Poslední dny se mě ženy často ptají, jak teda být tou dospělou ženou?

UVOLNĚTE SE...

Pusťte úplně všechny představy o tom, jaká byste měla být, co byste měla dělat, za co vás budou mít rádi a za co vás budou oceňovat.

Odhalujte, kdy se chováte jako dítě, protože vás ovládnou dětské emoce a vy v tu chvíli máte pocit, že vám ti druzí nedávají, co potřebujete. Ano, jako děti jsme potřebovaly pozornost, přijetí, lásku a péči, a úkolem našich rodičů bylo naše potřeby naplnit.

Udělali to? Někteří lépe a někteří hůř. Co potřebujete pochopit je, že to bylo na nich, kolik vám ze sebe umí nebo jsou ochotní dát, a není to vaše vina, že nedali víc. Už od začátku jste byly dětmi, které byly dostatečně dobré na to, aby byste mohly být milované.

To, co vám chybělo, a co ještě teď cítíte jako díru v srdci, vám nenahradí nikdo. Ten čas, kdy jste to potřebovaly, je už dávno pryč. Nelze teď dospělou ženu zahrnout péčí pro malé dítě. Už vás nelze ani krmit, ani kojit, ani strojit do školy. Jste dospělé a tenhle dluh už vaši rodiče nemohou vyrovnat, i kdyby chtěli. Ubližovali by vám tím ještě víc, protože by vás udržovali v roli dítěte. Vy už jste ženou, která potřebuje žít svůj vlastní dospělý život.

Tenhle dluh lze pouze odhalit, uvidět pravdu, ucítit svoji bolest z nedostatku lásky rodičů a vyrovnat se s tím. Když to uděláte, přijde prostor pro vaši dospělost a svobodu žít svůj život po svém. Pochopíte nejen, že v dětství něco chybělo, ale i svou sílu, díky které jste i ty nedostatečné podmínky zvládly. Tahle síla je ve vás pořád.

Vím velmi dobře, že projít takovou bolestí není vůbec snadné. V dětství totiž děti obvykle uvěří tomu, že nejsou milované, protože jsou špatné. Proto se snaží být jiné, lepší, více vyhovovat představám druhých a tím se samy sobě ztrácí.

Největší strach, který jsem měla možnost vidět, byl strach, že když ukážu svoji skutečnou tvář, tak mě odmítnou. Že ti, na kterých mi záleží, se zhrozí a budou znechuceni mým pravým já. Že mě opustí, protože poznají, jak hrozná jsem. Proto je někdy tak těžké dovolit si být sama sebou. Bojíme se, že se ukáže, že tohle všechno odmítání a nelásku jsme si zasloužily, protože naši rodiče měli pravdu - nejsme milování hodné.

Dovolte si vnímat, že tohle bylo jejich nastavení, jejich nezralost být rodičem. Být rodičem totiž vyžaduje hodně zralosti, vnitřního naplnění, trpělivosti, energie a empatie. Ten, kdo je nemá, je z rodičovství vyčerpaný, otrávený a omezuje potřeby svého dítěte různými způsoby. Třeba tím, že mu říká, že otravuje, unavuje, vymýšlí nesmysly, je sobecké, rozmazlené atd. Ale pravda je taková, že je to prostě jen obyčejné, ŽIVÉ DÍTĚ, které potřebuje lásku.

Jakmile pochopíte, že to vaše nedosycené dítě už v dospělosti nelze naplnit, přestanete se o to snažit. Přestanete to vyžadovat o rodičů, partnerů, přátel nebo vlastních dětí. Můžete se pak přestat ke svým potřebám chovat jako vaši rodiče, tzn. přehlížet je, a naopak dát sama sobě důvěru, že vaše potřeby jsou důležité, má smysl je vnímat a naplňovat. Vy sama, protože vy jste ten nejdůležitější člověk ve vesmíru, tedy ve vašem životě, a můžete vzít zodpovědnost za to, jak se cítíte a jak vám je. Nikdo jiný, ale právě VY. Tím se z oběti stává tvůrce, z dítěte žena.

Žena si dovoluje cítit, co potřebuje, a dělat to pro sebe. Po svém, podle toho, co je pro ni priorita, co dělá ráda a způsobem, který vyhovuje právě jí. Dospělá žena se nesnaží být jako jiná žena, protože ví a cítí, že její svět je jiný. Další ženy ji mohou inspirovat, ale už se nebude snažit být jako někdo jiný, když může být sama sebou.

A že nevíte, jaká vlastně jste pod všemi těmi dětskými strategiemi přežití? Nevadí. Nemusíte spěchat. Dopřejte si čas. Poznávejte, objevujte, co je to vaše, v čem jste autentická a spokojená. Vyvíjíme se pořád, můžeme se poznávat a měnit svoje zajeté koleje pořád, protože jsme živé, pulsuje v nás krev. Můžeme cítit, že jsme život sám.

Vybrat jednu z esencí pro toto téma dost dobře nejde, protože je to otázka postupného vývoje, během něhož se naše potřeby mění.

Můžeme začít s lípou, pokud potřebujeme dosytit vědomí, že jsme milování hodné bytosti a dopřát si energii mateřské lipové lásky.

Dub nám pomůže, pokud se neumíme za sebe postavit a bojíme se říkat druhým ne.

Růže je esencí ženskosti a pomáhá pročistit zranění na ženské linii a bolavé zkušenosti z partnerských vztahů.

Osika je tišitelkou strachů a podporou, která nám připomene léčivou moc doteku, ve kterém se můžeme začít cítit bezpečně.

Modřín nám dovoluje zazářit v té naší verzi ženskosti a dovolit si ji čistě po svém.

Ženy, uvolněte se, dopřejte si čas a objevujte, co máte rády a co vám přináší radost a potěšení, a začněte to pro sebe dělat.

Autorka: Bára Zumotová http://www.zumotova.cz

Průvodkyně na cestě k sobě, autorka Slunečních esencí a lektorka kurzů pro ženy. Podporuje ženy i muže v tom, aby se mohli mít rádi, uměli se ocenit, být samostatní a šťastní. Pak mohou tvořit harmonické, šťastné vztahy. Cestou k tomu je pravda a uvědomění si toho, kdo jsem a co jsem prožil/a.

Skvělou podporou na této cestě nám mohou být Sluneční esence.