Cítíš v sobě boj?
Bojuješ se sebou?
Bojuješ se svými stíny?
Bojuješ s jinými?
Bojuješ s tím, co cítíš?
Bojuješ s tím, co a jak říct?
Bojuješ s tím, jak dál postupovat?
Bojuješ s větrnými mlýny... Není s kým a proč bojovat.
Zakopej válečnou sekeru, zakopej všechny zbraně...
Tvé tělo, Tvůj chrám, Tvá loďka se kymácí na rozbouřeném moři. Vlny, vítr, vše s ní houpe ze strany na stranu. Cítíš nevolnost, mořskou nemoc. Je Ti zle od žaludku, nemůžeš něco strávit.
Pusť to...
Můžeš kašlat, zvracet, křičet...
Můžeš to i v klidu nechat rozpustit ve vodě, jako kostku cukru či hranol soli.
Vidíš, jak se vše rozpouští. Cítíš úlevu... Bouře utichá, jsi ve svém středu.
Pokud ještě stále máš u sebe zbraně, tak je hoď do moře. Nech je spočinout v klidu na mořském dně.
Věř a důvěřuj...
Komunikuj s živly...
Komunikuj se svým středem, srdcem, a ciť ho. Prociť ten klid, tu čistotu.
Čistotu záměru...
Čistotu myšlenek...
Čistotu srdce...
Svou čistotu...
Ta čistota má svěží vůni, jako čerstvě vyprané prádlo.
Září svěžími barvami, září čistotou...
Voní po rozkvetlé louce, voní jasmínem, levandulí, mandlemi, vanilkou, přírodou, mořem, horami. Voní, tak jak si přeješ...
Bytosti větru, vody, Slunce, Země Tě vedou.
Tvé srdce je slyší, Tvé srdce je kompas, Tvé srdce slyší Tebe. Stačí požádat...
Loď přijíždí ke břehu. Dotýkáš se bosými chodidly půdy a cítíš.
Již nevlastníš žádné zbraně...
Místo meče nabízíš květinu...
Místo úderu nabízíš objetí...
Místo slz předáváš smích...
Místo kopnutí nabízíš pohlazení...
Místo slov, které bodají, nabízíš slova, která hladí...
Za slovy běží energie...
Můžeš skrz ně na lidi či sebe plivat jed, svazovat, bodat, řezat, ale můžeš jimi i hladit, těšit, uklidňovat, podporovat.
Udělej někdy něco jinak, než jak to máš v plánu udělat...
Překvap sebe, překvap ostatní, překvap svět...
Jednej v čistotě své duše...
S láskou - Antalii
Autorka článku: Ivona Antalii
