Volá mi klientka a říká: „Jsem něšťastná, ke štěstí mi stačí partner…“ Nemocný zase vidí štěstí v uzdravení. Chudáka žerou dluhy a závidí boháčům peníze, boháč se třese hrůzou, že o ty prachy přijde a „že to na něj praskne“. Žíznící na poušti má utkvělou myšlenku „mít trochu vody, byl bych šťasten“. Znám spoustu lidí, kterým zdraví relativně slouží, mají partnera i nějaké peníze, doma spoustu vody - a přesto jsou k smrti nešťastní.

Je mnoho takových, kteří se donekonečna pachtí a ženou doslova „přes mrtvoly“ za něčím. Aby si zajistili „spokojenou existenci“, za úspěchem a za „svými sny“. Mají svého „brouka v hlavě“ a nenechají si ho vzít. Pokoušejí se donutit všechny kolem sebe a potažmo i svůj osud, aby sloužil tomu, co si ONI umanuli do hlavy. A stále se diví tomu a nemůžou pochopit, že tady nejsou od toho, aby poručníkovali světu. A pokud se jim podaří své představy naplnit, ženou se dál, za dalšími, protože „štěstí jim to stejně jaksi („zatím“) nepřineslo“.

Takže, co vede ke štěstí? Jaké jsou podmínky za kterých budeme šťastní? Odpověď je tak jednoduchá, že pro mnoho lidí je nemožné ji pochopit: žádné. Štěstí není vázáno na podmíněnost. Není to stav reality ale nitra, není to produkt usilování, ale přijetí a dosáhneme ho nikoliv rozumem, ale srdcem. Je to jako s láskou. Lidi si lásku pletou se zamilovaností, citlivost se sobeckou přecitlivělostí svých zatvrzelých srdcí, hrdost s ješitností, odvahu s arogancí. A žít štěstí si pletou s „mít ho“, třeba v hrnku pod pokličkou jako vodník lapenou dušičku.

V tomto úskalí uváznou i mnozí ti, kteří se pasují do role „duchovních vůdců“, vyvolených léčitelů a „šamanů“. Poznal jsem spoustu takových hlupáků a vyčůránků, kteří tak kompenzují vlastní mindráky nebo si mastí kapsu podle hesla „ pod svícnem je tma“ a živí svoje ego na úkor jiných lidí. A nemusí to být jen energie osobní nebo finanční, co kradou. Může to být jakýkoliv potenciál člověka, který ve své (v lepším případě) neznalosti „přesouvají“ k sobě, nebo k jiným lidem „podle uvážení vlastního nadutého ega“. A tváří se při tom bůhvíjak „svatě“. To je ona past, kdy ego hraje hru na schovávanou a samo sebe prezentuje že „není“, rozhlašujíc to velkohubě do světa. Jen se podívejte, a padejte ze mě na zadek, jak Jááá jsem vyvolen a jak Jááá nemám ego :-).

Vezměte zodpovědnost za vlastní život do vlastních rukou, lépe řečeno „do vlastního srdce“ a hledejte svoji vlastní cestu ke štěstí. Ale nelpěte na něm. Žijte ho. A dělejte, co chcete VY. Co po vás chce váš život. Naučte se rozumět řeči osudu, kdy vydržet a kdy, co a jak změnit. Osvojte si moudrost ty dvě věci rozeznat. A žijte štěstí. Je tady a vždycky tu pro vás bylo a je jen na vás jestli ho přijmete.

Na festivalu Miluj svůj život v únoru v Praze vám na přednášce řeknu víc o tom, jak na to. A ten, kdo bude s něčím chtít poradit dřív, mi může třeba zavolat.

Autor článku: Karel Vebr https://www.facebook.com/karel.vebr.1?pnref=story