Představovalo bránu, skrze kterou přicházíme na svět a díky které můžeme poznávat sama sebe. Naše krev je krví naší matky a tělo, je jejím tělem. V ní se každý z nás zrodil a z ní pak přišel na tento svět. Je jedno, jaké nám nakonec vtisknou vlastnosti naše geny, ale tento princip je neměnný.

Tento princip byl přenesen na muže v odkazu na Božího syna. Na spásu a jedinou možnou cestu k Bohu. Tak se pro nás stala smrt cílem namísto zrození. Tak se z života stalo utrpení, které vede k posmrtnému štěstí. Tento svět je pro nás trestem, a nikoliv příležitostí, kterou představoval po tisíce a tisíce let.

Musíme se klanět a oslavovat Satana, který skrze světský zákon krade, zotročuje, ničí lidem životy a tváří se jako spasitel, jehož na sebe navlékl v nestoudné lži. To je ona znesvěcující ohavnost na místě svatém, která vystoupila ze skrytu lží a obnažena na světle vříská a domáhá se svého práva vládnout světu. Vždyť ona je syn Boží. Děvka rozkročená nad oceány páchnoucí smrtí.

Tohle je svět Judaismu a Křesťanství. Klanění se mrtvím a vraždění živých. Armády šířící demokracii humanitárním bombardováním. A oslové hýkají a oslavují svého Havla jako nositele svobody, o kterou jim dovolil všechny okrást. Zatímco jedni budovali, chamraď se připlazila na hlavních demokracie a vše rozkradla. A to je přece důkaz, že jsme vyspělá společnost. Že jsme jako ti ostatní, kteří kradou, lžou, vraždí a šíří spásu skrze multikulturní obohacení.

Jen nám dejte další dva tisíce let a my vás dovedeme do Ráje, kde na každém stromě visí mrtvoly a havrani jim vyklovávají oči. Buď pochválen Satan až na věky věků.

Autor článku: Jaromír Schmidt