Potřebujete se naučit anglicky? Mám pro vás dobrou zprávu. Každý to může zvládnout. Z předchozích článků víme, že každý máme na jazyky talent a pokud máte dlouhodobou motivaci se angličtinu naučit, tak je velká šance, že uspějete.

Věřím, že než se do učení angličtiny pustíte, je také dobré vědět, mezi jaké předměty vlastně anglický jazyk patří, abychom k jejímu učení přistupovali tím správným způsobem.
Mnoho studentů se začne učit angličtinu na škole spolu s dalšími předměty, jako jsou biologie, chemie, matematika nebo fyzika. Takové předměty se většinou učíme tak, že se snažíme zapamatovat si informace, které jsou napsané v učebnicích, a pak jsme známkováni na základě toho, jak dobře si tyto informace pamatujeme.

Ať už s tímto systémem vzdělávání souhlasíte či ne, je to zažitý systém výuky, který má minimálně jednu výhodu. Někdo v minulosti přišel například na to, jak fungují fyzikální zákony nebo jak funguje lidské tělo, sepsal to do učebnice a vy teď tyto informace můžete získat, aniž byste si na ně museli sami složitě přicházet.

Jak je to ale s učením cizích jazyků? Je dobré použít stejný systém výuky jako třeba na biologii nebo fyziku? Kam vlastně zařadit cizí jazyky? Nyní možná napíšu něco, s čím nebudou někteří z vás souhlasit. Zkuste se ale nad tím zamyslet. Dovolím si tvrdit, že angličtina není klasický předmět. Nepatří tedy do předmětů typu biologie, chemie, zeměpis, dějepis. Angličtina je sport. Ano, je to sport. Cože? Možná si teď někteří z vás řeknou, to není možné. Angličtina je sport? Ano, je to sport nebo se alespoň dá ke sportu přirovnat. A pokud se podíváme na to, co nás učí ve škole, patří tedy mezi předměty, jako jsou tělesná výchova, pracovní vyučování nebo zpěv.

Chápu, že může být těžší tuto myšlenku přijmout, dejte mi ale prosím šanci ji vysvětlit. Pojďme se nejprve podívat, jak se učíme sporty. Jak se třeba učíme tenis? Na začátku je trochu teorie. Někdo nám ukáže, kde jsou hranice kurtu, jak se drží raketa, jaké jsou základní údery, a pak se jde trénovat. Teorií tedy strávíme 10% času nebo i méně a pak se jde do praxe. V praxi se snažíme opakovat to, co nám někdo jiný ukázal nebo co jsme viděli, že druhá osoba dělá, tedy kopírujeme to, co dělá druhá osoba. Děláme při tom chyby, občas potřebujeme trochu korekce, ale postupně se sport učíme a tréninkem se posouváme na novou úroveň. A když se posuneme na novou úroveň a hrajeme proti lepším hráčům, opět děláme na té úrovni chyby. Když tuto novou úroveň zvládneme, posuneme se výše, kde opět děláme nové chyby, a tak dále. Prostě máme při učení sportů méně teorie, hodně praxe, a také spoustu chyb, které se postupným tréninkem odstraňují a tak se posouváme se na vyšší úrovně.

A teď zpět k učení jazyků. Zkusme se nyní vrátit do svých dětských let do doby ještě před tím, než jsme šli do školy a zkusme si vzpomenout, jak jsme se učili svůj rodný jazyk. Používali jsme nějaké učebnice, vyplňovali jsme gramatická cvičení? Učili jsme se ze seznamu slovíček, z kterých nás druhý den někdo vyzkoušel? Připravovali jsme se na velkou čtvrtletní písemnou práci, tak jak to většinou známe ze školy? Já určitě ne a předpokládám, že ani vy jste to nedělali. Přesto jsme se do šesti let svůj rodný jazyk naučili a v první třídě jsme byli schopni plynule komunikovat.

Jak takové učení rodného jazyka probíhalo, když jsme neměli žádné učebnice ani hodiny češtiny? Systém byl velice jednoduchý. Učili jsme se napodobováním toho, co říkali ostatní. Tedy opakováním toho, co jsme slyšeli. Dělali jsme u toho chyby? Ano, a spoustu, stejně jako když se učíte nový sport, ale příliš jsme je neřešili. Prostě jsme jazyk hodně používali, dělali jsme spoustu chyb ať gramatických nebo ve výslovnosti.
Dokonce nás většinou ani nikdo neopravoval způsobem, který známe ze školy. Umíte si představit, že by vám rodiče řekli: „Dej si pozor na koncovku tohoto slova, to je sedmý pád a v sedmém pádě skloňujeme toto slovo podle vzoru hrad. Dej si na to příště pozor.“ Ne, nikdo nás tímto způsobem neopravoval. Rodiče to maximálně řekli správně a my to pak po nich správně zopakovali. A tak jsme se naučili svůj rodný jazyk, bez nervů, přirozeně, bez klasického učení, prostě jen používáním jazyka.

A podobně se můžete naučit i angličtinu. Přirozeně, bez klasického učení, prostě jen používáním jazyka, podobně jako jste se jako malé děti naučili češtinu nebo jako se malý Angličan naučí angličtinu.

Dnes jsme si ukázali, do jaké skupiny předmětů patří angličtina, a v příštím článku se podíváme na to, zdali se učíme cizí jazyky rychleji než děti.

V tomto článku byly použity informace z programu www.jakseucitanglicky.cz a byly publikovány se svolením Zdeňka Vaníčka, autora programu.
Doporučené materiály pro procvičování angličtiny: www.newsinlevels.com
Doporučené materiály pro pochopení základní anglické gramatiky: www.anglickagramatikapromluveni.cz
English restart program: http://www.englishrestart.com

Autor: Zdeněk Vaníček - lektor angličtiny, majitel jazykové školy TECK

Zdroj: www.jakseucitanglicky.cz