Kdo je ta paní? Co mi chce? Na něco se ptala, ale dál dělá mrtvého brouka a namísto toho, aby o sobě něco pověděla, když se zajímá o povídání a sdílení, tak zůstává tajemná. Je to vůbec žena? Proč píše z toho podivného e-mailu? Naznačila mi, že by mě chtěla vidět samotnou, proč mě a proč samotnou?

Hele, to smrdí!

Andělé mě varovali před situací, kdy se nechám odříznout tak, abych byla sama. A proč? Mám ukotvovat také rámec důvěry zde na Zemi, důvěry, jakou si lidé vzájemně ničili a stále očividně ničí.

Jsou to zkušenosti, velmi zlé zkušenosti, od kyberšikany zpětně až po hon na čarodějnice, soudní pře a odsouzení, a zase zpět k internetu – vydírání, ponižování. Snaha vyvolat pochybnosti, nabourat se člověku do soukromí a sám se nechce ukázat. Vězí za tím program, kdy se snaží vmanévrovat oběť do nepříjemné situace a vymámit z ní radost, štěstí ze života, energii a jak se posiluje strach až paranoia, které tu zajisté je už tak dost, vysílají se zprávy a filmy, kdy někoho úspěšného teroristi napadnou, připraví jej o rodinu a vše, co měl rád. Začíná se to vždy nevinně.

Je velmi těžké to prohlédnout, takže tady je výzva: Pokud něco chci, dopředu sdělím, o co mi jde a kdo jsem, zcela otevřeně. Nebudu pátrat po člověku, jeho identitě a tajně slídit po tom, kdo on je zač, a dál hrát poker face. Tak se důvěra netvoří! A proto je dnes tolik úzkostných lidí, lidí v depresích. Mnozí se vzdávají dřív, než se vůbec vydají na cestu nějaké jejich sebe proměny. Co když se změním ale k horšímu? To je přesně ta neradost, chybějící podpora, úzkost, jaká vzniká v důsledku zažitých zrad a z lenosti se k důvěře dokomunikovat, pokud tam z nějakých důvodů hned nevznikla. Je to práce, je to fuška, ale je potřeba vytrvat!

Ta paní se ukázala být nakonec autentická. Ale bylo potřeba tomu věnovat čas, dát čas i jí. Navzdory útočícím pochybám na základě vžitého programu špionáže, pocitu, že na internetu dnes nejsem dost chráněn/a, osobních údajů to žádá víc, než je pro mne přípustné atd. Je tam strach a zase vyžaduje dohodu ke spolupráci ho rozpustit. Pakliže najdeme společnou řeč a ukáže se, že jsme z obou stran vlastně obyčejní lidé bez postranních úmyslů a jinak s obavami ze zneužití na poli kybernetiky, spadne z nás tíže, spadne nám kámen ze srdce. A i se zasmějeme, že jsme se hloupě a zbytečně báli jeden druhého.

TAK AŤ! Pomáhejme si v tomto rozpouštění úzkostí, odbourání strachu něco říct, aby to nemělo náhodou neblahé důsledky.

Čekáte na průchod lví bránou? TADY HO MÁTE! Je přímo před Vámi, jde o možnost, kdy záleží, v jak hojném počtu lidí ji hodláte využít a nezneužít! Nepočítejte v žádném případě s planetárním vzestupem planety Země, pokud znevažujete jeden z pokladů úlohy duší vtělených zde. Pokud zneužíváte důvěry. Pokud Vám byla důvěra dána a Vy strojíte úklady člověku, který Vám ji dal, přesto ničíte a stavíte se přímo do protisměru toku vesmírného zákonu – úmluvy v utváření důvěry a nepodporování zrady.

Je jednoduché naoko žádat pomoc nebo vyslovit touhu si povídat, když za tím je obyčejný cíl zjistit, kdo je ta osoba, jestli si potvrdím domněnku, že je to občanským jménem ta nebo ten. Přitom čekat, až se mi povede vypátrat a potvrdit si to, tak ji odříznout, aby byla sama a lehce zpracovatelná a naplno se do ní pak fyzicky pustit a vyčítat, deptat, ničit jí život a veškeré štěstí, které za celá léta tak pracně budovala. A využít následně každou příležitost, jak ji poškodit, jak ublížit. Zkoumat, kde jsou její slabiny. Ale něco povím – já ji tam nehodlám pustit (ani tu osobu, ani paranoiu)! V tomto záměru ne. Abych se dočkala v nejlepším případě kázání, jak jsem něco zase dělala, co jsem dělat neměla a skrze to mě deptat? Tak se důvěra netvoří. Abych byla popotahována za slovíčka? Ať je jasno – Tuhle hru hrát nebudu!

Byla jsem vychována tak, abych nikomu nevadila. Dnes vím, že nevadit pořád a zajistit, aby to tak zůstalo vzhledem ke všem, není uskutečnitelné. Protože pak se vzdávám vlastní síly, zkušeností a života. Nemohla bych tvořit nic.

Byla jsem vedena k tomu, že nemám být tak sdílná. A proč? Dnes existuje vícero možností, jak se důsledky sdílnosti, od jaké jsem byla odrazována, mohou vyvinout. A teď čekám, jestli si dovedete darovat důsledky příjemné! A zapomenout a vědomě odpojit koncept zrazování v zájmu nakradení energie (jaká by Vám, darovaná dobrovolně, mohla ovšem přijít v násobném množství!), v zájmu dále utišení sžíravé závisti a obviňování a souzení, jak jsem drzá a neomalená, že jsem vědec nevědec, blbec pablbec :-D a dál malicherné ztrácení energie a času slovy marnými, které mají ublížit a vzít chuť do života. Tak už to proveďte, již není na co čekat – nyní je okamžik světla, záblesk pravdy v utváření důvěry. Sdílejte volně, zapomeňte na závist, snahu druhého potopit, nebo soudit, abych byl/a zajímavý/á, když se dozvím, že sousedka si nosí týden staré ponožky (například), to nikoho neuživí a život neobohatí. Ani můj ani ničí jiný. Stejné je to se snahou zajistit, aby dotyčný/á jménem konkrétním nemohl tvořit, zajistit mu/jí, aby byl tzv. zničen, jak to můžete vidět ilustrováno v mnoha akčních filmech typu hrdina člověk/umělec/vědec má úspěch, který mu hatí teroristická organizace nebo politické spiknutí.

A tak dost už toho! :-D Před námi je jistě jedna z možností právě ta krásná a jedinečná cesta…Kdo chce dát si příležitost a už se pustit paranoiy? A jak poznáte, že jste byli úspěšní v rozpuštění strachu? Dostaví se klid, úleva a příliv radosti ze setkávání s dalšími lidmi, kteří jistě neméně bojují se stejným strachem právě tak, jako VY nebo já. Bude Vás to občas pokoušet, pak to odezní, pak opět postřehnete, že jste se nechali unést projekcí toho programu zrazené důvěry. Nepodlehněte, ale konfrontujte dotyčné, s jakými máte potíže jim důvěřovat, aby prozradili záměr. Vyčkávejte, jak se projeví, v tichu, ať je neplašíte. Mějte na paměti, že mohou mít tytéž potíže, jako VY. Až se to ukáže, že jste jeden druhému neškodní a celé jste si to dělali v komunikaci a důvěře příliš těžké, uleví se nám. A pak se společně zasmějeme. Ve vzájemném pochopení a úctě.

Autorka článku: Jitka Bartošová https://farhamandala.webnode.cz/ Jedna polovina projektu "Indigový zpravodaj"

Ahoj, jsem Jitka, zde a nyní. Přišla jsem, abych z těžších zkušeností v životech lidí udělala nástroje, jaké jim pomohou objevit sebejistotu, sebelásku a podpořit jejich rozhodnutí změnit cestu životem, kdy místo utrpení volí radost a klid.
Vyrostla jsem v mezilidských vztazích naplněných nepochopením, konflikty a v poznání, jak mnoho lidí trpí v rámci neharmonických vztahů. Abych nejen přežila, ale i žila, vyvinula jsem si energetické a psychologické nástroje, jaké mě velmi posunuly, takže mohou být předány těm z Vás, kteří se touto cestou rozhodnou jít.Spojuji navenek protichůdné světy a síly, což vyžaduje péči a harmonizování sebe samé. Ukazuji, kde je prostor pro symbiózu vědeckého a duchovního světa, a že tyto světy mezi sebou nemusí bojovat a poškozovat se. Život je v mnoha barvách a dimenzích, dovolme si totéž vidět také v sobě. 
Co mě charakterizuje ještě? Láska ke krystalům a nacházení způsobů, jak ukotvit lásku kosmickou zde na Zemi, Gaiu, samozřejmě s jejím souhlasem a přivítáním těchto energií.