají již fázi své aktivace, probuzení, za sebou. Už prošli tím jakýmsi otřesem, čímž se zbavili z větší části nadvlády ega. A už kráčí po té přímější, vědomější cestě a dočišťují sice zbytky, ale ty, jež jsou zasety velmi hluboko a mají velmi dlouhé a silné kořeny. Avšak osvobození se byť zčásti aspoň z jednoho z nich znamená ohromnou euforickou radost v našem těle, plnou vděčnosti a i prudký narůst hojnosti a větší harmonie ve všech podobách.

Avšak většinu lidí žijících na Zemi tento navenek vypadající pád (ta aktivace) teprve čeká. U někoho je to za dveřmi, u někoho se to bude dít za několik let. Každopádně tak jak já to vnímám, nebude možné tu na Zemi v této epochální době být, bez toho aniž bychom všichni nastoupili intenzivní (vědomější, přímější) cestu k sobě samým. A to, co každého z nás na tu vědomější cestu přivede, je věcí každého jednotlivce.

Blíže o tom píši mimo jiné v článku: „Zlatá střední cesta“ v Klubové sekci.

A tak vy, kteří plánujete (vaše duše plánuje) udělat tuto výhybku na vědomější cestu za pár měsíců či něco málo let, pamatujte, že v době, kdy budete v té pomyslné bouři vnějších událostí, neděje se nic špatně. Jste připraveni. Všechno zvládnete! Máte na to dost sil, jinak by to před vás ani nebylo postaveno. Z toho pomyslného popela vzejdete mnohem silnější, mnohem více si vědomi sebe a jako lidé mnohem více schopni lásky, tj. budete stále více věcí činit na základě svého srdce (pocitů hluboko uvnitř vás) a nikoliv ovládáni emocemi a myšlenkami.

S láskou Peťa

Autorka: Petra Jelínková

Zdroj: www.jinypristup.cz

Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků, sdílení mých článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím.