Já sama se teď nacházím ve velmi intenzivním období, které mě učí vědoměji reagovat v situacích, které se mi nelíbí. Zkrátka, přišla v mé individuální výuce (každý máme individuální výuku) na řadu tato učební látka a mě to NĚCO tlačí namísto svých ohraných reakcí, klást sama sobě otázky a hlavně odvážit se slyšet odpověď.
Ona se tato výuka děla i před tím. Avšak, jak se dostávám k těžším výzvám (hlubším vrstvám mých strachů - bloků), jakoby vědomější práce v těch situacích, které mi to zrcadlí, byla nezbytnou podmínkou. A tak poslední dobou objevuji stále nové opakující se procesy, které jsem doteď činila při zpracovávání svých omezení, aniž bych si to uvědomovala. A tím pokusným králíkem, na kterém páchám tyto pokusy, je můj život.
Dnes mě napadlo jedno takové přirovnání. Taková pomůcka, pomocí které mi okamžitě naběhne, co mám v dané mi nepříjemné situaci dělat. Moc se mi líbí a chci se s vámi o tu pomůcku podělit.
Představte si malé dítě. Malé dítě taky zpočátku křičí a odporuje, když nedostane danou hračku, ale místo toho bublifuk. Jeho projevy jsou různé. Odstrkuje bublifuk, mlátí sebou na zemi, křičí. Vše ve snaze získat, co chce. A ono chce přeci tu figurku Spidermana a ne nějaký blbý a zcela obyčejný bublifuk.
Když se po nějaké době (různě dlouhé) nic neděje a ono pořád nemá toho Spidermana, jeho vztekání začne slábnout a dokonce po nějaké době šáhne jeho malá ručička i po tom blbém bublifuku. Byť třeba ještě s jemným vzlykotem, co kdyby náhodou ten náznak pláče ještě zabral.
Po chvilce pak možná utře slzy a sopel do rukávu a ještě ubrečené si začne s tím bublifukem hrát. Po další chvilce bude skákat a radovat se, jaké krásné bubliny dělá.
A takto je to přesně s námi a s těmi dramaty, které nám život přináší. Ten Spiderman je naše lpění na konkrétní představě, jak by něco v našem životě mělo vypadat. Ten bublifuk je to drama (nepříjemná zkušenost), která boří naši konkrétní představu o tom, co v té dané oblasti života chceme. Protože, my přeci chceme toho Spidermana a ne nějaký bublifuk. To vztekání toho dítěte je pak naše neschopnost dané nepříjemné podmínky, ve kterých jsme se ocitli (danou nepříjemnou situaci) přijmout. Jsou to různé naše projevy, kterými odmítáme danou situaci. To ubrečené dítě, které pak vezme ten bublifuk a začne si s ním hrát, jsme my ve fázi, kdy jsme přijali danou situaci (že nyní Spidermana nemáme) a v těch podmínkách, ve kterých nyní jsme (že nemáme Spidermana, ale máme bublifuk) my začneme žít s tím, co máme a s tím, co aktuálně máme, se snažíme naložit tak, aby nám bylo hezky (si začneme hrát s tím bublifukem).
To je můj aktuální recept na každou nepříjemnou situaci, která vás v životě potká.
S láskou Peťa
Autorka: Petra Jelínková https://www.jinypristup.cz
Jmenuji se Petra Jelínková a vším, co dělám, chci vyprovokovat lidi, aby byli lepšími, aby převzali odpovědnost sami za sebe, vrátili se k sobě a začali dělat věci, které jsou jejich, nebo alespoň způsobem, který je jejich, a dokázali tak velké věci.
