Pokračuji v ukotvování prožitků živosti. Pouštím si při tvorbě tohoto článku meditaci s frekvencí 432Hz ke splnění přání. Mým přáním včera i nyní je pokračování v realizaci stavů prožitých 18.2.2019. Skutečné žití. Sbíhají se lidé k sobě ladící. A s kamarádkou jsme je nechali přijít a dali jsme se jimi vyrezonovat. Řešíte rovnice? Vzpomínáme na studijní roky nahlas, jaké byly ty zkoušky. Za námi se chytnul kluk, který slečnu doučoval a pochlubil se zápisky fyzikálních rovnic a že je z matfyzu.

No vida! Tak já potkávám novou kvalitu studenta až po letech, co se osvobodila akademická půda od neustálé rivality a soutěžení. Skoro bych k těm rovnicím čuchla víc a detailněji. Uvědomuji si, že kdybych teď měla znovu studovat, asi lepších výkonů nedosáhnu. Je to dáno parametrem volnosti plynutí vědomí. Znovu se zapsat na studia by pro mě znamenalo část mého pole uvázat na matrix akademické půdy, čímž by funkce lehkosti a nesvázanosti se omezily a já neměla k dispozici tolik volné operační paměti (to přirovnávám obrazně).

Když jsem odešla z jaderky, mé toky vědomí se právě uvolnily a kapacita toho, co dokáži pojmout a datově zpracovat, se rapidně zvýšila. A spolu s tím i lehkost v učení se novému a jiným zákonitostem, zákonitostem, které slouží tentokrát více lidem A ŽIVOTU než soutěživosti, porovnávání se navzájem.

Najednou se ve mně probudila schopnost vstoupit více do živosti, do lidskosti, umění se trochu socializovat a tím najít vlastní, pro mě nejlepší psychologické hranice pro kontakt s lidmi. A zachovat si autonomii, pocit sebe samé v tichu. Vyvažuji.

A rovnice, které se mi během studií zdály strašné a těžké, také se lehčími staly! Čím to je, hmm?

Protože nyní, rozhodnu-li se mluvit jazykem rovnic, konám z radosti, bez vnějšího nátlaku, bez stresu, že mě někdo nebo něco zase ohodnotí a bude si s mým životem hrát jako loutka bych byla!

Najednou jsou parciální derivace hračka asi jako karty. :-D

Asi tak, jako na půlhodinový výpočet matematického fyzika, dovedu tak skrze sebe a obraz vnitřního vesmíru (to jsou ty krystalické přijímače/vysílače v šišince) odvodit, jaký je výsledek a co to znamená – existuje vždy mnoho možných interpretací toho stejného!

Dneska stejná věc může znamenat něco jiného, než jaké to zítra bude.

Probouzím ráda pole živosti v každém z nás. Aby třeba vyšel sedánek ve více než dvou lidech. A aby narostla četnost takových spontánních synchronicitních setkání a popovídání. Nyní ke studentovi – dostal od nás nabídku exkurze, kontakt, kdyby měl zájem u nás pracovat. A co jsem viděla z jeho rovnic? Tak se mi propojovala hesla: mechanika, termodynamika, pnutí-napětí (aby chlapec neměl z toho jen stres, ale nebude mít, dokud si bude stát za tím, že je rád „hračička“). Skalární součiny, vektory a tenzory – ten má potenciál pro krystaly slušný, musím uznat.

A slečna byla čarodějná.  Nechala jsem to bez kontaktu, jestli bude potřeba, setkáme se znovu.

A celé to propojování mě vede k myšlence jediné: VYCHÁZÍ TO!

Sedánek bude, orgonity a výlety také. Postupně od malých začátků, v menším počtu, ale přeci…a do roku 2050 se celé město promění do novosti a vitality. A nejsem sama, kdo má takové záměry. Na různých částech světa, místech existují lidé, kteří se kdykoliv mohou rozhodnout si přát a inspirovat sebe a několik dalších lidí, s nimiž jsou v kontaktu a dle toho činit malé propojovací krůčky a nechat rezonovat a posilovat ony synchronicity.

Mimo jiné jsme řešili CERN. Podle některých zdrojů tam jsou démoni nebo duchové. Propojilo se mi to okamžitě s myšlenkou „vidíme dle toho, co chceme nebo očekáváme, že uvidíme“. Pak vzpomínka na přednášky, v jednom toku dějiny fyziky, ve druhém toku slova z knihy asi od ruského spisovatele o vesmíru, kdy jsem na stránce s obrázkem mlhoviny viděla anděla – protože vědomí je tak nastaveno – dle autora přesně energie vědomí utváří podobu vesmíru! Proto anděl z mlhoviny, vědomí ho tam tak nějak „chce a tvoří zároveň“.

Tvořme v radosti! 

Autorka článku: Jitka Bartošová

https://farhamandala.webnode.cz/