V Peru na pobřeží leží přímořská poušť Paracas. V této krajině archeolog Julio Tello v roce 1928 učinil velmi záhadné objevy.
Odkryl hrobky s kontroverzními tělesnými ostatky. Lebky těchto ostatků byly velké a extrémně protáhlého tvaru, jako žádné jiné na světě. Archeolog Julio našel těchto lebek zhruba 300 a má se za to, že jsou staré asi 3000 let.
Sám o sobě je nález lebek velice záhadný a analýzy DNA přinesly také fascinující výsledky. To znamená, že naše chápání o původu a vývoji člověka by se mělo opravdu od základu změnit.

Vzorky z pěti lebek byly odeslány ke genetickým testům. Vzorky sestávaly z fragmentů kůže, vlasů, zubů a lebečních kostí. Genetická laboratoř nebyla záměrně informována o  původu vzorků. Výsledky testů byly ohromující.

Mitochondriální DNA, která se dědí od matky, vykazovala mutace, které nejsou známy u žádného člověka ani primáta, nebo zvířete z naší planety.

Jedná se o zcela nový humanoidní druh, který se velmi liší od Homo sapiens. Jde o naprosto bilogicky odlišného tvora od člověka, že podle vědců by se nemohli spolu ani zkřížit.

Vzhledem k výzkumům, které probíhaly a stále probíhají v Jižní Africe se dá říci, že by se mnohé v našich učebnicích dějepisu mělo přepsat.

Příklady existujících fyzických důkazů podporují hypotézu, že lidští obři kdysi putovali běžne po Zemi.

Našla se například část horní kosti nohy s kyčelním kloubem obra, která byla asi 3,5 m vysoká. Je to jeden z nejcennějších a velice vzácných exemplářů, které jsou dnes k dispozici a jasně ukazují na existenci obrů v Jižní Africe před více než 40 000 lety.

Co se týče lebek, tak se stále tvrdí, že je to výsledek umělé deformace, něco jako rituální praxe v dřívějších dobách, kdy se novorozencům svazovaly hlavičky mezi dva kousky dřeva a vyvíjely stálý tak na lebku a tím měnily její tvar.

Ovšem tyto nalezené lebky mají i větší oční důlky a vzadu na temeni se nacházejí dvě podivné jamky. Tyto rozdíly ani vědci neumí uspokojivě vysvětlit.

Jeden z vědců a to Brian Forester prohlásil, že máme co dočinění se zcela novým druhem  humanoidního tvora, který se velmi liší od homo sapiens a tím vzniká otázka, oč se jedná, jde o nějakou vyhynulou vývojovou větev člověka Homo sapiens, nebo návštěvníka z vesmíru?

Citace skeptičky Sharon Hill:
„Věda se nedělá na sociálních sítích,“ upozornila známá skeptička Sharon Hill. „Recenzní řízení je kritickou součástí vědy a zastánci paracaských lebek se dopustili zkratky, která podkopává jejich důvěryhodnost. Místo aby publikovali data ke kritickému posouzení, snaží se přitáhnout zájem veřejnosti ke kulturním praktikám, které my vnímáme jako bizarní deformace lebek. Něco takového nemůže vědecká komunita akceptovat,“ prohlásila vědkyně.

Žel, ale i vědecká komunita se k výsledkům testů staví odmítavě. Briena Foestera řadí do kategorie pochybných pseudovědců, kteří podle nich jen hledají senzace, což je běžné v dnešní době. Mainstreamová média a věda také výsledky testů neberou moc vážně.

Bylo učiněno mnoho dalších objevů obřích koster, jako například v Charlestonu, kde objevili kostry v rozmezí od dvou do tří metrů. Byly zdobené těžkými náramky a různými náboženskými předměty.

Další byly objeveny také v Egyptě a nebo v Jižní Americe, některé měly plochou hlavu a kromě lidských koster nalezených například ve státě New York, byl také zaznamenán případ jednoho obra, který měřil 3,5 m a byl to muž a měl i odhalený penis.

Například v Číně byly nalezeny ostatky zubů a čelistí a vědci vypočítali, že jejich majitelé museli měřit 3 až 4,5 metru. Samozřejmě, některé teorie tvrdí, že jde o obry, jejichž výskyt je popsán i v Bibli, v knize Genesis (mýtus David a Goliáš)a jiní říkají, že šlo o zvláštní vyhynulou rasu. Některé teorie dokonce míní, že šlo o mimozemské bytosti a jejich potomky, kteří přiletěli v kosmické lodi na naši planetu.

Tak vysocí jsou prý proto, že jejich domovská planeta měla mnohem menší gravitaci než Země. Pátrání se spoléhá především na fosilní nálezy a možné hroby obrů.

Jedním z takových hrobů je nález obra z Cardifu z roku 1869, kdy v Americe George Hull představil světu mumifikovanou mumii tohoto obra.
 
Údajný obr měřil přes 3 metry. Fotografie odkrytého hrobu s mumií obletěly celý svět a lidé nálezu skutečně věřili. Fungovalo to. A dokonce, i když Hull přiznal, že šlo o podvod a chtěl tím prý jen dokázat slepou víru některých lidí v pohádky a báje, stejně se hrnuly celé davy, jen aby viděly onoho obra.

Existují další záhadné nálezy, kdy například byla nalezena kost stehenní, která měřila 120 cm a podle ní byla vykreslena postava člověka. Podle její velikosti musel člověk měřit okolo 5 m a vykladači Bible tvrdí, že jde o druh obrů, o nichž se mluví právě v biblické knize Genesis, kteří zde žili před potopou světa.

V jeskyni Lovelock v Nevadě našli roku 1911 při těžbě guána dělníci mumifikované pozůstatky několika velice zvláštních humanoidů. Veřejnost šokovala především velikost těchto bytostí, výška koster se prý pohybovala od dvou do dvou a půl metru.

V době nálezu byla průměrná výška člověka 170 centimetrů. V guánu se zachovaly i zbytky dlouhých vlasů a vousů, které měly výrazně zrzavou barvu.

Zajímavé je, že v této oblasti žijící indiáni kmene Piutů mají mnoho legend o mocných obrech. Nazývají je Si-Te-Cach a tvrdí, že byli původními obyvateli země a že jejich pradědové, kteří sem přišli ze severu, se s nimi ještě setkávali.

Mumie dělníci zlikvidovali a zřejmě by celá historka byla zahrnuta mezi nepodložené důkazy, kdyby se náhodou nezachovala jedna lebka.

Ta je dnes uložena v Humboltově muzeu ve Winnemuce. Lebka je vysoká 30 centimetrů a je bezesporu lidská. Vědci odbyli celý problém s nepříjemným důkazem tvrzením, že jde o vrozenou patologickou úchylku a že dotyčný na své neúměrné zvětšování hlavy v mladém věku zemřel. V té době ovšem ještě nebyly známy výsledky výzkumů DNA vzorků z těchto nalezených obřích lebek.

Další obrovská lebka, která byla nalezena ve východoafrické paleontologické lokalitě Woranso-Mille v oblasti Afar v Etiopii, byla přiřazena k druhu Australopithecus anamensis.

Jde o nejstarší známý druh tohoto rodu hominidů, kam patří i druh Australopithecus afarensis, proslavený nálezem částečně zachovalé, 3,2 milionu let staré kostry.

Samozřejmě je možné, že mnozí lidé trpí onemocněním, kvůli němuž jsou obrovští a dorůstají vysoké výšky. Ovšem nálezy ostatků, které se staly po celém světě, určitě vyvrací skeptikům jejich teze o tom, že se jedná o nesmysly, protože až 3 metrové kostry, navíc ve kterých zjistili vědci jinou DNA, než je lidská, znamenají mnoho.

Abychom se také podívali na realitu ze zdravotního hlediska, obří lidé trpí vzácnou chorobou, která se jmenuje akromegalie. Je to způsobené onemocnění s nadměrnou tvorbou růstového hormonu a tak se stává, že člověk dorůstá do výšky například 230 cm. V České republice je takovýchto lidí Lidí odhadem do tisíce. Akromegalie je plíživou nemocí, které si zpočátku lidé ani nemusí  všimnout. Postupně se vám zvětšují koncové části těla, ale i většina tkání a orgánů. Například srdce, kdy dochází ke zbytnění srdeční svaloviny, později k porušení funkce srdce až k srdeční nedostatečnosti.

Nejvyšší známý člověk byl: Robert Pershing Wadlow, narodil se 22. února 1918 v Altonu Illinois a zemřel 15.července 1940 v Michiganu. Přezdívalo se mu "Obr z Altonu".

Přitom když se narodil, měřil zcela běžných 51 cm. Ale ve 3 letech měl už 150 cm a po 10. narozeninách dokonce výšku 2 metry. Ve 21 letech už měřil 2,64 m. Jeho abnormální a stále pokračující růst byl způsoben onemocněním hypofýzy v souvislosti s růstovým hormonem. Není pochyb o tom, že kdyby nezemřel v jeho mladém věku, byl by ještě vyšší.

Nejvyšším Čechem, který žil na našem území a jeho osoba je doložena, je Josef Drásal Narodil před 4. července 1841, v Chromči na Šumpersku.

Tento český obr byl vysoký asi 242 centimetrů. Zemřel ve 45 letech 16.1.1886 v Holešově na souchotiny. Kopie jeho kostry je vystavena v brněnském Anatomickém ústavu.

Martina - Vesmír o nás.