Otázka, kterou si lidé kladou už dlouho, přičemž někdy a někde vítězí názor před čárkou, a jindy zas názor po čárce. Zdánlivě jen teoretická věc, ale právě na ní záleží, jak žijeme, nebo jak se cítíme, léčíme, či jaké máme vztahy... Autority dnešní doby, mající dominantní vliv ve vládách a zejména ve zdravotnictví, na tu otázku odpovídají zcela jasně: Člověk je jen hmotný stroj. Má svou chemii, své spalovací procesy vytvářející energii, skládá se ze součástek. Vědomí je u stroje vždycky trochu záhada. Podle materialistických autorit se historicky vyvinulo zvláštní náhodou přes bakterie a opice dávno v minulosti, a protože je to tak hrozně dávno, tak už dnes ani nemá cenu se tím jakkoliv zdržovat. Mimo jiné i proto, že individuální vědomí stejně vždy po čase beze stopy zanikne, a to okamžikem zastavení chemických pochodů v mozku. Materialista předpokládá, že když máme například hodně pochmurné vidění světa, může za to nedostatek či přebytek nějaké látky, protože člověk je jenom složenina látek a nic jiného. Na neštěstí to není s těmi látkami ani pro zastánce tohoto názoru nijak jednoduché, takže vidíme celosvětovou epidemii špatné nálady i chronických nemocí, a to i navzdory tomu, že jsou tyto látky (zvané léky) podávány lidem v obrovských množstvích. Zajímavým paradoxem těchto materialistů je i to, že svět je podle nich vlastně iluze: Obraz světa nám totiž vzniká v hlavě chemicko-elektrickými signály. 

Tudíž se vlastně nelišíme od robota – a hypotetický dokonalý robot je jejich vzorem člověka. Robot je poslušný, dělá přesně to, co se po něm chce, nemá city ani pocity, ty jsou subjektivní a proto bezvýznamné. Nic nekomplikuje a poslušně vyhovuje rozkazům moudrého pána.  Ten sedí v jakémsi centrálním procesoru, řídí davy robotů, a odposlouchává jejich komunikaci – co kdyby některému robotovi prasklo v bedně a šířil nějakou "desinformaci", totiž informaci, která nepřichází od něj... Pak ji potlačí příslušným algoritmem. 

Na konci devatenáctého století se uchytil ve vědě a společnosti tento mechanistický názor na člověka a mohli jsme pozorovat, jaké to dál mělo následky: Obrovský rozvoj neodpovědnosti a bezcitnosti. Zacházení s lidmi jako s mechanismy. Následovaly dvě světové války, mnoho krvavých revolucí a celkem zemřelo jen ve 20. století podle různých odhadů až 200 milionů lidí násilnou smrtí. Patrně mnohem víc než v celé předchozí historii lidstva. 

Vidíme ale, že století "člověka jako mechanismu" pokračuje i dnes. Člověk má jen hmotnou příčinu, jeho nemoci mají jen hmotnou příčinu, tak zní oficiální hlas. Také vesmír má čistě hmotnou příčinu, ale jeho začátek je rafinovaně odsunut do tak vzdálené doby, že ani nemá cenu pátrat, proč tehdy z ničeho vzniklo něco.

Žijeme však nyní v přechodu z věku Ryby do věku Vodnáře. Ryba je takový tvor, co si všechno nechá mlčky líbit. Nad uspořádáním věcí moc neuvažuje a myslí si, že všechno je takové, jak to má podle vyšší autority být. Jenže ryba je minulost.  Vodnář přemýšlí v docela jiných souvislostech, vidí vše s odstupem, protože stojí nad vodou. Má hlavu o hodně výš než ryba a dál vidí. Takže přichází, a podle mého pozorování již převažuje, jiný pohled na svět: Nejsme náhodným vědomím utvářeným náhodnými událostmi světa, ale právě opačně: Naše vědomí je důležitým tvůrcem toho, co se děje v nás a kolem nás. A je propojeno s vyššími úrovněmi Univerza. Kam soustředíme pozornost, tam je naše vědomí. U některých je hodně nízko a u některých zas už dost vysoko. Vědomí člověka není individuálně nezávislé a pochází shora. Je tvořeno vibracemi jang a jin, + a -, binárním kódem sestupujícím z nejvyšších úrovní Univerza.  Jakmile si jednou uvědomíme, jakou moc má vědomí, pán sítě ztrácí sílu.

Stejně jako s myslí je to i s našimi těly. Jsou utvářena informačním tokem prány, čchi, životní síly, přicházející z Univerzálního zdroje. Jakmile to víme, můžeme efektivně léčit nemoci a jsou různé cesty, jak toho dosahovat. Nemoci totiž vznikají tím, že jsme rozladěni k příjmu harmonické informace "shora", odkud pocházíme. Vědomí nevzniklo díky evoluci ze zvířat, ale i ona, stejně jako člověk a celá příroda, pocházejí jako součást stvoření z vyšší sféry. Jsou součástí vyššího vědomí. Proto víme, že je můžeme léčit stejně jako lidi, a to stimulací prány, životní síly. Můžeme vracet zdraví, které spočívá ve zlepšeném napojení na vyšší Zdroj, odkud prána přichází. Můžeme tak vracet dobrou náladu a smysl alespoň v rámci malého osobního světa jedince, když ten velký svět spěje spíš k horšímu.

Je tu spousta příčin špatné nálady a jedna je opravdu velká. Vzniká, když někomu, kdo intuitivně ví, že je součástí velkého celku a pochází z vysokého jemnohmotného Zdroje (a to jsme my všichni) neustále opakují: "Vy jste jen hmota." Pokud na tom ona autorita trvá a křičí to na vás ze všech stran, ve škole i jinde, budete se cítit opravdu špatně. Nepravdivě. Vzniká strach. Nejistota, obava. Všechno je postavené na hlavu. Narušuje se spojení s jemnohmotným vitálním zdrojem. A to se v našem materialistickém království stále děje. Na mnoha místech, v oficiálních médiích, v ordinacích, na úřadech atd. I v některých rodinách.

Poněkud stranou těchto úvah: Měl jsem vloni jako poradce v autopatii takový případ: Volal mi mladý muž, jehož jsem v době, když byl ještě malé dítě a trpěl řadou opakovaných tělesných neduhů, léčil prostřednictvím jeho maminky. Poměrně rychle tehdy s pomocí harmonizace prány dosáhl zdraví, a to mu vydrželo vcelku nerušeně až do dospělosti, Přesto mi volal s naléhavostí v hlase, zda bych mu nepomohl. Je zrovna období lockdownu, nechodí se do školy, všichni jsou zavření doma. Oznamuje mi, že má psychické problémy. Nepřipadá mu, že má svoje tělo, například ruce. Svět mu připadá nereálný. Není to vůbec příjemné.  Od začátku tohoto roku to měl na 4 dny, pak měl 2 měsíce pauzu, pak to na něj znovu skočilo a drží se ho to. Také tělo začíná zlobit. Začal mít v tomto období potravní alergii na jahody, cítí po nich otok v krku, ač byl před tím dlouhodobě zdravý. Bolí ho zuby, ale nejsou zkažené.  Také je stále velmi unaven.  Jelikož jsem dlouhodobým poradcem rodiny, měli doma v zásobě vše potřebné, a tak jsem mu řekl: „Nařeďte si informaci z vlastního dechu až do jemnohmotného stavu šedesáti litry vody." Jaká je filosofie a zkušenost za touto věcí? Vlastní Informace z dechu se zjemní autopatickým virovým ředěním do úrovně, kde může rezonovat s pránou (naší jemnohmotnou podstatou) a vrátit jí na principu rezonance zdravé harmonické vibrace. „Udělejte to jen jednou a zas mi zavolejte."

Zavolal po čtrnácti dnech a oznámil mi: Hned se mu vrátilo normální vnímání světa a vlastního těla. Žádná deperzonalizace a jiné podivné pocity, kvůli kterým před tím volal. Nebývá už unaven. Zuby přestaly bolet. Jahody jí bez problémů. Svět zas vypadá normálně.

Tak můžeme zlepšovat ten svůj vlastní malý svět, přestože ve velkém to dál skřípe. Zlepšením spojení s vyšší organizační úrovní.

A můžeme si při tom i uvědomit, že nejsme jen hmota.