Probíhalo to rychle a velmi zvláštně. Vjemy z paneláku, kde jsem vyrůstala, začaly v noci. V celém sídlišti hromada náhlých požárů, paprsků nebo explozí, panika lidí, na obloze se z mraků objevuje UFO, přesně ten typický létající talíř (pak už to není UFO, když je identifikován :-D ).

Posádka se teleportovala k nám do pokoje a chodila kolem, nic jsem nedělala, jen tiše pozorovala a trochu předstírala, že dál spím, ale byla jsem si jistá, že vědí, že jsem vzhůru a vím o nich. Měli lidskou podobu, pánové středního věku. Ale pozor, mohlo jim být třeba dva tisíce pozemských let! 

Na budíku nechali čas 5:16, který zbýval Zemi do nového nastavení, takže pak měl klíčový okamžik přijít právě o poledni, načež tedy 6:44 jsem se zase vzbudila. Vnímala jsem jejich přítomnost jemnohmotně z páté dimenze, pán se představoval jako strýc asi čtyřleté, blonďaté holčičky, jaká představovala křehkost a jemnost samotnou. Uměla telepatii, krásný přenos jsme podnikli, zejména radosti z něčeho nového a trochu ten dětský ostych na způsob „máš schopnost mít tolik ráda, já to vím“! Kolem mě se mezitím prohnal brácha, že musí do školy, aby tam něco posichroval (nebo se doučil, co nestihl?).

Měli jsme se rozhodnout, jak budeme dále žít, jestli v dramatu a záhubě nebo v lásce a klidu – do toho poledne! Pak mě máma držela za ruku, já zrovna koukala, jestli se zase objeví nějaký létající talíř další. Ale objevilo se obří letadlo a řítilo se na nás.

Máma celá ztuhla, povídám jí (namísto věty „to není, jak si myslíš“): „Je tak, jak myslíš.“ Tak jsem přestala vyhledávat UFO, vjem se oslabil a letadlo zmizelo. Ona totiž realizace funguje na globální superpozici frekvencí našich myšlenek, nejsou tam jen mé – vysvětluji mámě, že spoustu lidí teď zažívá dramata a katastrofy, neboť mají příliš v sobě toho přesvědčení, že teroristický útok (jako byl na dvojčata v USA) je rozhodně více pravděpodobný a stále silněji hrozí – a to je důvod zhmotnění letadla s cílem zlikvidovat město, protože se mísí dimenze a reality mezi sebou, aby se poté (po poledni) odtrhly v novém nastavení.

Koukala na mě s vytřeštěnýma očima, pak si vzpomněla, co jsem jí psala o mém tvoření a viděla, že právě modeluji jiné události a počítám, de facto spolupracuji s mimozemšťany, kteří nás tu noc navštívili.

Pak jsme šli na výlet s tou holčičkou k nějakému starému hradu do lesů na kopce, tam hlídač řešil strašné počasí, a jestli bude muset do věže, tak jsme mu s holčičkou řekli, že to přečká v klidu s námi a může být překvapivě lépe. Strávili jsme čas příjemný.

Jak se to odtrhlo, kdo byl v příjemné verzi reality a kdo pokračoval v dramatu, už jsem nedospala, avšak zásadní sdělení již vyplynulo.

Autorka článku: Jitka Bartošová

https://farhamandala.webnode.cz/