Moje první setkání s odchodem duše z fyzického těla bylo, když jsem šla ze školy (bylo mi asi 8) a viděla pána, jak leží před vchodem paneláku a kolem něho se sbíhají lidé. „Odveďte to dítě!“, slyšela jsem hysterický hlas a tak mi nebylo umožněno podívat se blíže na ten výjev. Pamatuji si jen, že mě zaujalo, že pán měl mokré kalhoty. Furt jsem přemýšlela, proč se počůral, když už přeci byl mrtvý. Děti vnímají svět jinak a samozřejmě i odchody lidí z této úrovně. Tenkrát mi to přišlo prostě zvláštní, cítila jsem, že je v tom něco speciálního a hlubokého.

Posledních 15 let jsem pomáhala překlenout období bolesti a smutku z odchodu blízkých mnoha lidem. Měla jsem i materialisty na terapiích a ti mi říkali: „Vy se máte, Vy aspoň v něco věříte.“ Odchod duše z lidského těla není o víře. Je to o vnímání dějů kolem nás a také o použití logiky. Přeci kam by šla všechna ta energie z dané bytosti?

Odchody duší z těl byly, jsou a budou. Je to přirozený proces ve zdejší dimenzi. Viděla jsem různé dimenze, nacítila tamní atmosféru, setkala se s rozličnými bytostmi. Ze své zkušenosti tak mohu říci, že není čeho se obávat. Jedná se o přechod do sfér, kde je péče, laskavost, láska, tvoření, čilá komunikace, regenerace, učení, růst a rozvoj. Přejme tedy odešlým duším to nekrásnější a nejlepší pro jejich vývoj. Nestahujme je do zdejšího bytí skrze zármutek, žal či dokonce vztek. Rozlučme se s nimi s klidem v srdci a propusťme je.

Když jsem řešila s několika klientkami sebevraždy jejich dětí, duše jsem cítila při rozhovoru a tekly mi slzy dojetím z jejich nádherných energií. Nebyly v žádné trestné dimenzi, jak hlásá např. církev. Byly ve vysokých dimenzích lásky a pokoje a měly dostatek času se tam regenerovat a doplnit svou kapacitu. Svým náhlým odchodem ovlivnily mnoho lidí na jejich duchovní cestě. Mnozí, a ve dvou případech i jejich rodiče, se tak zcela probudili a začali žít život jako duše, ne jako naprogramovaný člověk systémem.

Vím, že odchází nyní více lidí v kratším časovém úseku a může se zdát, že je to srdcervoucí proces. Věřte však, že vše je v pořádku. Z vyššího pohledu je odchod z těla opravdu osvobozením a úlevou. Duše je věčná, stále existující. Duše si volí sama, kudy půjde a k jakému cíli. Proto uvolněme veškeré strachy z tématu smrti, které je hojně nyní prezentováno v masmédiích. Nenechme se zastrašit něčím tak přirozeným a podléhajícím zákonu od Stvořitele. Tak jako nikdo nevlastní vás, váš život, tak nikdo nemá v rukou váš odchod. Je na duši, kdy si zvolila (v některých případech volí /mění) tento čas.

V lásce a blaženosti nyní setrvávejme a napojujme se na zdrojové esence klidu a bezpečí. 

Autorka článku: Denisa Celesta Kralovičová http://www.dotekhvezd.cz