Zimbabwe je vnitrozemským státem na jihovýchodě Afriky. Jeho sousedem je na východě Mosambik, na jihu JAR, na severozápadě Zambie a na jihozápadě Botswana. Velké Zimbabwe nebo také Království Zimbabwe byl státní útvar na území dnešního státu Zimbabwe, který největší rozkvět zažil ve 14. a 15. století. Pevnost leží asi 30 km na jihovýchod od dnešního zimbabwského města Masvingo v savanovém lese mezi kopci. Podobně záhadné jako stavba je i samo slovo „Zimbabwe“. V řeči místního národa Šona můžeme nalézt hned dvě možná vysvětlení. Podle prvního pochází z „ziimba remabwe“, což znamená „skalnatý dům“, zatímco podle druhého se jedná o „dzimba woye“, v překladu „uctívaný dům“.

Velké Zimbabwe – ruiny města z první poloviny minulého tisíciletí – je zázrakem samo o sobě – neboť v časech své největší slávy bylo město postaveno z žulových bloků bez malty nebo jakéhokoli spojovacího materiálu a vydrželo v původní podobě několik století. Dodnes vyvolává úžas ve tvářích domácích i zahraničních architektů. Stejně tak i krása divoké zvěře v odlehlých koutech neporušené přírody zaujme každého návštěvníka a pomáhá Zimbabwe směle aspirovat na jednu ze zemí s nejkrásnější přírodou v Africe. Zimbabwe, v minulosti známé jako Rhodesie, se díky svým památkám řadí na seznam UNESCO.

Zimbabwe je spojeno s legendou o zemi Ofir, kde jsou ukryty poklady krále Šalamouna

Král Šalamoun vládl ve staré Judei přibližně v letech 970 až 931 př.n.l. Podle legend byly doly krále Šalamouna zdrojem nesmírného bohatství a nacházely se v bájné zemi Ofir. Dnes se již můžeme jen domnívat, kde se tato bájná země nacházela. Některé pověsti uvádějí, že ležela někde na jihovýchodě Afriky, podle jiných se zase traduje, že se nacházela mezi Mekkou a Medinou, které jsou považovány za kolébku Islámu. Místní obyvatelé přistupují k těmto pověstem velmi opatrně a s respektem. Stará legenda totiž praví, že ten, kdo tajemný Ofir objeví, stane se nejbohatším a zároveň nejprokletějším člověkem na světě…

O tom, že Šalamounovy doly nemusí být jen pouhou legendou, napsal egyptolog Kenneth A. Kitchen: „Ofir jako takový není žádným mýtem. Na jednom hebrejském ostrakonu (hliněném střepu), který možná pochází až z 8. století př.n.l., je čitelně uveden krátký hebrejský nápis: Ofirské zlato pro Bet-Choron – 30 šekelů“. Ofir je zde popsán jako konkrétní zdroj zlata, stejně jako se v egyptských textech objevuje pojem „amauské zlato“, „punské zlato“ nebo „kušské zlato“ – přičemž ve všech případech se jednalo o zlato, jehož název byl odvozen od zmíněné země nebo označoval druh či kvalitu, které byly pro danou zemi typické“.

Roku 1552 vydal portugalský historik Joao de Barros knihu, v níž popisuje bohatá zlatá pole a velké budovy na jihovýchodě Afriky, jež prý místní obyvatelé zbudovali bez použití malty a jimž říkají SIMBAOE. O 50 let později po něm napsal portugalský misionář Jolo dos Samos, že někteří místní Afričané věří, že tyto stavby jsou zřícené zlaté doly krále Šalamouna, nebo zbytky paláce královny ze Sáby. Království této krásné vládkyně údajně leželo někde mezi Etiopií a Jemenem. Královna je zmiňována ve Starém i Novém Zákoně, v Koránu, a především v etiopských legendách – v etiopské národní sáze Právo Králů je pojmenovaná jako královna Makeda.

Královna ze Sáby byla uchvácena Šalamounovou moudrostí a on zase její krásou a velkorysými dary. Legenda praví, že se tito dva lidé do sebe zamilovali, ale pro rozdílnost obou náboženství se nikdy nevzali. Některé prameny hovoří i o tom, že svoji lásku zpečetili nemanželským potomkem, vládcem Menelikem I., který se později stal prvním etiopským císařem. Ať je tato legenda pravdivá, nebo ne, ukazuje se, že zlato bylo v dobách před naším letopočtem velmi cennou komoditou.

Celá oblast je zahalena tajemstvím…

„V srdci země leží pevnost, vybudovaná z velkých těžkých kamenů. Podivuhodně pevné zdivo vypadá zvnitřku i zvenčí stejně, neboť kameny skládané bez malty nemají omítku. Do balvanu nad vchodem je vtesán tak starý nápis, že jej nikdo neumí přečíst. Kolem dokola na téže planině stojí další pevnosti, v nichž bydleli královští vyšší úředníci. Pokud můžeme posoudit, sloužily všechny k ochraně zlatých dolů“.

Velké Zimbabwe, symbolizované právě svými majestátními hradbami, existovalo už v 11. století našeho letopočtu. Bylo to hlavní město velké říše, v době jeho největšího vlivu (14. století) v něm žilo nejméně 18 000 obyvatel. Hradby města jsou natolik působivé, že když je spatřili první západní cestovatelé, nevěřili, že by je mohli „primitivní“ Afričané postavit. Objevilo se proto mnoho spekulací: měly patřit královně ze Sáby, biblickým Filištínům nebo arabským dobyvatelům – africkému původu staveb tehdy nevěřil prakticky nikdo. Odborné veřejnosti přišla pravděpodobnější i hypotéza slavného cestovatele Frobenia, který považoval Velké Zimbabwe za pozůstatek mongolské Zlaté hordy.

Teprve na počátku 20. století bylo zjištěno, že je tento komplex dílem dávných obyvatel Afriky, zřejmě Šonů, k autorství se ovšem hlásili i Vendové a Lembové. Jeden kmen národu Lemba si dodnes říká „Tovakare Muzimbabwe“- „Ti, kteří postavili Zimbabwe“.

Ani dnes toho o hradbách Velkého Zimbabwe moc nevíme. V průběhu 16. století říše přestala existovat, důvody jsou neznámé, nic však nenasvědčuje tomu, že by do oblasti vnikla cizí vojska. Spekuluje se nad dlouhým obdobím sucha nebo epidemií nějaké nemoci.

Monumentální kamenná stavba byla srdcem Zimbabwe

Mezi první nejstarší stavby patřila Akropolis. Později byla vybudována Velká ohrada a jako poslední byly vybudovány stavby v údolí a obranné zdi. Celé město obývalo pravděpodobně 10 až 20 tisíc lidí. Rozkládalo se na cca 7km2. Akropole leží na vysokém kopci a přístupná je pouze pěšinou od Velké Ohrady. Podle ústní tradice scházel král do údolí jen jednou za rok. Celá stavba je velmi složitá a různě členěna. Mezi spodním a horním patrem je výškový rozdíl až 50 metrů. Podle průzkumů byly nejstarší kameny Akropole položeny již v roce 900. Kamenné zdi jsou více než 6 metrů široké a 11 metrů vysoké. Na nejvyšším místě se tyčí obrovský balvan s dobrým výhledem. Na jeho jižní straně je jeskyně, z níž je lidský hlas zřetelně slyšet ve Velké ohradě. Akropoli lze rozdělit na dvě části – východní a západní ohradu. V západní části bylo 14 domů se střechou, východní pravděpodobně byla obřadní či slavnostní. Některé stavby splývají se skalními stěnami, a tak podtrhují smysl pro estetičnost původních obyvatel a jejich vynalézavost.

Na území Akropole bylo nalezeno osm asi metr vysokých soch dravých ptáků (po jedné se plazí krokodýl), které jsou pokládány za symboly panovníka či víry. Tento symbol síly a identity je též umístěn na vlajce a mincích Zimbabwe.

Velká ohrada je elipsovitá stavba, po obvodu měří 253 m. Přibližný poloměr stavby je 89 m a plocha je podobná fotbalovému hřišti. Výška zdi se pohybuje od 4,9 po 10,7 m a její šířka činní minimálně 1,2 až 5 m. Do vnitřního prostoru vedou tři úzké vchody, které však byly poničeny hledači pokladů. Vnitřek je složitě členěn. Nachází se zde úzká chodba, tři plošiny, několik místností a věž.

Kónická věž je velkým tajemstvím celého komplexu Velké ohrady. Tento 9 metrů vysoký válec s obvodem základny 17 metrů je ukázkou umu skládání kamene na sucho. Její účel je neznámý. Nenalezneme zde žádné dveře, okna, či schody. Díky jejímu falickému tvaru podle některých názorů sloužila k sexuálním zasvěcovacím rituálům. Jiní se domnívají, že to byla signální věž předávající ohňové signály nebo astronomická pozorovatelna.

Bohaté nálezy keramiky, výrobků z mědi, zlatých předmětů, zbraní a podobně svědčí o velmi rozvinuté kultuře. Zbytky čínského porcelánu zase o čilém obchodním ruchu s východem prostřednictvím arabských obchodníků. I po vydrancování zde bylo dost důkazů o tom, že právě zde bylo sídlo mocného státu. Dnešní Zimbabwe je jeden z nejchudších států světa. Teprve roku 1980 si tato země vybojovala nezávislost na Velké Británii, ale příliš jí to nepomohlo. Přitom má úžasné dějiny, v nichž se nacházejí doby, kdy Zimbabwe, respektive Velké Zimbabwe, vládlo slavně celé zemi.