Je dobře známo, že hrady patří k nejoblíbenějším a nejnavštěvovanějším výletním cílům. Možná, že si občas položíme otázku, co nás na nich vlastně tak přitahuje? Snad jsou to dramatické osudy jejich bývalých majitelů, které se vsákly do kamenných zdí a dodnes vyzařují tajemné fluidum, nevědomky ovlivňující naši mysl, snad dávné příběhy, které se s různými obměnami předávají z generace na generaci a které díky bezbřehé lidské fantazii nabývají často velmi podivnou podobu. Když odstraníme silnou slupku výmyslů a bájí, zůstane mnohdy jádro, nad nímž nestačí jen tak mávnout rukou. Rozluštit záhadu těchto jader se snažili již naši pradědové, dědové i otcové, hlavu si s nimi lámeme i my. A nezbývá než doufat, že zůstanou záhadou i pro naše potomky. Protože jasná odpověď na mnohé otázky by tajemné hrady připravila o značnou část jejich půvabu, který nás tak láká a okouzluje. Nechme tedy hradům, co jejich jest, ať zůstanou i v budoucnu zahaleny do pláště utkaného ze záhad a tajemství…

Není pochyb o tom, že nejkrásnější hrady se nacházejí v Evropě. Jako by se v nich zastavil čas a kolem vás proudil vzduch plný dobrodružství a životních osudů jejich obyvatel, které byly často plné smutku a nenávisti. Většina lidí se v těchto místech necítí dobře a jediný, kdo jásá, jsou lovci duchů. Vy, kdo se rádi bojíte, zbystřete! Máme pro vás tipy na nejstrašidelnější hrady Evropy, ze kterých vám bude běhat mráz po zádech, ale zároveň vás naplní nevšedními zážitky a řadou zajímavých poznatků.

MOOSHAM – HRAD ČARODĚJNIC – Moosham je třetí největší hrad v Salcburku. Jeho vznik se datuje již do dob římského impéria. Původně sloužil jako strážnice, ve 13. století byl přestavěn na hrad. Moosham získal přezdívku Hrad čarodějnic právem. Ani jemu se totiž nevyhnula tato temná kapitola dějin. Mezi lety 1675-1689 zde probíhaly masové popravy. Celkem zde bylo mučeno a zabito víc než 130 lidí, a co je nejpodivnější, stovku z nich tvořili muži. To rozhodně nebylo obvyklé. Nejmladší oběti bylo 10 let, nejstarší 80. Po mučení byly obvykle sťaty nebo upáleny, často zaživa. Kvůli křivdám páchaným na nevinných přebývá prý ve zdech Mooshamu až 100 duší. Sami pracovníci hradu potvrzují, že se na hradě dějí nadpřirozené věci. Často je slyšet prásknutí dveří, aniž by v místnosti někdo byl. Sem tam se zjevují nevinné duše, které byly popravené neprávem. Slyšet jsou i kroky v prázdných místnostech.

Jedna z legend, pojící se k hradu, hovoří o dvou hradních pánech, kteří se oba zamilovali do jedné dívky. Ani jeden nechtěl ustoupit tomu druhému, a tak došlo jednoho dne na hlavním nádvoří na souboj. Zemřeli oba i dotyčná dívka, která se pokoušela souboji zabránit. Od té doby se na nádvoří mají zjevovat tři mlhavé přízraky, dva černé, jeden bílý. Lidé tvrdí, že dokud se páni nesmíří a jejich přízraky nezbělají, budou zde obcházet navěky. K hradu se také neodmyslitelně váže legenda o vlkodlacích. Pověst pochází z 18. století a traduje se, že vlkodlaci se pohybují v okolních lesích a svým děsivým vytím přivádí lidi k šílenství. Údajně nadpřirození tvorové měli vzniknout tak, že se dva bratři domluvili se samotným ďáblem. Dle smlouvy jim dal možnost se měnit ve vlkodlaky, avšak jak už to tak bývá, bratři toho často a rádi zneužívali. Ani ďáblu se nedá věřit, a tak je podvedl a podoba jim zůstala navždy.

HRAD LEAP – NEJSTRAŠIDELNĚJŠÍ HRAD IRSKA – Hrad Leap leží nedaleko irského města Cork. Dodnes není úplně jasné, kdy přesně byl hrad postaven, ale za tu dobu se zde odehrálo tolik věcí, které by nestačily na 20 hororových snímků. Už samotné základy hradu napovídají, že s celým objektem není něco v pořádku. Je údajně vystaven na pohřebišti keltských druidů, jejichž nespokojené duše místo proklely. Od té doby se zde odehrálo mnoho vražd a historky o nich jsou jedna děsivější než druhá. Za zmínku stojí záhadná skvrna od krve v komnatě „Murder Hole Room“, kterou nelze nijak vyčistit. Její původ je však zcela neznámý. Na hradě se střídal jeden krutý panovník za druhým a každý ve velkém přispěl do počtu obětí ztrestaných nebo popravených v mučírně. Ty zde samozřejmě nyní straší jako duchové. Mezi nejznámější duchy tohoto hradu pak patří žena v rudých šatech a dýkou v ruce, jež byla do hradu zavlečena a znásilněna nebo dvojice malých sestřiček, které viděli někteří návštěvníci hrát si ve vstupní hale. Mělo by se jednat o dvojčata, která zde tragicky zahynula v 17. století.

To, co ovšem za zdmi tohoto panství údajně vyvolává největší děs a hrůzu, je jakýsi tvor zvaný Elementál. Jedná se o kreaturu, která je napůl ovce a napůl člověk, místo očí má ve tváři pouze temné otvory a provází ho strašlivý zápach hniloby a síry. Podle místních se snad jedná o jakýsi zvláštní druh ducha, který byl na svět vyvolán při neopatrné seanci.

Kvůli temné minulosti navštívili hrad i specialisté na paranormální jevy, kteří zkoumali, nakolik je místo duchy skutečně prolezlé. Televizní kanál Travel Channel tu natáčel také epizody jednoho svého pořadu s duchařskou tematikou.

PEVNOST KRZYZTOPOR – HRAD SE ÚDAJNĚ NACHÁZÍ NA MÍSTĚ, KDE JE VSTUP DO JINÉ ČASOVÉ DIMENZE – Zřícenina hradu Krzyztopor se nachází v jižním Polsku, v malé vesnici Ujazd. Patří k nejkrásnějším a největším hradům v celé Evropě. Celé místo je však obestřeno velkým tajemstvím a láká nejen milovníky historie, ale především návštěvníky z řad záhadologů. Hrad je totiž spojen s negativní energií a množstvím nevysvětlitelných jevů. Na místě, kde je postaven, prý existuje časová brána do jiné dimenze a už stovky let se tam ztrácejí lidé. Hrad nechal postavit hrabě Krzysztof Ossolinski (1587-1645) jako obranu hranic jihovýchodního polského království. Byl to astronom a mág, který se zajímal o všechno možné. Podle legendy bylo motivem stavby spiritistické setkání mladých šlechticů v roce 1619, kteří vyvolali ducha polského krále Boleslava Chrabrého. Ten jim ukázal místo, kde se nachází vchod do jiné časové dimenze.

Stavba ve tvaru pentagramu – celá pevnost oplývá spoustou zvláštností. Stavba měla 4 rohové věže symbolizující 4roční období, dále 12 velkých sálů představujících měsíce, 52 pokojů jako týdnů a 366 oken jako dní v roce, včetně toho přestupného. Poslední okno bylo zazděné a otevíralo se pouze v přestupném roce. Hradby mají navíc tvar pěticípé hvězdy a na každém jejím rohu se nachází velký bastion. Nad vstupní branou je velký kříž a sekera, dnes již neexistující nápis a letopočet 1631. Vůbec se však neví, s čím by rok 1631 mohl souviset (stavba hradu započala v roce 1627 a dokončena rok před smrtí hraběte). Nad vchodem do věže je také vyryto písmeno W, které údajně souvisí s kabalou a významem věčného trvání tohoto místa.

Už při stavbě pevnosti nebyla nouze o podivné události. Celkem 20 dělníků tu prý beze stopy zmizelo. Jejich kolegové o nich tvrdili, že se údajně uprostřed práce prostě vypařili. Hrad se stal osudným i jeho majiteli. Po ukončení stavebních prací se prý vévoda Ossolinski uzavřel do své pracovny v katakombách a téměř z ní nevycházel. Vévoda byl měsíc, co měsíc unavenější a bledší. Následujícího roku vévoda za poněkud záhadných okolností zemřel. Správa hradu tak přešla na jeho syna. Ani on si ho ale příliš neužil. Zemřel přesně 4 roky po svém otci. O tom, co se nachází v komnatách v podzemí však stále nikdo neměl ani ponětí. Dvořané se jim vyhýbali. Většina lidí, kteří do nich vstoupili, se již nevrátili. Jaká síla se skrývá v podzemí svatyně času? Co způsobuje podivné světelné úkazy, které se objevují nad ruinami hradu dodnes? Doufejme, že se někdy podaří odpovědět alespoň na část nezodpovězených otázek, týkajících se této tajemné polské stavby.

HRAD GLAMIS – JE OBKLOPEN VŠUDYPŘÍTOMNOU SKOTSKOU MLHOU A SPOJEN S TAJUPLNÝMI DUCHY A NAVÍC DĚSIVÝM TAJEMSTVÍM! – O skotských hradech se vypráví mnoho strašidelných příběhů, ale pověst toho nejstrašidelnějšího má právě hrad Glamis. Nejslavnějším duchem je tu prý hrabě Beardie. Pověst o něm praví, že si jednoho dne toužil zahrát karty, jenomže to byl zrovna církevní svátek a karetní hry byly zakázané. Beardie nemohl nikoho přemluvit, potrestal tedy několik sluhů a prohlásil, že bude klidně hrát se samotným ďáblem. Na hradní bránu zanedlouho zabušil tajemný cizinec. Hrabě se sním zavřel v pokoji, a to bylo naposledy, kdy ho někdo viděl – ostatně také jeho hosta. Místní přísahají, že někdy je v noci slyšet úpění a mnozí také viděli ducha pana hraběte, který je nucen hrát karty navěky.

Přízrak Šedé paní – je to již téměř 500 let, co lady Janet Douglas zemřela krutou smrtí na hranici, avšak údajný přízrak smutné Šedé paní neustále připomíná její nešťastný osud. Janetin duch se prý ve zmíněné podobě objevuje na Glamisu v hradní kapli, nebo v její blízkosti, kde ji už vidělo mnoho důvěryhodných osob, mezi jinými i Timothy Patrick, hrabě z Kinghornu (1918-1972). Šedá paní bývá nejčastěji spatřena, jak klečí v opuštěné kapli před oltářem a nerušeně se modlí. Průvodkyně upozorňuje návštěvníky na místo, kde šedý přízrak sedává. Je to prý v poslední lavici v pravém rohu.

K méně slavným, avšak neméně děsivým přízrakům Glamisu patří duch ženy bez jazyku, která bloudí v okolí hradu. Má prý otevřená ústa plná krve a mnozí z očitých svědků se domnívají, že je to duch někoho, kdo viděl nebo spatřil něco, co mělo zůstat utajeno. Pochmurná a mnohdy krvavá historie se možná nesmazatelně vryla do glamiských zdí. A to doslova. Paranormální jevy, jež tu jsou údajně pozorovány už po staletí, mají totiž mít reálné jádro. Většinou totiž má jít o projevy svým způsobem výjimečných osob, které se svou krutostí, tragičností či podlostí otiskly do silných hradních zdí, odkud se čas od času vynoří.

HRAD FRANKENSTEIN – NĚMECKÝ HRAD, KTERÝ NEJSPÍŠ PODNÍTIL VZNIK ZŘEJMĚ NEJZNÁMĚJŠÍHO MONSTRA – „Viděla jsem studenty kacířského umění klečet vedle čehosi, co dávali dohromady. Viděla jsem příšerné natažené lidské zjevení, a pak jakýsi mocný stroj, a známky života, jež se začaly objevovat…“, popisuje Shelley svůj sen. Když ale zapátráme v historii, zjistíme, že tento sen zřejmě nebyl spisovatelce jedinou inspirací. Na západě Německa poblíž Darmstadtu totiž stojí hrad Frankenstein a ten obestírají temné pověsti. V 18. století zde žije alchymista Johann Dippel, který má ve sklepení hradu svou alchymistickou laboratoř a údajně se pokouší vyrobit elixír nesmrtelnosti. A na čem by měl své experimenty provádět než právě na tělech nebožtíků?! Však se také městem šíří zvěsti, že z místního hřbitova mizí čerstvě pohřbená těla. Krade je snad Dippel jako „pracovní materiál“?

Pověsti mluví o tom, že alchymista v temných sklepeních těla rozřezává, studuje anatomii a některé části těl prý vaří a dál používá do svých lektvarů. Místní obyvatelé se Dippela bojí a obviňují jej z kacířství. Alchymista je dokonce nějakou dobu vězněn. Konec Dippelovým experimentům učiní až silná exploze, která zničí část hradu i jeho laboratoř. Příběh skutečné historické osoby se až neuvěřitelně podobá románové postavě, již stvořila Mary Shelley. Je velice pravděpodobné, že při své cestě do Švýcarska projížděla spisovatelka také Německem a možná navštívila i trosky tajemného hradu a slyšela místní legendy. Stvořila tak svého doktora Frankensteina podle Johanna Dippela, který se prý sám podepisoval podle názvu svého hradu – Frankensteinensis?

HRAD DRAGSHOLM – STRAŠÍ ZDE PŘÍZRAK BÍLÉ DÁMY A SKOTSKÉHO HRABĚTE Z BOTHWELLU? – Na dánském ostrově Sjaelland stojí hrad Dragsholm, někdejší žalář pro urozené zrádce. Na jeho schodištích a nádvořích bičovaných mrazivým severským větrem údajně straší duch Bílé dámy. Má se za to, že Bílá dáma je duch nešťastně zamilované dcery bývalého hradního pána, který byl velmi přísný. Legenda vypráví, že když se otec dozvěděl o její lásce k neurozenému muži, byl rozzuřen a dle svého mínění také zostuzen. Neváhal tedy a podřízl jí hrdlo, její tělo pak nechal zazdít. Během oprav zdí ve 30. letech 20. století v nich dělníci našli schoulenou kostru oblečenou do otrhaných bílých šatů. Někteří lidé tvrdí, že Bílou dámu dodnes vídají v noci obcházet po hradě a plakat.

Případ hraběte z Bothwellu – James Hepburn, čtvrtý hrabě z Bothwellu, čelil obvinění, že zavraždil druhého manžela skotské královny Marie Stuartovny, lorda Darnleyho. To, že vše naplánoval hrabě z Bothwellu, je velmi pravděpodobné – otázkou zde zůstává, zda se souhlasem královny, neboť faktem je, že se s ní krátce poté oženil – a to zřejmě s cílem stát se skotským králem. Nedlouho poté došlo k povstání katolických a protestanských lordů, ale nedošlo k bitvě. Královna se vzdala a byla zajata,

Bothwell uprchl do Skotska. Hrabě byl zatčen a následně přemístěn na hrad Dragsholm. „Žil v nelidských podmínkách. Byl připoután ke sloupu nad žlabem na odvádění exkrementů celých 10 let, po nichž přišel o rozum a ve 44 letech zemřel“. Když bylo jeho tělo později exhumováno, zjistilo se, že byl mumifikován. Mnoho lidí prý vídá jeho přízračnou postavu jezdit v Dragsholmu po nádvoří na koni – snad tento šlechtic znovu prožívá svůj nesplněný sen zůstat králem Skotska.

PREDJAMSKÝ HRAD – SKUTEČNĚ NA NĚM ŘÁDÍ PŘÍZRAK SLAVNÉHO RYTÍŘE? – Jama je slovinský výraz pro jeskyni. Predjama je jméno vesnice, ale i mohutného hradu stojícího před ještě větší jeskyní. První zmínky o hradu pocházejí z roku 1274. Podle německých historických kronik byli majitelé hradu poddanými mocných feudálních vládců, biskupů z Aquileie. Ovšem asi největší proslulost získal hrad v 15. století, kdy se stal sídlem loupeživého rytíře Erasma z Luegu. Rytíř se proslavil velkou krutostí, umučil a zabil stovky lidí v různých částech hradu. Mnoho vězňů dal shodit do 70 metrů hluboké jeskyně pod hradem. Hrad také proslul jako mučírna, kde docházelo k těm nejstrašnějším výkonům práva útrpného. Dělo se tak v jeskynní části, kde byly nejen všemožné mučící nástroje, ale i děsivá hladomorna. Archeologové navíc upozorňují, že v hradu je stále zazděno několik těl odsouzených nešťastníků. „Slýcháváme tu především kroky a zvláštní hlasy vycházející zpoza zdí. Když je vždy večer potřeba ještě jednou projít hrad a zkontrolovat ho…nechce se mi tam zůstávat“, říká jedna místní průvodkyně. Ona a mnozí další, kteří o hrad pečují, věří, že za všechno může krvavá minulost. Kromě kroků jsou prý slyšet i tajemné šeptající hlasy, občasné bouchání a výjimkou není ani zvláštní stín ploužící se podél zdi.

Predjamský hrad má dvě části – před jeskynní a druhou vtesanou do skály. Mezi nimi je hradní dvůr. Hrad si vysloužil dokonce i zápis do Guinessovy knihy rekordů jako největší jeskynní hrad na světě. Svým majestátním vzhledem láká také filmové tvůrce, zahrál si třeba i v sérii Hra o trůny a hostil štáb Discovery Channel, který zde pátral po přítomnosti duchů.

HRAD CHILLINGHAM – MÍSTO S POŘÁDNĚ KRVAVOU HISTORIÍ! – Anglie je plná strašidelných míst, mezi kterými nechybí prastaré hrady. Jeden z nich je ovšem možná ještě o trochu tajemnější a děsivější. Vítejte na Chillinghamu! Jeho krvavá historie začíná ve 13. století. Pevnost slouží jako opěrný bod pro výpady anglické armády do neposlušného Skotska. V roce 1298 tu přebývá sám anglický král Eduard I., který vzápětí poráží skotské rebely vedené slavným Williamem Wallacem. Dnes se k pevnosti váže řada legend. Byla tam ostatně jedna z nejstrašidelnějších mučíren v Evropě, kde v bolestech zemřely desítky, možná stovky lidí. Nedaleko je pak tzv. „killing room“, kde údajně zabíjel mučitel John Sage i děti vězňů. Mnoho lidí přísahá, že dnes ve sklepení a v oné místnosti cítí negativní energii a náhlé závany podivného chladu. Říká se, že duše umučených lidí nemohou nalézt klid a budou navždy bloudit hradem.

Modrý nebo také zářivý chlapec je nejznámějším duchem hradu Chillingham. Už několik staletí straší v jedné z věží v tzv. „Růžovém pokoji“, viděn byl však i pod hradem. Má se jednat o přízrak zazděného chlapce, kterého našli dělníci při opravách pevnosti v roce 1920. Dalším přízrakem je duch lady Mary Berkeley, což byla manželka vévody Forda Greye. Ten svou ženu podváděl a později opustil ji i jejich dítě. Duch Mary Berkeley prý dodnes hledá v chodbách hradu Chillingham svého muže.