Asi jste si všimli jak je lidská mysl zvyklá vše neustále třídit, popisovat, zařazovat, analyzovat atd. Asi jste si také všimli jak nutkavá tato tendence je. A taky jste si možná někdy v životě uvědomili, že ji jednoduše můžete nechat být.

Opravdu tak nutně potřebujete všemu rozumět? Opravdu musíte mít na vše nějaký názor? Uvědomujete si jak extrémně zúžené je běžné lidské vnímání?

Veškeré konflikty začínaje u malých mezilidských a konče u velkých mezinárodních, jsou postaveny na tomto zúženém vnímání. Jsou postaveny na slepých soudech, na dojmech s klapkami na očích.

Na lidech mě fascinuje jedna věc, kterou s oblibou pozoruji.

Ti nejzoufalejší, jejichž životy se den za dnem hroutí, lidé, kteří nežijí naplněné vztahy a životní hojnost jim prokluzuje mezi prsty, jsou často tak pyšní. Tak moc bývají přesvědčení o svojí pravdě a tak málo jsou ochotní ji zpochybnit.

Znovu a znovu se drží právě toho, co je zevnitř rozežírá. Svých názorů, svého plytkého porozumění. V různých intenzitách funguje tento zákon u nás všech a klíčovou otázkou se tedy stává jak moc jste ochotní zpochybnit svou mysl.

Jak moc Vám vládne? Jak moc se jí držíte?

Vůbec nezáleží na tom, jestli se Vám na desetimetrovém můstku třesou kolena. I s třesoucími se koleny můžete skočit. Úplně stejně je možné skočit do hlubší reality bytí. Té užvaněné, věčně posuzující a vše škatulkující mašiny je možné se pustit. Je možné vystoupit z klece chápání.

Na tomto místě by mnozí mohli namítnout, že jsem blázen, když nabádám lidi k tomu, aby nepřemýšleli. Co mají potom následovat? Mají snad slepě přijímat věci, které se dějí? Ano bez hlubšího porozumění by to tak mohlo vypadat.

Já však vím, že když se člověk vymaní z věčně rozdělující mysli, začne se dotýkat absolutna a toto absolutno je samo o sobě svrchovaně inteligentní. Ono zarputilé bojechtivé omezené vnímání pomalu mizí a přichází mnohem širší rozhled - skutečný nadhled.

Jako člověk možná velmi často řeknu, že nevím, ale to vůbec neznamená že jsem ztracený. Je to právě naopak! Moje důvěra v Existenci je tak bezmezná, že jsem si naprosto jistý, že to, co je nad slunce jasné, bude vždy v pravou chvíli nad slunce jasné.

Přirozená důvěra.

Tak žiji svůj život už dlouho a nikdy jsem nebyl zklamán.
Hlubší porozumění přicházejí v záblescích jasné inspirace a jejich kvalita je nesrovnatelná s mentálně ožvýkanými názory a představami. Je to čiré vnitřní vědění.

K tomuto vědění se může dostat každý, je nicméně nutné poodstoupit od toho, jak jsem navyklý uvažovat. Je nutné toto uvažování zpochybnit.

Dám Vám malý příklad. Podívejte se na Vaše blízké vztahy. Podívejte se jak jasně dané názory máte na tyto postavy ve Vašem životě. Podívejte se jak moc se tyto názory v čase mění v závislosti na tom, jak se právě cítíte. V jednu chvíli říkáte, že bezpodmínečně milujete, druhý den nenávidíte a chcete rychle zmizet.

Nikdy nevidíte celý obraz. Vždy máte klapky na očích. Nevidíte nejen toho druhého, nevidíte ani sami sebe a to není kritika, ale inspirace. Zpochybněte svoje obvyklé vnímání věcí.

Stejně jako můžete například během meditační praxe ulpívat na neustálém hodnocení Vašeho prožitku. "Jojo, teď se to prohlubuje. A jé, teď to mizí." To není meditace. Pusťte se. Pusťte ten nekonečný komentář. Co tam zůstane?

Uvolněte se do "nevím" a nechte se překvapit.

Život není možné pochopit, zaškatulkovat ani nijak rozpitvat. Do mysteria Života musíte reálně proniknout a dokud se toto nestalo, buďte velmi pokorní, protože filtry vnímání jsou tak mocné.

Kdyby nebyly, velmi rychle by na Zemi přišel ráj.

Toužíte po lepším světě? V první řadě zpochybněte vlastní mysl. "Lepší" svět tu už je, ale nikdy ho neuvidíte, pokud budete dokola přežvykovat vlastní tmavé myšlenky.

Přeji Vám odvahu zkoumat! Budete nekonečně odměněni!

Autor článku: Jan Nammo

https://chrampoznani.cz/fenix-retreat/