Vstoupit na duchovní cestu je velká změna a tu si na samotném začátku plně neuvědomujeme. Není to jen o tom, že uvěřím v nadpřirozeno, ale že si plně uvědomím, že celý vesmír řídí zákony, za kterými se ukrývá inteligence. A toto inteligence, staví zákony na zákonitostech, což je vztah příčiny a následku. Tak, aby vesmír pracoval přirozeně a na vysokém stupni organizace.

Mnoho lidí pak do duchovna vnáší esoteriku, která má představovat pomyslné tajemství, které naše cesta odhaluje, jenže postavenou na lidovém bájesloví a jednoduše si vymýšlí. Slepuje věci nikoliv na základě hlubokého poznání, ale na základě přání. Tak aby duchovno odpovídalo jejich vlastnímu názoru. A to co tu zjevně nejvíce schází, je pokora. Hluboká pokora před autoritou, kterou něco tak velkolepého, jako je vesmír představuje.

Naše cesta je o postupném pronikání do stále hlubších vrstev poznání, ale neděje se sama od sebe a je postavena na pečlivé a usilovné práci na sobě. Představa, že nám vědomosti padají z nebes, je nesmysl a pokud tomu uvěříme, lapíme se v iluzi vlastních snů a představ. Naše podvědomí s námi doslova vydrbe a připraví nám obrovské rozčarování. Není důležité jestli jsme nadáni schopnostmi, ale jestli vůbec tušíme jak je využít? Protože to, že zachytím nějakou informaci, vůbec neznamená, že vím o co jde a že si uvědomuji, že ji můj mozek interpretuje na základě vlastního poznání, což může zpravidla i je, naprosto špatně.

Všechny kroky tak musí být v souladu, jak poznání tak i naše zkušenost a ona kosmická inteligence řídí, že obě úrovně musí být v rovnováze. Takže pokud se bifluji a zanedbávám zkušenost, je to stejně marné, jako pokud usiluji o zkušenost, které nerozumím. Pokaždé na svou snahu pouze doplatím, velmi negativní odezvou. Proto mnoho lidí skutečné duchovno obchází a vezou se na vlně líbivosti, protože ta se snadno prodává a u neznalých vyvolává obdiv. A mnohým o nic jiného ani nejde.

To, že nás pak může duchovno namísto vzestupu stahovat do propasti, je vidět všude kolem nás a mnoho lidí postupně začne skutečné duchovní zákony obcházet a hledat zkratky, kterými se dostanou k nějakému prožitku nebo informacím a za odměnu, se jim astrální bytosti pomstí, nejen naprosto nesmyslnými vjemy, ale i notnou porcí naprosto zcestných informací. Snaží se dotyčné zaujmout a vlastně jim ukazují jen to, co tito lidé chtějí vidět. Když chtějí katastrofy, ukazují jim katastrofy a pokud chtějí nebe a peklo, ukazují jim to samé. Je to past a v ní je snadné utonout.

Duchovní cesta tak není jen to, co chceme, ale doslova to, na co jsme připraveni a přesto, že se na ni vydáme, musíme pochopit, že neduchovní člověk nejde po duchovní cestě, i kdyby tomu tisíckrát věřil. Jít po této cestě, znamená být touto cestou. Znovu stvořit sám sebe, ve své nejvyšší jedinečnosti. To je cesta k životu věčnému, ale k tomu na nebesích a nikoliv ve věčném zatracení.

Autor článku: Jaromír Schmidt - oblíbený host našeho vysílání na youtube v pořadu VLÁKNA STVOŘENÍ.