Manipulovat znamená využívat nevědomosti, nejistot, dobromyslnosti, naivity, strachu, slušnosti i dalších citů a vlastností lidí k uskutečňování vlastních, zpravidla skrytých zájmů a cílů. Ty mohou být nevinné a malicherné, ale stejně tak může jít o naprosté podmanění člověka i celých národů. Manipulaci bychom mohli definovat jako asymetrickou interakci v tom smyslu, že jedna strana vzájemného kontaktu zneužívá druhou. Je to vlastně způsob ovlivňování jiných lidí, při němž se tito lidé (resp. jejich chování a jednání) stávají prostředkem dosahování osobních cílů manipulátora. Chovají se a jednají v podstatě tak, jak to vyhovuje jejich záměrům. Sám moment zneužití jedince ve prospěch manipulátora však není z psychologického hlediska poškozením nejdůležitějším. Manipulace poškozuje druhého především tím, že narušuje, brzdí či znemožňuje utváření jeho osobnostní autonomie. A právě v tom spočívá z psychologického hlediska nejzávažnější důsledek manipulace a manipulativních technik.

Manipulace je, když…

Manipulace je způsob komunikace, kdy pod vlivem emocionálních argumentů rozhodujeme, měníme své postoje, jednáme v souladu s cíli manipulátora. Při manipulaci přejímáme cizí názory převážně dobrovolně (např. jsme-li bombardováni láskou, citově vydíráni atd.). Manipulace může mít i podobu přímého nebo nepřímého donucení (výhružka, hrozba, zastrašení, psychický nátlak). Záludnost manipulačního chování spočívá v tom, že na první pohled nám není obvykle jasné, o co jde. Oblíbeným trikem manipulátorů je činit oběť odpovědnou za vývoj a řešení situace. Pravý viník negativního jevu zůstává v pozadí nebo se dokonce stylizuje do role „posledního spravedlivého“. Svá přání, požadavky, pocity nevyjadřuje přímo z obavy, že by neuspěl.

Důvodem takového způsobu reagování bývá:

-snížené sebevědomí („jsem slabý, bezmocný“)

-obava z odmítnutí

-obava z přerušení vztahu

-strach či ostych využít svoji autoritu

Mezi nejfrekventovanější typy manipulativního chování patří:

„Řekl jsem, a dost“! – výrok autoritativní, odvolávající se na autority (já jsem autorita, proto bude podle mého). Prosazuje si vždy svou.

„Rád bych to pro tebe udělal, ale podívej se na mě…“ – k manipulaci využívá pozice „chudáčka“, handicapovaného jedince, který často „neslyší“, „zapomene“ nepříjemné úkoly. Rád to pro tebe udělám hned, jak přestanu mít raději sebe než ostatní.

„Pamatuješ, jak jsem pro tebe…“ – rychle a snadno si spočítá, co je pro něho nejvýhodnější, má dokonalou paměť na různé hříchy ostatních, dovede „připomenout“ své zásluhy.

„Já sám to ale bez tebe nezvládnu…nebýt tebe…“ – manipuluje s lidmi svou předstíranou naprostou závislostí na nich, zdůrazňuje své vlastní potíže, těžký životní osud, má blízko k hypochondrii.

„Tohle může udělat jen hlupák!“ – manipuluje hrubostí a neotřesitelnou jistotou, okolí mu ustoupí, protože je mu trapné přihlížet jeho řádění.

„Já pro sebe nic nechci, jenom…to byly dny a noci, které…“ – manipuluje zejména se svými blízkými tím, že je přesvědčuje o své obětavosti, aniž by se zajímal, zda to chtějí (na první místo staví svůj názor).

„Jestli tam půjdeš, tak…tohle nedělej tak, ale…“ – staví se do role táty-mámy, ví, co je nejlepší (podle něho) a proto to musí být nejlepší i pro vás (ať se vám to líbí nebo ne).

„To víš, že se dá pro to něco udělat, ale…“ – ochráním tě, ale budeš za to vděčný a nebudeš vybočovat z řady, jinak uvidíš.

Proti manipulaci se doporučuje chovat asertivně, dát manipulátorovi najevo, že jsme si vědomi, že s námi chce manipulovat, a že nám to vadí.

Co je příčinou manipulace?

Prapříčinou manipulace (neboli ovládání druhých lidí) je odcizení se člověka od přírody a od přirozených zdrojů energie. Ty pravé zdroje k „dobíjení našich baterek“, to jsou energie zemská a vesmírná. Takto dosud čerpají energii přírodní kmeny, stejně jako tomu bylo u našich předků. Čím je však člověk civilizovanější, tím je vzdálenější přirozenému čerpání energie z přírody. Proto se lidé uchylují k jinému osvědčenému prostředku, jak získat potřebnou energii – a to je čerpání energie z druhých lidí. Jedním ze způsobů, jak čerpat energii z druhého člověka, je právě manipulace.

Lidé si přitom neuvědomují, jaké jsou nevýhody této metody: jednak energie, získaná z druhého člověka, není tak čistá jako z vesmírného zdroje, jednak její množství není dostatečné, takže náš energetický systém nenapojí na dost dlouho. Tím se dostáváme do začarovaného kruhu – musíme hledat další zdroj. Další obrovskou nevýhodou čerpání energie z druhých je to, že si tak naprosto zbytečně zvyšujeme svoji karmickou zátěž.

Tím, že lidé čerpají energii ze sebe navzájem, se naše lidské soužití mění na neustálý boj o moc, boj o energii. Konzumní společnost a tvrdé prostředí byznysu, zaměřené na neustálý výkon a úspěch bez servítků a skrupulí, otupuje naše smysly, a dokonce se snaží nás přesvědčit o tom, že takové bezcitné chování (To je jen obchod, nic osobního…!) je obecnou normou, že to takhle má být – a že je to tak správně. Je nám namlouváno, že nejlépe se člověk ubrání manipulaci tak, že sám začne manipulovat druhými. Tím se však nenechte zmást ani odradit od svého vlastního cítění. To, že se něco děje (i když třeba i v masovém měřítku), ještě neznamená, že to je v souladu s vesmírnými zákony, jimž jsme všichni bez výjimky podřízeni – i když se to na první pohled nezdá. Platí zde jednoduché rčení: „Co zaseješ, to také sklidíš“. Jaké jsou důsledky našeho chování a jednání, které nejsou v souladu s vesmírným „vyšším principem“, můžeme snadno sami vypozorovat – ať už v globálním měřítku, nebo v našem osobním životě. V oblasti našeho zdraví a psychiky se změny projeví někdy až za delší dobu, někdy naopak hned vzápětí. Kromě nemocí zažívacího traktu, problému se žaludkem, žlučníkem či slinivkou se k těmto poruchám řadí např. chronický stres, bezcitnost, nulová empatie, otupělost, vyhořelost, pocit nenaplněnosti života a neustálé (často marné) hledání rovnováhy a štěstí.

Udržet se ve středu, tj. nenechat sebou manipulovat, nemanipulovat druhými a být napojeni na univerzální zdroj – to je samozřejmě velmi obtížné, ale zároveň nutné, chceme-li se v našem duchovním životě posunout vpřed. Je to pro nás velkou výzvou.

Manipulační hry – „Ovládací dramata“

Jsou soubojem o energii, kdo z koho. Jejich hlavními aktéry jsou typy lidí, které transakční analýza v psychologii nazývá: zastrašovatel, trpitel, tazatel a pozorovatel.

• ZASTRAŠOVATEL – je zjevný, horkokrevný agresor. Jeho energie je na první pohled hrozivá a valivá, v případě výbuchu hněvu nás naprosto smete jako tlaková vlna. Je to klasický typ, „velkého šéfa“, před nímž se třesou všichni podřízení (rodina, škola, zaměstnání atd.). Přestože vypadá nejhrozivěji, je zde jedna velká výhoda: Na první pohled víme, s kým máme tu čest – a můžeme se na to lépe připravit a manipulaci odolat.

• TRPITEL – je typická zastrašovatelova oběť. Z energetického souboje vyjde jako „oškubaná slepice“. Protože však sám také potřebuje získat energii, najde si někoho, kdo ho vyslechne, polituje, uchlácholí a nakrmí ho svou energií. Je typický tím, že si neustále na něco stěžuje, vzbuzuje soucit a někdy i vinu. Někdy si ani slovně nestěžuje, ale vzbuzuje soucit a zájem o svou osobu svým „zuboženým vzhledem“. Možná máte takového známého nebo kamarádku, po setkání s nimiž, poté co na vás vychrlili všechny své křivdy a ústrky se cítíte jako vymačkaný citrón, aniž byste cokoliv namáhavého dělali.

• TAZATEL – je také velký agresor, ale na rozdíl od přímočarého zastrašovatele není zjevný. Emotivně je chladný, jeho manipulace je velmi rafinovaná. Vzhledem bývají obvykle upravení, chování mají vznešené a distingované. Jejich agrese je velmi zrádná, protože je naprosto nenápadná. Do očí se na vás bude usmívat, bude vám mazat med kolem pusy, za zády vás však pomluví anebo připraví podraz. Naprosto znenadání a překvapivě vám vrazí nůž do zad. Někteří představitelé tohoto typu jsou přitom velmi vzdělaní (často až „převzdělaní“) a svou vzdělaností budí mindráky ve svém širokém okolí. Další jejich oblíbenou metodou je, že vás nechají něco udělat a pak vám i s úroky sečtou všechny chyby, jichž jste se přitom dopustili i nedopustili. Máte při nich permanentně pocit vlastní nedokonalosti, ať se snažíte sebevíc. A čím víc se snažíte stoupnout v jejich očích, tím víc je krmíte vlastní energií.

• POZOROVATEL – je také chladný, ale snaží se do ničeho nezapojit, a hlavně do ničeho nenamočit. Často i vzhledově je velmi nenápadný, nejen co se oblečení týče, ale i fyzické podoby (typ nemastný neslaný). Chovají se tak, aby si jich ostatní nevšímali, zůstávají v koutě a v pozadí, ale bedlivě sledují dění okolo sebe. Mohou si ho i nenápadně zaznamenávat (fotografování, videa, zápisky…) – co kdyby se to mohlo někdy hodit? Vůči vlivům okolí jsou dokonale maskovaní a obrnění, nedávají najevo svoje city ani emoce. Zdá se, že vyzráli na manipulaci ostatních (nikdo se na ně nechytá). Nedávají energii druhým, ani sami ji z druhých nečerpají, avšak díky svému zapouzdření nejsou napojeni ani na univerzální vesmírný zdroj energie, a tudíž se jejich energetický systém stává stojatou vodou a posléze žumpou. Protože potřebují energii jako každý jiný, získávají ji nakonec od druhých lidí tím, že svou tajemností a nedostupností („tajemný hrad v Karpatech“) vzbuzují zájem druhých, kteří je tím, že je „dobývají“, také pořádně nakrmí svou energií.

Výsledkem ovládacích dramat jakožto energetických her je získání energie druhého člověka (případně více lidí). Z vlastní zkušenosti víme, jak se cítíme, když nás „někdo sejme“ nebo nepozorovaně dostane tam, kam chtěl. „Vítěz“ odkráčí hrdě a zvesela, dostatečně nakrmen naší energií, zatímco nám bude nějakou dobu trvat, než se vzpamatujeme z energetického mínusu a znovu se dostaneme na svoji obvyklou energetickou úroveň. A teď přichází kardinální otázka: Co s tím? Prvním krokem je rozeznat takovou hru, uvědomit si, o jaké ovládací drama jde a kdo co na koho hraje. Pozor! Ani my sami v tom často nejsme nevinně. V okamžiku, kdy takové drama rozpoznáme, by měl následovat druhý krok: NEPŘISTOUPIT NA HRU TOHO DRUHÉHO! Často se budeme muset smát tomu, jak se manipulátor snaží, a přitom už se na nás nechytá…Ale pozor: Jelikož manipulátoři poté, co zjistí, že se nechytají, často zvyšují dávky své zjevné skryté agrese, a proto je důležité současně zapracovat také na naší „impregnaci“.

Přítomností manipulátora může trpět kdokoli z nás. Někteří z nás měli psychické i somatické potíže, které lze přičítat kontaktu s manipulátorem. Čím dříve rozeznáme patologický ráz vztahů s dotyčnou osobou, tím rychleji můžeme použít příslušnou strategii. Důvěřujme si víc a respektujme sami sebe, což nám umožní postupně zaujímat k dotyčné osobě lhostejnější postoj. Neočekávejme, že se manipulátor změní sám od sebe. My však vyvázneme bez úhony, pokud dokážeme zvolit vhodné chování a rozhodneme se jednou provždy, že se nenecháme nikým ničit.