Bůh nechce, abyste žili ve strachu. Co myslíte? Ne – špatně položená otázka – nespočívá celý mechanismus v tom, co si myslíte, ale co cítíte? Tak se ptám jinak: Co cítíte?

Bůh jásá, když vidí, že jste se rozhodli a rozhodli jste se například světelně pomilovat s vlastními buňkami, matricí DNA. Jako odměna se Vám pevného zdraví dostane.

Vy se ale nejprve bojíte vůbec vstoupit do těchto úrovní a dějů.

Ne, bratře (ty v islámu třeba), ten šátek odložím právě jako symbol nesouhlasu v pojímání víry a vztahu s Bohem na bázi strachu. Volím lásku. Ptáš se mě, co se stalo? Nic se nestalo, já se rozhodla transformovat. Chodili za mnou lidé země africké, ptali se mě, co s Koránem a já jim dávám odpovědi. Ne slovy, ale tím, co si ve způsobu života volím.

Odsoudíš mě snad za to? Mám se toho bát? O co přijdu? Jasně, můžeš reagovat, že na hmotné úrovni mi nedáš práci, abych neměla zdroj obživy, avšak cesta pro mě připravená a jiná již je. Vidím pak na Tobě ten „soucitný“ (ba manipulativní) strach, co se mnou bude po smrti. O to je také postaráno. Vidím tam. Ale nekoukám příliš dlouho, protože jisté „knihovny“ během čtení žádají pokoru. Tu pokoru, která nezapomíná na život a jeho uznání. Co z toho, kdybych se měla jen zabývat celých 24hodin denně a 7dní v týdnu… pouze záležitostmi posmrtnými a zapomněla na žití, které má býti darem. To by byla holá neúcta a nepokora.

Nic. Ticho a jdu dál.

Předávám informace, dostává se mi reakcí, že lidé se mě bojí. Jednu dobu jsem potřebovala, abych Vás mohla vnitřně pohnout k prvnímu kroku, abych vyvolávala jistý respekt až možná trochu strach. Protože na ten prvotně zatím „slyšíte“ víc než na lásku.

Bojíte se mě, ale to je klam, neboť se ve skutečnosti obáváte informací, jaké Vám předám. Ony i tak, nyní aniž bych se musela zvlášť snažit, na Vás budou bušit společně s kosmickými energiemi. Máte pochybnosti, jak to ovlivní Váš dosavadní život, Vaše zvyky, že to převrátí všechno naruby.

Musí se stát to stejné jako s hodinami písečnými. Dochází ten písek, dochází čas? Je potřeba hodinami otočit, převrátit naruby a nyní může v klidu zvolna plynout další časový úsek bez pocitu, že čas dochází, ale vždycky se může přetáčet v libovolných smyčkách a beze strachu v něm, že někdy dojde.

V mém lodním datovém úložišti se střádají poznatky různých knihoven, civilizací, kvalit časů. Některé mám najeté sem do fyzického těla hned, jiné trochu trvají. Také se stávalo, že mentalita některých světelných bytostí se nechtěla angažovat v zapisování do knihovny, záznamy jim ve skutečnosti nenesly nic, pouze uchopovaly rámec času a co se děje v odevzdání se – tím se nechaly vést bez potřeby zkoumat jejich vlastní dějiny, aby se takzvaně, z lidského pohledu vyhnuly dalším omylům/katastrofám. U nich nebylo zavedeno vnímání dramatického scénáře, katastrof. Pak tu byly takové, co se radovaly za to, co se nestalo.

Pracuji s krystalickým vědomím a natolik ukotveně, že i klasická práce spočívá v kontaktu s krystaly a jejich opracováním, stanovením vlastností, účelu. Hlídám chrám, kde je krystalů plno. Sleduji toky energií.

Uchopuji vlastní multidimenzionalitu. Pozoruji, jak se to jeví – jako několik životů během jediného. To, co dřív zastávalo třeba deset různých lidí a osudů, provádím nyní v jednom, skrze sebe. I v každé té úrovni přehodím pomyslné přesýpací hodiny.

Už se to s Vámi lepší. Shledávám, jak se postupně odpoutáváte od norem chování založených na strachu a činíte rozhodnutí, učíte se jim, podle (sebe)lásky a vyladění Vašeho vnitřního světa tak, aby mohl být více v harmonii s vnějším, aby se rozplynuly třecí plochy mezi vnitřním a vnějším, uzdravil se konflikt.

Autorka článku: Jitka Bartošová

https://farhamandala.webnode.cz/