Stoicismus – Cesta k dokonalému sebepoznání „Jen velmi málo je potřeba ke šťastnému životu – to všechno je v tobě, ve tvém způsobu myšlení“. – Marcus Aurelius

Každá filozofie je dítětem své doby – má její charakter, mluví jejím dialektem, žije starostmi a radostmi svého okolí. Filozofové v jistém smyslu slova existovali pravděpodobně vždy. Byli to lidé, kteří nejenže pokládali otázky jako odkud pochází svět nebo odkud pocházejí lidé, ale co je důležitější, nepřestávali se ptát na věci, jež s tím souvisely. Když se například tradovalo, že svět stvořili bohové, tito původní filozofové si uvědomili, že se nedostávají k jádru věci. Neustále se ptali, z jakého důvodu bohové stvořili svět, jak ho stvořili a kdo stvořil bohy – což ty, kteří se snažili odpovídat, skutečně mátlo. Každá daná filozofie je nutným stupněm ve vývoji lidstva a ve vývoji samé filozofie. A kde jinde bychom měli začít v západní tradici filozofie nežli v době antického Řecka, kam klademe počátek samotné filozofie.

Stoicismus je jedna z nejstarších a nejvýznamnějších filozofických škol, jejíž historie sahá napříč staletími od helénistického Řecka po antický Řím Marca Aurelia. Tato filozofie silně ovlivnila řadu významných myslitelů pozdějších historických období. Ačkoliv jsou základy stoicismu již více než 2000 let staré, stále má tato filozofie dnešnímu člověku a naší moderní době co nabídnout. Především díla filozofů pozdní stoy – Senecy, Epiktéta a Marca Aurelia – jsou dodnes vyhledávaná, stále čtivá a plná i pro dnešní dobu použitelných rad a myšlenek. Pokud si přečteme díla těchto význačných stoických filozofů, můžeme v nich nalézt rady a návody pro zvládání řady životních situací.

ZAKLADATELEM STOICKÉ ŠKOLY BYL ZÉNÓN Z KITIA (336-264 PŘ.N.L.)

Říká se, že ve svém mládí navštívil delfskou věštírnu, kde mu byla poskytnuta rada, aby se začal zabývat filozofií, doslova aby „se přidružil ke starým“. Po příchodu do Athén přibližně v letech 315-313 př.n.l. se stal žákem kynika Kratése, později, pravděpodobně kolem roku 300 př.n.l. založil svou vlastní filozofickou školu, která se nazývala podle sloupořadí zdobeného freskami, které stálo na severním konci agory, kde vyučoval – stoa poikilé (pestré, barevné sloupořadí). Ačkoliv měl dostatek prostředků pro pohodlný život, žil nápadně skromně a byl často vysmíván pro svoji údajnou lakotu. V pokročilém věku spáchal sebevraždu. Z jeho spisů se zachovaly jen zlomky.

Zénónovými žáky byli například Aristón z Chiosu, který se později se Zénónem názorově rozešel, dále to byl Hérillos z Karchédonu a Dionýsos z Hérakleie, který se od Zénónovy filozofie odvrátil a oddával se poezii a hýřivému životu. Pokračovatelem Zénónovým a jeho nástupcem ve vedení filozofické školy se stal Kleanthés z Assu, který žil v období let 331-232 př.n.l. Byl to člověk chudý a pracovitý, bývalý zápasník, oblíbenec svého učitele, ačkoliv nebyl zřejmě nijak oslnivým filozofem. Také on ukončil svůj život sebevraždou, údajně vyhladověním. Kléantha z Assu později ve vedení stoické školy vystřídal filozof Chrýsippos z Tarsu, zvaný též ze Soloi, který je také označován jako druhý zakladatel stoicismu, jelikož věnoval celý život podrobnému rozpracování systému tezí stoické filozofie. Chrýsippos vrátil stoické škole respekt a obhájil stoické učení proti skeptikům. Vytvořil ucelený systém a kánon stoické školy, který byl po následující 4 staletí víceméně uznáván a dodržován.

STOICISMUS SLOUŽIL JAKO KAŽDODENNÍ NÁSTROJ PRO NEJLEPŠÍ MOŽNÁ ROZHODNUTÍ

Stoikové sami svou filozofii rádi přirovnávali k úrodnému poli: logika slouží jako ochranný plot, fyzika se podobá poli, zatímco plodinou, která z pole vzejde je etika neboli způsob, jak žít. Postupem času se pozornost stoiků zúžila na 2 z těchto témat, na logiku a etiku. Všechny věci na světě jsou podle stoické školy tvořeny ze 4 živlů. Zvláštní význam však stoikové přikládají ohni, který byl původním živlem, ze kterého ostatní živly vznikají a do něhož zanikají. Boha chápali jako „všeprostupující rozumovou látku“, a ačkoliv je sám tělesný, proniká veškerým materiálem světa, jako med plástvemi. Podle stoiků byl Bůh ve své podstatě ohnivý. Teplo považovali za životně důležité, oheň zase za aktivní živel. Každá živá bytost má v sobě tepelnou sílu, a dokud toto teplo v sobě máme, žijeme.

Člověk je pro stoiky pouze malou součástí celého vesmíru. Pokud tedy člověk činí něco špatně, poškozuje tím celý vesmír. Proto bychom měli žít v harmonii s přírodou a být tak prospěšní celému vesmíru. Žít v harmonii s vesmírem a přírodou znamená plnit svůj osud a přijmout, že veškeré věci, co se nám dějí, jsou pro nás přirozené, stejně jako je přirozené pro slunce svítit. Z pohledu lidí může být např. hladomor nebo bída něco nepřirozeného. Z perspektivy celku nejsou ani takovéto stavy nepřirozené, protože všechny přírodní události přispívají k všeobecnému blahu. Znakem stoicismu je mimo jiné deterministický přístup k životu. Co je nám dáno, to musíme vykonat, a to, co se stalo, stát se mělo. Římský filozof, básník a politik Seneca pronesl větu, hodící se k tomuto tématu: „Chtějícího osud vede, nechtějícího vleče“.

NAUČTE SE ŽÍT PODLE STOICKÝCH PRINCIPŮ, ZVLÁDAT VÝZVY ŽIVOTA A NALÉZAT KLID VE SVÉ MYSLI

Stoicismus, podobně jako ostatní filozofické školy helénistického období, je praktický systém transformace osobnosti. Praktikování stoicismu bude samozřejmě vyžadovat úsilí, ale to platí pro jakoukoli skutečnou filozofii života. Nakonec se staneme lepšími pozorovateli vlastního života. Budeme sledovat sami sebe během každodenního života a později se zamyslíme nad tím, co jsme viděli. Budeme se snažit poznat zdroje rozrušení ve svém životě a zapřemýšlíme nad tím, jak se mu vyhnout. Ať už jste v jakékoli životní situaci, pokladnice stoické moudrosti vám nabídne něco, co vám může pomoci.

• MOC A ROZHODOVÁNÍ – „Zásadním životním úkolem je určit a rozlišovat veškeré záležitosti tak, abych si dokázal jasně říci, co mohu ovlivnit, a co ne. Kde pak budu hledat dobro a zlo? Nikoli ve vnějších faktorech, které jsou mimo mou kontrolu, nýbrž sám v sobě a v rozhodnutích, jež činím“. – Epiktétos. Nejdůležitějším přístupem stoické filozofie je rozlišování mezi tím, co můžeme změnit, a co naopak změnit nemůžeme. Mezi tím, na co máme vliv, a na co ne. Když se vám kvůli počasí zpozdí let, můžete na pracovníka aerolinek vřískat, jak chcete, ale bouřku to neukončí. Tisíckrát můžete litovat, že nejste vyšší, či naopak menší postavy nebo že jste se nenarodili v jiné zemi, ale nic tím nezměníte. I kdybyste se na hlavu stavěli, nemůžete nikoho přinutit, aby vás miloval. A co více, čas strávený snahou pohnout těmito nezměnitelnými faktory je čas, který nevěnujete věcem, jež změnit můžete. Pokud jsme schopni ujasnit si, které části svého dne máme pod kontrolou, a které ne, nejenže budeme šťastnější, ale budeme mít zřetelnou výhodu oproti lidem, kteří si neuvědomují, že svádějí bitvu, v níž nemohou vyhrát.

• ŽÁDNÝ SOUCIT SE ZBYTEČNOSTMI – „Kolik lidí již marnilo tvým časem, kdy sis nebyl vědom toho, oč přicházíš. Kolik hodin bylo vynaloženo na nesmyslný zármutek, pošetilou radost, chamtivou touhu a společenské povyražení – a jak málo zbylo tobě. Uvědomíš si, že umíráš dříve, než přišel tvůj čas“. – Seneca. Jednou z nejtěžších věcí v životě je říkat „NE“. Odmítat pozvání, žádosti, povinnosti a věci, které dělají všichni ostatní. Ještě těžší je říci „NE“ jistým emocím, které zabírají spoustu času: zlobě, roztěkanosti, posedlosti, chtivosti. Žádný z těchto podnětů sám o sobě nevypadá jako velká překážka, ale když naberou patřičné obrátky, ochočí si nás. Když se nebudete mít na pozoru, hrozí vám, že tito vetřelci ovládnou váš život a pohltí jej. Kladete si někdy otázku, jak pro sebe vydobýt zpět část svého času, jak se vymanit z věčné zaneprázdněnosti? Začněte tím, že doceníte sílu slova „NE“, např. ve výrazech jako „ne, děkuji“, „ne, do toho se nechci zaplést“ a „ne, teď opravdu nemohu“. Možná tím zraníte city jiných lidí, možná na vás zanevřou. Nemusí to být snadné. Čím více ale budete odmítat věci, na kterých vám nesejde, tím častěji budete moci přijímat ty, na kterých si zakládáte. Budete tak žít a užívat si svůj život – ten život, který chcete vy.

• VELKÁ TROJKA – „Potřebuješ jen a pouze toto: mít v přítomném okamžiku pevný úsudek, jednat v přítomném okamžiku v obecný prospěch a pociťovat v přítomném okamžiku vděk za vše, co tě potká“. – Marcus Aurelius, Hovory k sobě. Vnímání, jednání, vůle. To jsou tři klíčové, překrývající se disciplíny stoicismu. Tím tento filozofický směr samozřejmě nekončí – mohli bychom se celý den bavit o jedinečných myšlenkách různých stoiků“ „Hérakleitos se domníval, že...“, „Zénón z Kitia byl přesvědčen, že...“. Jenže pomohla by vám taková fakta v každodenním životě? Jak přispívají encyklopedické poznatky k jasnosti? Malá pomůcka, která shrnuje tři hlavní pilíře stoické filozofie je: Ovládejte své vnímání, Usměrňujte své jednání, Ochotně přijímejte, co je mimo vaši kontrolu. Stojí za to mít je při ruce každý den a řídit se jimi při veškerém rozhodování.

• KDO, KDE, CO A PROČ – „Kdo neví, co je vesmír, neví ani, kde je on sám. Kdo nezná smysl svého života, neví, kým je on sám a co je vesmír. Člověk, který neví nic z toho, netuší, proč vůbec existuje. Co si tedy myslet o člověku, jenž dychtí po chvále z úst těch, kdo nemají žádné ponětí o tom, kde jsou a kým jsou?“ – Marcus Aurelius, Hovory k sobě. Kdo jste? Co děláte? Odkud jste? Jak často slýcháme tyto jednoduché otázky? Považujeme je za povrchní, a tak ze sebe stěží dostaneme více než pár povrchních slov, pokud se vůbec obtěžujeme reagovat. Jenže většina lidí by nebyla schopna vypravit ze sebe kloudnou odpověď, ani kdyby na tom závisel jejich život. A vy? Dali jste si tu práci a ujasnili jste si, kým jste a o co usilujete? Nebo jste zaměstnaní nepodstatnými záležitostmi, napodobováním špatných vlivů a honbou za něčím, co vás zklame a nenaplní, či co dokonce vůbec neexistuje...?

„Ze všech lidí mají v duši mír jen ti, kteří se oddávají filozofii. Jen oni žijí, jelikož se nespokojují s tím, že si pečlivě hlídají běh svých vlastních dní, nýbrž ke svému věku připojují věk celého lidstva. Do jejich sýpky putuje veškerá sklizeň uplynulých epoch. Bylo by vskutku nevděčné nevidět, že velcí architekti ušlechtilých myšlenek se narodili pro nás a předestřeli nám, jak žít“. - Seneca