Nikdo vás nikdy nemůže ponížit!

A pokud máme pocit ponížení, způsobili jsme si ho sami. A to tím, že jsme se opustili.

Tím opuštěním mám na mysli, že jsme buď

-se automaticky ztotožnili s názorem jiného na nás, aniž by to prošlo naší zdravou sebereflexí = autoritu jiného postavili nad svoji autoritu, nebo

-jsme v rámci sebereflexe zjistili, že na tom, co o nás dotyčný povídá, něco je, avšak vzápětí jsme se za to začali zlobit na sebe, vinit se, nebo

-jsme se raději uzavřeli do svých dogmat, uzavřeli se vůči názorům okolí, abychom se s nimi nemusely střetávat a vyrovnávat a tím se stali rigidními a omezili se tak ve svém vývoji.

Všechny tyto tak rozdílné projevy, jsou projevy oběti.

Všichni jsme na cestě. Všichni se tu učíme, vybrušujeme sami sebe v diamant, zdokonalujeme se ve cnostech.

Dělat chyby je naprosto přirozené. Naopak bez nich to nejde.

My lidé v tomto tématu oscilujeme mezi dvěma krajními polohami, dokud nedojdeme do svého středu.

V jedné krajní poloze automaticky přebíráme to, co o nás kdo povídá, jako pro nás pravdivé.  V důsledku toho upadáme buď do sebelítosti, naštvanosti na sebe, sebetrýznění nebo jsme naopak naštvaní na dotyčného, co si to k nám dovolil. Obojí, byť tak rozdílné projevy, jsou stavem oběti. V druhé krajní poloze jsme naprosto uzavření pohledům jiných zvenčí. Vše, co o nás kdo říká, všechny rady, doporučení vůbec nepouštíme k sobě. I toto je role oběti.

Tyto dva krajní extrémy bych připodobnila k tomu, když někdo je velmi navenek emotivní a jiný je navenek emočně stabilní, avšak nikoliv z důvodu toho, že by byl natolik osvobozen od svých destruktivních nastavení, ale proto že emoce potlačil. Obojí, byť tak rozdílné projevy, jsou projevem toho samého – jednáním pod nadvládou emocí.

My se máme dostat do bodu, kdy zůstaneme otevřeni názorům a pohledům jiných, avšak vše takto přicházející z okolí podrobíme uvnitř sebe své sebereflexi. Tak zjistíme, jestli to, co dotyčný povídá, je i pro nás pravdivé, jestli na tom, co o nás povídá, byť se nám třeba nemusí líbit, něco je. 

A pokud zjistíme, že na tom něco je, pak to, co o sobě díky tomu člověku objevíme, zkoušíme aplikovat ve svém životě. Což v praxi znamená, že zkoušíme jednat trochu jinak, než jak jsme běžně a nevědomě jednali na autopilota v různých situacích. Avšak uvnitř nás vůči tomu dotyčnému není žádná nepříjemná emoce. Naopak uvnitř nás je ve vztahu k dotyčnému klid, mír a možná až vděčnost, že nám pomohl zvědomit něco v nás.

Tím se obrušujeme v diamant, tím si zrychleně měníme osobnost, vyzařování a pak i kulisy svého vnějšího života.

Zůstaňme otevření vůči názorům jiných, avšak ne ve smyslu, že ty cizí názory budeme brát jako dogma, ale jako možné zprostředkování nějaké informace o nás, která nám může umožnit se posunout. Na tomto principu fungují i individuálky, které vedu.

S láskou Peťa

Autorka:  Mgr. Ing. Petra Jelínková

Zdroj: www.jinypristup.cz

Pomáhám ženám a mužům, aby si změnili jejich vnitřní svět a tím si zkvalitnili a usnadnili svůj život. To je v pozadí individuálek, které vedu, knížek, Klubové sekce, online přednášek a článků, které píši. Během individuálek u některých na ten vnitřní svět jdeme přes mysl, u jiných přes emoce nebo kombinací obojího. Mysl a emoce jsou však propojené, a tak změnou jednoho měníme i druhé. Při kultivaci mysli pomáhám lidem uvidět se v lidech a situacích, které mají ve svém životě, a pojmenovat tak nastavení, kterými si brání žít to, co by rádi. Při kultivaci emocí si lidé na individuálce trénují přetavení nepříjemných emocí v emoce radosti, vděčnosti a plnosti. Tím mění pohled na tu situaci, aniž by museli znát podhoubí, a daná situace se tím mění. Život je snadný. My si ho komplikujeme tím, že do přítomnosti neustále taháme minulost."

Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků, sdílení mých článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím.