Dnešní článek je věnovaný všem, kdo si psal o článek na přání s tématem, ... Kam odcházejí zvířata po smrti . Lidé mají rádi zvířata, tedy ta většina a každý z nás měl, má nějakého domácího mazlíčka. Obzvlášť my Češi zvířata milujeme a to opravdu nejen na talíři. Podle statistik vlastně máme snad ze všech ras a národů světa nejvřelejší vztahy se zvířaty. Jak nám příliš nejdou vztahy s lidmi, tak se zvířetem jsme na úplně jiném levelu, oproti jiným národům. Češi prostě zvířata opravdu milují.

Chováme nejčastě doma psa, kočku, morčátko, králíčka, potkánka, ale i fretku. My máme malou farmu pro děti s ADHD/LMD je to takový by se dalo říct depozit, každý nám odložil zvíře a skončilo u nás a my jsme doma nikdy neměli sílu jej dát pryč. Máme činčily, morčata, potkánky, morčátka, rybičky , andulky, kočky, králíčky a canisterapeutické psy, želvu, a chameleona. Já doma mám králíčka, dvě morčátka, fretku a psa. Takže se zvířaty jsem ve stálém kontaktu a bylo tomu u mě i od malinka. Chodila jsem domů se žížalama ve sklenici, se šneky, a tahala jsem i mravence v krabičce od zápalek. Byla jsem takový záchranář všeho a všech. Doma to naštěstí nikomu nevadilo a celkem mě i podporovali mojí lásku ke zvířatům, když to nebylo zvíře , vodila jsem domů i bezdomovce, bylo mi každého líto. Byla jsem takový samaritán, ale nesla jsem si hrozný všehobol světa na sobě, všechno mi bylo hrozně líto, byla jsem velmi plačitvá.

Zvíře je našim společníkem a kamarádem. Jak to ale takové zvíře vlastně má po duchovní stránce? Existuje tzv. Duhový most a je nějaké místo v nebi pro čtyřnohé kamarády? Uvědomuje si zvíře smrt a svou duši, má vůbec zvíře duši? Zkusím vám to nějak objasnit, tak jak to vidím já a co jsem v Nebi viděla já a co mi bylo poskytnuto k vidění v mých cestách z těla.

Tak zkusím asi začít tou duší. V Bibli a s úst různých duchovních se dozvíte, že zvíře nemá duši a my se pak cítíme ukřivděně, protože jsme přesvědčeni, že duši náš chlupatý kamarád má. Jenže my si to hodně pleteme, duše u zvířete a duše člověka je diametrálně odlišná a duchovní se svým tvrzením zvíře duši nemá mají pravdu. Duše je totiž něco co nás nutí dělat různé úkony v životě, těžká rozhodnutí, o věcech myslíme a to je rozdíl mezi myšlenkou intsinktu. Nemluvme teď o cítění srdce, ale do zvířete nebyl vložen dech života, který máme my. Tohle je hodně těžké na pochopení. City, láska a srdce je jedna věc, instikty druhá, ale Duše ta božská substance byla vložená opravdu jen do člověka. 

Ale pes a jiné zvíře má jakoby jiný druh duše. O tom se, ale duchovní nevyjadřují. Možná i záměrně, kdo ví. Já vím, že duši mají, ale jinou, odlišnou, ale duši mají, která ho pohání dál a která právě z něho dělá toho jedinečného tvora pro nás. Žádný pes, kočka ... není stejný, každý má svou povahu, své myšlení, někdo se narodí jako naprostý kliďas, někdo jako nervák, někdo jako tvrdohlavý zmetek, někdo jako ukňouraný citlivka, tohle všechno může být pes, kočka, králíček, fretka co máme doma. Dokonce zvířata žijící v přímém kontaktu s lidmi přejímají i nové charakterové rysy a tou je třeba i lakomost, kdy můžete mít doma psa skrblíka, který se nepodělí, bude okupovat svou misku, své hračky nepůjčí atd, naopak zase můžete mít psa, který jako trdlo bude stát u misky s jídlem a počká, až ostatní psy, nebo i kočka ty rádi lezou psům na jídlo a opačně, až mu to snědí a on bude sedět koukat a pokorně vše sledovat a bude i vám k nohám nosit granulky. 

Když nám zvíře onemocní jsme z toho smutní a někdy i více, než kdyby onemocněl někdo z našich blízký a samotnou smrt našeho chlupáčeme bereme velmi těžko. Já jsem se třeba dodnes nesrovnala se smrtí naší fenky Agátky. To je takový velmi zvláští a řekla bych opravdu až paranormální příběh. Naše fenka zemřela v 15 letech, nebyla nemocná, nic jí netrápilo. Já jeden den měla hrozný sen noční můru, viděla jsem ve snu ducha našeí fenky a něco mi říkala. Vzbudila jsem se a ráno a naše fenečka najednou byla malátná, nešla ani čůrat ven nic neměla bolesti, ale byla úplně z ničeho nic tuhá, bez jakékoliv příčiny a přitom den předtím vše bylo v pořádku. Fenečku jsem odvezla na veterinu, kde jsme jí nechali uspat. Umírala mi v posteli, sice bez nějakých bolestí, ale hezký pohled to nebyl :-( , a druhý den se stala nám doma velká tragédie, bylo to přesně týden před letními prázninami, v roce 2016. Když to teď píšu mám slzy v očích .... Syna srazila tramvaj, bylo mu devět let. Přežil. Mám bohužel takové tušení, že mi Agátka v tom snu noc předtím chtěla říct právě tohle, a mám tušení, že se sebeobětovala svůj život vlastně položila , aby mohl žít můj jediný sny, jediné moje dítě. Protože jak říkám nic jí nebylo, byla zdravá. Mám opravdu tušení, že si řekla, že ona už do nebe jít může, věk měla moc pěkný 15 let. Rozhodla se vzdát svého života , pro život dítěte. 

Kam odcházejí duše zvířat. 

Žádný tvor, člověk, ani pes, kočka ...... neumírá sám. Pokud zvíře má rodinu tak při tzv přechodu duše mu pomáhá člověk, jeho páníček a to i když žije. V Akáše máme všichni svůj otisk duše, své nehmotné tělo. Takže když vám umřelo zvíře z největší pravděpodobností jste jako převaděč byli vy sami. Pro zvíře to je pocit bezpečí. Pokud zvíře rodinu nemá a nebo své rodině nedůvěřoval byl odveden zástupcem své říše, takže kočka bude převedena kočkou, pes psem, ..... Jejich převaděči jsou jejich prapředci, a zástupci jejich rodu. 

Duch zvířete

Může být zvíře duchem? Může uvíznout duše zvířete zde na zemi? 

K tomuhle tématu bych se chtěla věnovat trochu komplexněji v jiném článku, ale ano bohužel může. Je to dost podobné jako u lidí, ale duch zvířete zde není jakoby uvězněn ztracen, že by byl na něčem závislí, na člověku, na penězích, .... na místě. Zvíře zde může být duchem jen cca 2 měsíce, je to hodně podobné jak u lidí, každý má svůj čas , to že zde nemá tělo, neznamená, že se zcela odlepil od reálného světa. Nicméně zvíře vždy však bude převedeno, takže zde nezůstavají duše někde v mezi prostoru. 

Vybírá si zvíře svou rodinu, do které vstoupí, či se i přímo narodí? 

O tom jsem přesvěčená, že tomu tak je. Nejsou náhody. Vím a věřím, že náš pes, kočka ..... si nás našlo a vybralo. Někdy to je často i na bázi našeho obrovského daru, který od Boha máme. My jsme totiž jediný tvorové žijící, kteří z myšlenky dokážou vytvořit hmotu a skutečnost. Náš domoc, veškerá naše realita je naší vlastní živou projekcí a jak to je v Zákonu přitažlivosti .. Myšlenky se zhmoťnují. Můj syn si hrozně přál fretku a sám nevěděl vlastně proč, když se nám doma stala ta velká nehoda, byl upoután na lůžko a vozík, a fretku si přál a já vlastně taky, a přišla nám vlastně domů úplně náhodně a byla to náhoda? Né nebyla. Mého syna dojížděla rehabilitovat zdravotní sestřička z terenní služby a nějak s ezmínila, že má fretky doma a postěžovala si, že je nemá kde dát. No byla to náhoda? Ne nebyla. Náš Fanoušek si nás našel. A dnes máme Fanouška 3 roky a je to miláček, kamarád. 

Takže ano pes, kočka a jakékoli zvíře si nás vybírá a mi jeho. Proč se říká jaký pes takový pán? My přitahujeme na svých vlnách na svých frekvencích svůj odraz to jací jsme a jaká je i naše povaha, ale to samé i dotyčné zvíře. Pokud se v Astrálu tyto dvě procházející myšlenky střetnout dojde často k cestě, která je započatá , dostane se do vaší rodiny zvíře, které pak máte doma 5, 10, 15, 20 let za svého přítele. 

Může být pes, kočka duch duší vašeho zemřelého člověka?

Né nemůže, ale může se právě v Astrálu napojit přímo na duši někoho z vašich mrtvých členů a pokud je to důležité a potřebné, může pak chvíli v sobě nosit jakoby dotek, otisk jeho duše, aby vám s něčím zde na Zemi pomohl. Ale jinak Když umřete tak to úplně tak není, že byste šli hned do těla psa. Podle Budhistů jsme byli vším, tomu věřím, ale je to jako první třída  - kámen, druhá třída hmyz, třetí třída ptáci ... atd. Podle stupni vývoje samotné duše jsme vystřídali mnoho podob a mnoho těl. 

Existuje však pár vyjímek, kdy se člověk duše člověka stala dobrovolně zvířetem. Většinou to je , že pokud jsme zemřeli jako rodič a máme malé děti, můžeme se stát psem , kočkou a vidět jak anše děti vyrůstají a dospívají. /plně běžné to však jako tak není a musíte mít svolení duchovních průvodců, aby jste to mohli uskutečnit. A ono zase tak jednoduché není. Hodně se to stává, když potřebujeme nějaké věci v rodině napravit a není dostatek času. Tam to svolení je od průvodců celkem rychlé. 

Ne nesepisuje, pes předem nepromýšlí plány, protože by se nedali prostě provázat uskutečnit potom v realitě s vámi, tohle je velmi velmi složitý proces každá nitka se vším souvisí a pes ani kočka nemohou plánovat definovat si svůj vlastní život, ale jak jsem psala oni si najdou nás a my je, to ano. Jejich úkol totiž je jen prostě být, BÝT - ŽĺT. To vlastně náš taky, ale my prostě plánujeme, tvoříme a máme hlavně zatíženou karmu svými činy, pes, kočka je duše čistá, prádzná - proto jakoyb nemá duši dle duchovních není tam ten otisk. Jeho duše se rozvíjí, ale je prostě zcela odlišné božské substance.

Mají zvířata nebe? 

Ano to mají! A žijí tam v dokonalé harmonii, ale ke to jakoby rozdělené. Zkuste si představit před sebou nikdy nekončící planinu a tam na ní všechny zvířata pohromadě a přesto zvlášť. Jsou úseky koček. Kočky ty mají nebe s vysokou energií a jsou velmi opravdu velmi nahoře k Bohu, Bohům. Kočka je brána za posvátné zvíře. Neříkám, že by pes nebyl důležitý, ale pes zůstává na planiných a bohužel má nižší vibrace, ale to je kvůli nám lidem vlastně, protože pes zase oproti kočce nejvíce sdílí s lidskou bytostí jeho bolesti, trápení. Pes než se v Nebi očistí trvá celkem dost dlouho a prochází dlouhodobým léčebným plánem, jeho duše se musí vyčistit od nánosů od člověka. 

Ty nebeské nekonečné planiny jsou obrovské šíleně velké to se nedá popsat. Jsou tam i vyhynulé zvířata, dinosauři, mamuti .... ptáci, vodní svět, atd Člověk tam však nesmí. Do jejich světa my lidé, naše duše přístup nemají. Ale pokud chceme tak se vždy se svým zvířátkem sejít můžeme a to i když už má nový život na Zemi. Setkáme se tam v nehmotných tělech, samozřejmě vy sebe vnímáte jako za živa, a i zvíře samo sebe vnímá ve svém tělě, ale když byste to viděli třetí osobou tak jsme takové zvláštní obláčky něco jako mrak je to zvláštní se pak vidět na druhé straně bez lidského obalu - schránky. 

Abych to trochu shrnula, takže zvířata do anšich životů nevstupují náhodně, my hledali je, oni nás. Zvířecí nebe existuje, duši zvířata mají, ale nedá se mluvit o duši jakou má člověk, ale to není vlastně ani tak důležité. Domácí zvířata nečekají v řadě desítky let a tisíců let na další inkarnace ty inkarnace bývají velmi rychlé a někdy až okamžité. Je to zvláštní koloběh bytí, a opravdu nikdo nahoře netrpí, není smutný a rozhdoně se nenudí. 

Jinak zvířata mají své duchovní průvodce a pokud by oni něco chtěli a potřebovali jsou jim pracovníci světla vždy na blízku. Já si hrozně moc vážím Františka z Assisi, ten tam se zvířátkama je denně a nenechá žádné zvíře, aby cítilo smutek. Jeho práce ve zvířecím Nebi je velmi záslužná. 

Autorka článku:  Dariya Iczková

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu zakázáno

Info: Je na každém z vás jak si vyloží můj článek, mé povídání. Své vlastní názory nikomu nevnucuji a nechávám na každém, aby si z toho vzal co sám potřebuje.  

Zdroj: http://dariyaiczkova.pise.cz/38-duse-zvirete-a-nasledovne-inkarnace.html