Zámek Hluboká nad Vltavou bývá často označován za nejkrásnější zámek České republiky. A není divu! Jeho bílá silueta již z dálky láká nejen milovníky historie, ale také romantiky ze všech koutů země. Přibližně v místech, kde stojí dnešní zámek stál dříve hrad Froburg (Frohnburg). O původu dnešního názvu zámku Hluboká se vedou spory. Jedni tvrdí, že hrad získal svůj název díky svému umístění hluboko v lesích, jiní naopak prosazují názor, že se tak stalo kvůli výstavbě na skále nad hlubokým vltavským údolím a někteří se dokonce domnívají, že název je odvozen od studně, která je na zámku hluboká snad 125 metrů.

Zámek Hluboká, který stojí na návrší nad Vltavou, 9 km severně od Českých Budějovic, je perlou architektury. Během staletí prošel různými přestavbami a obměnami, podepsalo se na něm několik architektonických stylů. Zprvu gotický zámek vybudoval koncem 15. století Vilém z Pernštejna. O století později se zámek dočkal v režii pánů z Jindřichova Hradce obnovy v renesančním stylu. Postupně měnila Hluboká majitele, až se v roce 1661 zámek dostal do rukou slavného rodu Schwarzenbergů, když ho koupil Jan Adolf I. Schwarzenberg. V první třetině 18. století došlo k přestavbě ve stylu baroka a v polovině 19. století získal zámek styl romantický.

Současný vzhled zámku a jeho zahrad výrazně ovlivnila kněžna Eleonora, rozená princezna z Lichtenštejna, manželka knížete Jana Adolfa II. ze Schwarzenbergu. Manžele učaroval v Anglii zámek Windsor, z kterého Eleonora na Hluboké realizovala většinu nápadů, a to nejen v interiérech, ale také v úpravách parku a okolní krajiny. Schwarzenbergové zde pobývali až do roku 1939, kdy poslední majitel dr. Adolf emigroval před nacisty. Zámek byl v roce 1947 zestátněn, a to na základě zvláštního zákona Lex Schwarzenberg.

Zámek Hluboká obýval ohnivý myslivec i Samaritánka…

V České republice se nachází spousta hradů a zámků, se kterými je spojena dlouhá a mnohdy velice zajímavá historie. Obvykle to dokazují různé fascinující příběhy a pověsti. Některé z nich zmiňují i strašidelné postavy. Těžko říct, co je pravda a o co se postarala lidská fantazie.

Povídá se, že v okolí zámku Hluboká žil kdysi Ohnivý myslivec. Hajný, který dohlížel na pořádek svým vlastním způsobem a s pytláky se příliš nepáral. Strach naháněl nejen jim, ale i docela obyčejným lidem. Báli se ho natolik, že se po čase začali lesům raději vyhýbat. Už mysleli, že jim houby i lesní plody zůstanou navždy odepřeny, když jedné noci do kraje dorazila velká bouře. Blesky létaly vzduchem a prudký déšť dopadal na vyprahlou půdu. Myslivec se tou dobou procházel ve svém revíru, když ho náhle zasáhl blesk. Všichni se radovali, že bude od tohoto tyrana konečně pokoj. Opak byl pravdou…Myslivec ověnčen plameny se zjevoval v lese i nadále. Díky své nové podobě strašil ještě mnohem víc než dřív. Jednoho dne však narazil na starého muže, který když ho uviděl z plna hrdla vykřikl: „Spas, Bože, mne i jeho!“ V tu chvíli plameny uhasly, myslivec se proměnil v bílou holubičku a vzlétl k nebi. Od té doby ho již nikdy nikdo neviděl a lidé se vrátili k houbaření i sběru lesních plodů.

SAMARITÁNKA – Další pověst říká, že zde vyvěral pramen, kterému se přezdívalo „Dobrá voda“. Během častých povodní se voda ve studních naplnila špinavou vodou a zapříčinila řadu chorob. Pramen ale zůstával i nadále nezakalený. Majitel zámku Ondřej Ungnad ze Suneku, zde nechal vybudovat kapličku Samaritánku. Až mnohem později se rozmohlo tvrzení, že kdo se napil ze Samaritánky, zázračně se uzdravil.

LEGENDA O ZKAMENĚLÉM PASTÝŘI – Na Hluboké údajně kdysi žil pastýř, který byl ztělesněním zla. Od samého božího rána až do večera jenom klel a nadával. Jeho okolí ho neustále varovalo a napomínalo. Když prý nepřestane klet, stihne ho boží trest. Jednoho dne onen pastýř proklel sebe i celý svět. Nebesa ho potrestala tím, že jej společně s celým stádem proměnila v kámen. Atypický kámen údajně leží v okolí Hluboké dodnes.

STVŮRY NA ZÁMKU – Roku 1420 napsali českobudějovičtí kronikáři o tom, že se jedné z krav v blízkosti zámku narodila stvůra podobná člověku. V roce 1522 se zase zaznamenala záhadná zpráva o narození telete podobném mnichovi. Jak to bylo doopravdy? To se už asi nedozvíme.

„Vydejte hrad do královských rukou, jinak Záviš skončí mečem kata!“

Záviš z Falkenštejna se narodil pravděpodobně v roce 1250. Popravili jej 24. srpna 1290, v době, kdy sloužil králi jako rukojmí a královské vojsko požadovalo po Závišově bratru Vítkovi z Krumlova vydání hradu Hluboká. Vítek odmítl, protože prý nevěřil, že král nechá Záviše popravit.

„Hluboká, Hluboká s věžemi a valy, za dávna Záviše pěvce tu sťali, sťali ho pod hradem na svěžím luhu, ubohý zpěvák, ubohý druhu! Rád že měl královnu, padla mu hlava, posavad rudne tu od krve tráva.“

Poslední chvilky Závišova života připomíná pomník v parčíku u zdymadla pod Hlubokou. Ten pochází z roku 1895, kdy ho zde nechal postavit – jak jinak než údajně, kníže Adolf Josef Schwarzenberg. Místo zbudování je symbolické, ale rozhodně se jedná o lokalitu, kde exekuce proběhla. Hlavu Závišovu, která se odkutálela po svahu k řece, dnes schraňuje klášter ve Vyšším Brodě, místě odpočinku většiny Rožmberků. Spočívá pod podlahou v kapitulní síni, v klášteře je i cenný dar, a to ZÁVIŠŮV KŘÍŽ, relikvie cenná bezmála jako korunovační klenoty, ukrývající zlomek kříže, na kterém skonal Ježíš.

Zámecký park – V kruhové kašně se vykoupala i princezna Krasomila!

Celková výměra hlubockého zámeckého parku zahrnuje 90 hektarů, avšak celý komplex i s přilehlými oborami a loukami dříve dosahoval rozlohy 200 km2. Zdejší zdroje uvádějí, že v roce 1851 tu bylo vysázeno celkem 11 597 stromů a 2 180 keřů. V současnosti tvoří bezprostřední okolí zámku parter s broderií a růžemi a takzvaná Dolní zahrada, jejíž velká část leží před jihozápadním bočním průčelím zámku. Úzký pravidelně členěný okrasný pás okolo zámku dokládá i plán z roku 1812 – tato část zahrady vlastně měla propojovat zámek s parkem, přitom ale měla být kontrastní k okolní přírodě. Stejnou funkci měl mít jistě i trvalkový záhon anglického typu, který najdeme u vstupu do zámku.

Anglický park v širším okolí zámku je cenný především dendrologicky. Druhová pestrost dřevin parku je výrazná dodnes. Kromě domácích dřevin tu najdeme i mnoho druhů cizokrajných. Hned v blízkosti zámku je to třeba krásný jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba), dále nahovětvec kanadský, statný platan javorolistý, liliovník, zerav obrovský, tsuga a mnohé další stromy i keře.

Umíněná a panovačná princezna Krasomila v podání Aleny Vránové se procházela mimo jiné i zahradami zámku Hluboká. Právě tady králi Miroslavovi poroučela: „Zavaž mi střevíček!“ a pak se vymáchala v kašně. Tu v zámeckých zahradách můžete najít dodnes.

Zámecká věž je vysoká 52 metrů a na vrchol musíte vystoupat 245 schodů

Velice zajímavý výhled na okolní krajinu umožňuje návštěva zámecké věže, pokud je ovšem příznivé počasí. Neogotická věž s cimbuřím byla nově postavena po roce 1847 na místě původní věže barokního zámku, která se zřítila. Neměla hluboké základy a během radikální stavební rekonstrukce prvního nádvoří v 19. století byla stržena přední budova, která tvořila opěrné zdivo barokní věže. Věž má výšku 52 m od nádvoří a 58 m od dolního parteru zámeckého parku. Pokud přidáte k samotné věži i ostrožny, výška činí 148 m. Po vyšlápnutí do věže se můžete těšit z nádherných výhledů na okolní krajiny – na jihočeskou pánev. Věž je uzavřena v době silného větru, za deště a bouřky.

„Mezi sídly šlechtickými v Čechách jest Hluboká jediná svého způsobu. Není to hrad, ale moderní zámek, a přece není stavěn tak, jak bývají nynější zámkové. Má toliko napodobiti hrad, a tj. právě příčinou, proč nepůsobí na znalce takovým mohutným dojmem jako kupříkladu Krumlov a Rožmberk. Přílišná článkovitost částí a vůbec stavba s nesmírným nákladem provedená svědčí o tom, že postavena jest za sídlo vznešeného rodu a takořka odlesk nějakého královského sídla, a z tohoto stanoviska lze Hlubokou posuzovati. Jest pravé dítko té doby, která horlila pro romantismus středověký, milovala jeho způsobu, ale nikdy by nebyla chtěla podstoupiti jeho pravé živobytí nepohodlné a v jisté míře nuzné. A tak se nám také objevuje zámek náš plný bašt a hradeb a cimbuří, jehož obyvatel by se však středověku snad ani den nebyl mohl brániti“.