Každý kdo se zabývá podstatou bytí a podstatou Vesmíru se musí náležitě dostat k otázkám ohledně sebe a svého vnímání. Kdo jsem a co je to Vědomí? Jsem to já? Je to někdo jiný?

Na internetu najdete spousty informací o Vědomí. Mainsteamová věda to odůvodňuje elektromagnetickými procesy v mozku, pro duchovní lidi je to mnohem, mnohem víc. Všichni jsme jedno. Jedno Vědomí. Vědomí jednoty. Nedávalo mi to smysl. Dlouhou dobu.

Vraťme se úplně na začátek naší existence jako samostatné bytosti. Na takový malý velký třesk. Spermie oplodní vajíčko. Začne dělení jediné buňky. Tato exploze dělení velmi rychle stvoří základy našeho těla. Podmínky, ve kterých toto malé tělíčko vzniká přitáhne Duši. Měl by to být zákon přitažlivosti. Duše potřebuje ke svému zdárnému vývoji prostředí, které to bude umožňovat. Potřebujete jako Duše řešit problém se závislostmi? Rodina alkoholiků to zajistí. Příkladů je jistě mnoho, ne-li nekonečno.

Proč potřebuje Duše tyto věci řešit, když ve vyšších sférách je to tak fajn? Představuji si to třeba jako chléb. Duše ve vyšších sférách se podobá upečenému chlebu. Pokud je chléb např. přesolený, ve vyšších dimezích s tím Duše nic nenadělá. Při sestupu k nám, do naší sféry se Duše jakoby rozpadne na jednotlivé ingredience, které se zde, v našem světě dají pozměnit. Zmenšit poměr soli je možné. Nebo když to nedopadne, objem soli zvýší a po návratu bude Duše do vyšších sfér bude ještě vice přesolená než byla. Samozřejmě ingrediencí je mnoho a dá se hýbat s jakoukoliv z nich. Čím je přesolenější, tím drsnější podmínky potřebuje v našem světě na přenastavení.

Když se Duše vtělí do těla, vznikne Ego, které je obrazem Duše. Egu trvá vývoj mnoho pozemských let a u dětí se projeví ve chvíli, když dítě začne o sobě mluvit jako já. Já udělal, já papal. Ego nevnímám jako nepřítele. Není to někdo koho musíme potlačit, rozpustit. Tyto teorie pokládám za zhoubné. Ego je vědomí těla. Dokonce i mainstreamová věda si všímá, že v těle existuje druhý mozek. (např. Druhý mozek? Máme ho ve střevech - Novinky.cz)

Pracuje vám srdce? Vstřebává se vám kyslík v plicích? Vyplavují se vám v těle hormony? Tráví se vám potrava v žaludku a ve střevech? I toto je práce vašeho Ega. Když se říznete, zlomíte si nohu, tělo se vám zahojí. To jsou zázraky našeho těla, které řídí Ego. Ego není překážka na naší cestě. Ego ovládá naše tělo, jde, kam mu řekneme, kliká na články na internetu, které si zvolíme. Je to váš celoživotní partner a je třeba ho tak brát. Samozřejmě všeho moc škodí a egoismus je na škodu. Pokud své Ego příliš upřednostňujeme, je to špatně, pokud ho potlačujeme, je to taktéž špatně. Zlatá střední cesta – to platí ve více oblastech našeho bytí. Více než bychom si mnohdy přáli😊

Systém čaker nám ukazuje sféry působnosti. Ego sídlí v 1.-3. čakře (Základní, Sakrální a a Solární). Duše sídlí v 5.-7. čakře (Krční, Třetí oko, Korunní). Bystré oko čtenářovo si jistě všimne, že jsem nezmínil 4. čakru – Srdeční. Pojmenoval jsem ji jako zasedačka. V této čakře se schází ony 2 bytosti. Tam se schází Duše a Ego a nacházejí konsenzus. Rozhoduj se srdcem. Srdce ti ukáže cestu. To jsou známé poučky. Jen si nejsem jistý, že tyto poučky zmiňují přítomnost Duše a Ega.

Když budou Duše a Ego spolu komunikovat jako rovnocenní partneři, dají nám nejlepší směr kudy se ubírat. To se v ideálním případě děje v srdci. Potřebujeme znát názor Duše i Ega. Jedině pak jsme schopni dělat rozhodnutí, která jsou potřebná pro vývoj Duše. Avšak problém nastává v případě, když lidé upřednostňují 1-3. čakru a pak jsou příliš egostičtí a nevidí záměr Duše. Nebo upřednostňují 5.-7. čakru a pak své ego příliš potlačují a v tomto případě jim chybí uzemnění, které jim ukazuje prostředky, jak dosáhnout cílů Duše. Je to dost začarované, že😊

Už víme, že v naší bytosti žije Duše a Ego, ale kdo jsem já? Jsem Duše nebo Ego? Tady příchází na scénu Vědomí. Ve Vědomí se vše odehrává. Vědomí je nástroj, který zhmotňuje proudy Duše a Ega.

Vědomí je součet Duše a Ega. Já (Vědomí) jsem ten, co udává směr. Ten co dává příkazy. Kam jít, na co kliknout, co udělat. Ego nás ochotně poslechne. Udělá co nám na očích vidí. Chcete si dát další pivko. Není problém. V naší době si pro něj Ego zajde do ledničky (restaurace jsou zavřené). V ideálním světě bych měl vyslechnout hlas Duše a Ega a určit směr.

Bohužel mám ten pocit, že jsme zapomněli, co je naše úloha. Jako Vědomí, jsme zapomněli, že máme vyslechnout oba hlasy a udělat co chtějí. Jsme takové porouchané Vědomí, co se ztratilo v dnešním světě plném manipulací a lží. My, jako Vědomí se zabýváme vším možným, jen ne hlasem Duše a Ega zároveň. Nebo slyšíme jen jednoho z nich, ale neděláme meetingy v našem srdci. Nedělám si iluze, že přesně takto je náš svět zmanipulovaný, abychom my jako Vědomí, zapomněli co je naše úloha. Naše úloha je vyslechnout a zařídit.

Ze začátku jsme mluvil o našem malém velkém třesku. Co naše smrt? Ve chvíli smrti naše Ego zemře a Duše se vrátí zpět. My jako Vědomí ztratíme svoji formu. Rozplyneme se na pozadí Vesmíru. Jediné, co je skutečné je Duše. Ale to nejsme my. My jsme jen rozhraní (něco jako Windows), ve kterém se vše odehrává. V tomhle jsme s Egem na jedné lodi, ani jeden z nás náš život nepřežije. Tohle máme s Egem společné. Jsme jenom forma, která se rozplyne v okamžiku smrti. My nejsme ani Ego, ani Duše. Jsme Vědomí, nástroj Vesmíru.

I přes tento hořký konec, doufám že jste neztratili naději. V současném okamžiku jsou aktivní bilióny a bilióny Vědomí - nástrojů, které pomáhají Duším na jejich cestě na bilionech planet, v miliardách galaxií.

Toto je má odpověď na hlášky typu: Všichni jsme jedno. Jedno Vědomí. Vědomí jednoty. Na jednu stranu to vše zní hezky, na druhou stranu, jak tento článek ukazuje, jsme jen nástroj, který nemá žádnou formu. Jsme vše a zároveň nic.

Já svoji úlohu přijímám. Jsme nesmrtelní, budeme tu navždy, v mnoha formách a přesto v žádné. Vystoupíme z nekonečného pozadí Vesmíru a budeme pomáhat Duším na jejich cestě, dáme jim formu, ať směřují kamkoliv.

Důležitá otázka je, přijmeme to, čím jsme?

Autor: Jan Brož