Moc dobře si vzpomínám, jak jsem se cítila, když jsem se před lety dostala ke svojí první příručce psychosomatiky. Nepamatuji si, kdo ji napsal, ale vím, že jsem vzrušeně listovala indexem a hlavou mi běželo, že se třeba konečně dozvím něco, co mi pomůže cítit se líp. Našla jsem si pasáže o problémech, které mě trápily, přečetla jsem si text... a cítila se trochu rozpačitě. S něčím jsem se shodovala, s něčím ne, ale každopádně jsem vůbec netušila, co mám s takovými informacemi dělat. Pokud jste se ocitli v podobné situaci, je tenhle článek právě pro vás.

Při přečtení psychosomatických příčin může člověk projít následujícími reakcemi:

To se mnou nemá absolutně nic společného

I když se to tak na první pohled nemusí zdát, tahle reakce je ze všech nejslibnější. Proč? Znamená to, že tyhle emoce a vzorce jsou u vás aktivní, ale pro váš vnitřní svět představují takovou hrozbu, že vás vaše podvědomí skrz agresivní reakci zuřivě brání před jakoukoliv možností, že by se vás to týkalo. Jinými slovy, máte další mechanismy a vzorce, které způsobují, že v textu popsané psychosomatické příčiny by ve vašem světě znamenaly něco strašného, a jsou tedy naprosto potlačené. A protože jsou zcela potlačené, tělo se vás na ně snaží skrz sebe upozornit tak, abyste ho poslouchali – manifestací nemoci nebo fyzického problému. První krok k práci s potlačenými emocemi a vzorci je tedy otevřít se tomu, že v nás něco takového může být, protože není možné uvolnit něco, co popíráme. Pokud cítíme odpor, můžeme se sami sebe zeptat: „Co by to o mně vypovídalo, kdybych skutečně měl/a tuhle emoci/vzorec?“ „Co nejhoršího by se mohlo stát, kdybych skutečně měl/a tuhle emoci/vzorec?“ To nám může pomoci se dostat k jádru toho, proč odpor klademe a jak postupovat dál.

Na tom může něco být

Nejste si jistí, jestli se vás daný popis týká, ale zároveň to úplně nevylučujete. V takovém případě je užitečné pozorovat svoje chování a emoce, vzorce ve kterých se člověk nachází a sledovat, kde se to opravdu shoduje s tím, co jste si přečetli. Jestli takový problém nevidíte úplně v sobě, můžete se zamyslet, jestli ho nemají vaši rodiče nebo jiní předci. V nějaké formě jste ho mohli převzít nebo zdědit.

Vidím, že mám tyhle problémy

Vidíte v sobě popsané emoční vzorce – to je skvělé, protože už máte vědomí toho, co se ve vás děje. Dalším krokem je se rozhodnout, jestli je skutečně chcete uvolnit. To se může zdát triviální, ale opak je pravdou. Svoje chování a emoce nemáme náhodou, jsou tady proto, že nám nějakým způsobem slouží. Třeba aby nás ochránily před něčím, co se nám stalo v minulosti, nebo aby naplnily naše potřeby nějakým způsobem, kterého si nejsme vědomí. Při dělání tohohle rozhodnutí je tedy potřeba se otevřít na jakýkoliv (i sebemenší) odpor, který při jeho dělání můžeme pocítit. Odpor je potřeba uznat a dovolit mu, aby v nás byl, jinak v nás bude pracovat podvědomě a dál bude skrytě sabotovat naše úsilí se z daného chování/emocí uvolnit.  Takovýhle odpor nás může samozřejmě dopálit, zkusme mu ale dát ten prostor, který potřebuje. Ve většině případů je v nás právě proto, že nikdy nebyl uznán, nikdy jsme si ho nedovolili cítit – ať už proto, že máme na nějaké úrovni strach, že by naše emoce někoho zranily, nebo třeba proto, že by to z nás dělalo nevděčníky, nebo někoho jiného, kým nechceme být.
Když se rozhodneme svoje vzorce uvolnit a zároveň se rozhodneme dávat prostor svému odporu, život nás začne vést do situací a příležitostí, které nám k tomu budou pomáhat. Pokud se cítíme opravdu připravení, můžeme vzorce a emoce uvolnit vědomě – například použitím nějaké techniky nebo metody. Osobně k tomuto účelu doporučuji techniku Metafyzické Anatomie*, která se mi osvědčila jako nejefektivnější a zároveň nejcitlivější způsob uvolňování vzorců a emocí.

To jsem naprosto já!

Je skvělé, že v sobě dané vzorce vidíte a že vám třeba přečtení psychosomatických příčin dalo pocit útěchy nebo porozumění, který jste potřebovali. Pokud ale máte příliš nadšenou reakci, zkuste se podívat, jestli se s problémy příliš neidentifikujete a na nějaké podvědomé úrovni z nich nečerpáte hodnotu. V takovém případě podvědomí opět uvolnění odporuje, protože se snaží zachovat to, co má pro nějakou vaši část význam.

… neznám svoje psychosomatické příčiny

Často se setkávám s lidmi, kteří se o svých psychosomatických příčinách nemohou nikde dočíst a jsou z toho zoufalí. Pokud se tahle informace týká vás, ráda bych vás uklidnila: všechny tyhle informace jsou zaznamenané přímo v našem těle, my jsme jenom zapomněli, jak s ním komunikovat. Kvůli svým a zděděným traumatům věříme víc něčemu, co si někde přečteme, než tomu, co nám komunikuje naše vlastní tělo. Tyhle informace je naštěstí možné z těla vyčíst přímo. Člověk se to může naučit sám*, a nebo si samozřejmě může domluvit sezení s někým, kdo už to má nacvičené a nechat se celým procesem provést.

Autorka článku: Eva Zeťková

Eva Zeťková pracuje se svými klienty i studenty na uvolňování negativních emocí na emoční, tělesné, mentální a duchovní úrovni pomocí techniky Metafyzické Anatomie. Její misí je sdílet s ostatními poznání toho, že každý blok a emoci je možné uvolnit, že máme plnou kontrolu nad svým vnitřním prostorem a že když za sebe a svoje pocity převezmeme zodpovědnost, svět kolem nás se začne měnit, aby nás podpořil.

Kurzy: https://www.spiritualcoaching.eu/akce

Konzultace: https://www.spiritualcoaching.eu/evazetkova