Co je vlastně STÍN?

To je asi pro každého něco zcela jiného. Pro někoho to může být strach, pro někoho to může být závislost, panika, úzkosti, nenávist dokonce to pro někoho může být samotné zhmotnění Ďábla, pekla, duchů, démonů a podobných věcí. Každopádně je to něco, co je nepříjemné, co nám nahání husí kůži.

Když jsem ještě o tomhle nevěděla vůbec nic, respektive, věděla jsem jen to, co bylo známé – umřeš a už nebudeš, temnota je zlá, světlo je dobré. Pamatuji si, jak jsem v sobě řešila, jak to, že umřu a už nikdy nebudu, dostávalo mě to do divných stavů. Jako malá jsem se i bála všeho možného – brala jsem to všechno jako naprosté ohrožení mého života. Neměla jsem ani ponětí, že jednoho dne budu před něčím takovým stát a hledět tomu do tváře.
Psát o stínu je velmi intimní, i když se to na první pohled nemusí zdát. Poprvé jsem se se svým stínem setkala tváří v tvář na jedné akci, kde se ukázalo několik minulých životů a kus mého já, co nebyl přijatý, byl viděn jako něco co je na mě přisáté. A od téhle doby jsem začala pracovat s temnotou, na každém kroku mě to potkávalo, začala jsem mít takové klienty, na akcích byla jedna temnota za druhou a tak jsem poznávala stín.

STÍN je obávaný, ale je to jen kousek nás, je přehlížený, je odstrkovaný, protože je nepochopený.

Umíte si sami sebe představit, jak by Vám bylo, kdyby Vás všichni odmítali? Kdyby s Vámi nikdo nechtěl nic mít, a vy se snažíte jen urputně získat pochopení? Jak se cítíte v téhle roli? A tak se cítí i ten kus Vašeho já. A proto roste, roste a buší na dveře – takže jednoho dne se sním, setkáme, ať chceme nebo ne.

Jen si vzpomeňte, pokud na sobě pracujete, že nejdřív se musí prostě jít na dno, tam se v tom svém bahně pošťourat a ono Vás to samo vyzvedne do světla – světlo je taková odměna – jako když se potápíte – ponoříte se a hledáte, bádáte, užíváte života, a když už na něco narazíte v hloubce, musíte se prostě nadechnout, abyste načerpali sílu na další nádech a ponor.

Stín je obávané místo, ale věřte mi, byla jsem tolikrát v tom místě, že jsem si uvědomila, jakmile přijde uvědomění, pochopení a rozbourání hranic, stín mizí a stává se světlem.

Jak pracovat se stínem?

Nejprve si musíme uvědomit, co odmítáme, čeho se bojíme, jaké představy nás děsí, jakým myšlenkám věříme a jaké si do svého života zhmotňujeme.

Například:

Co mi vadí? Vadí mi, když mi někdo lže – nesnáším lhaní.

Proč mi to vadí? Připadám si v tu chvíli jako méněcenná, nejsem dobrá ani na to, aby mi řekl pravdu.
Co je na tom nejhorší? Nejsem dost dobrá, cítím se špatně, že něco dělám špatně.

Cílem toho je, dostat se k sobě, i když vyčítáme něco jiným, cíl je přijít na to, co se odehrává v nás, na tohle příkladu je jasné, že lhaní rozvíří naši nepřijatou část a tou je – vlastní sebe-hodnota. Tato osoba má problém s vlastní hodnotou.

Pak je třeba si to dovolit – tady ta osoba, si musí dovolit, pustit tu kontrolu a nechat ať je klidně méněcenná, neschopná. Prostě vše co ji v tomhle příkladu vadí, vizualizovat v nejhorším scénáři, prožít ho až do morku kosti a nechat to být (všichni ji lžou a ona se cítí méněcenná a ponížená). Jde o to zažít a dovolit to čemu se bráníme, kvůli čemu se vztekáme. Pak se uvolní velká část energie, a pokud v nás přetrvává, musíme se zeptat zas a znovu podle příkladu. A pak se můžeme zaměřit třeba na práci s bytostí, kterou jsem psala zde ve článku EMOCE.
Důležité je, nemít v odporu tu část, která nám vadí – může to znít divně, ale většinou naprosté odevzdání kontroly, naprosté přijetí situace tak jak je, je nejlepším krokem pohnout se dál.
Nakonec není důležité JAK to udělat, důležité je se ROZHODNOUT už to nechtít žít a začít s tím pracovat jako se spojencem, jako s bytostí, která k Vám přišla s hlubokou láskou.
Nemusíte souhlasit, ani to cítit, jen se pokuste umožnit i tuto možnost, jakmile totiž povolíme a dovolíme něčemu být, nějaké názoru, pak jste zase o krok blíž. Hranice a omezení jsou jen plotem, za kterým se schováváme.
Přeji Vám všem, aby stín, byl pochopením a ne nepřítelem.

Obrázky ve článku, jsou mé malby vytvořené pomocí tabletu, které je možné tisknout na plátno, dle Vašeho přání.

Autorka článku: Lenka Vlášková