Jak víme, tak duše, naše vědomí putuje do nanebevzetí, nebo tzv. očistce. To záleží na různých věcech a okolnostech. Není to vždy tak, že dobrák, jde hned do nebe a neřád do pekla. Takhle jednoduché a přímočaré to není. Berme to tak, že tedy odchází jinam, mimo náš hmotný svět, naší dimenzi pryč.

Co se však stane tedy s duší, která tu zůstane, uvízne? Může se to opravdu stát. Proč se to děje a co vlastně cítí taková zbloudilá duše, která nemá tělo, není tam, kde by měla hříchy odčinit a není ani tam, kde by se měla uzdravit a naprogramovat si nový život?

Na samotný začátek, by jsme si měli říct, co to je duch. Takže velmi jednoduše vysvětlím.

Každý člověk, tvor žijící na Zemi, má tělo, což je ochranný obal, schránka pro duši. Tělo je nezbytné pro fungování ve hmotném světě, tělem se pohybujeme, rosteme, vyvíjíme se. A ano samozřejmě i množíme. Člověk se skládá z více části a to nejen z těla. Máme jemno-hmotné tělo (obal duše) a hrubo-hmotné tělo (fyzické).

Podstatou je však lidská duše. Je to živá substance něčeho božského. Podle Kabaly a hebrejského učení se jí říká Nefeš a Řekové jí nazývají psyché, což je nám asi bližší.

Duch není vysloveně duše, ale jsme tomu slovnímu spojení takto nejblíže. Duch má v sobě otisklé ego, které je spjato s obojím, jak jemno-hmotným tělem, tak i tím hrubo-hmotným.

Co je to tedy Duch?

Duch je vlastně otisk duše. Vzniká v případě násilného, či neočekávaného úmrtí. Duchové se snaží také dořešit některé věci, které za života nestihli. Ve smrti opouští duch (duše) mrtvé tělo a může se případně i zjevovat pozůstalým ve snu.

Trpí duch bolestmi?

Duch nemá tělo a je vše pro něj tady složité, má však paměť a tak si pamatuje místa, pamatuje si lidi, okolnosti, situace. Není úplně pravdou, že ducha nic nebolí, když nemá tělo. Logicky se nás napadá to, že ho nemá co bolet. No tady vás trochu vyvedu z míry.

Pokuď zemřel člověk, třeba na nějaké vážné plicní onemocnění, zápal plic, plicní embolie a podobně, bolí ho na prsou - na hrudi. Zemřel-li člověk nějakým těžkým úrazem, třeba mnohonásobnou zlomeninou nohy s protržením tepny, tak věřte, že posléze takového duch bolí noha.

Ptáte se jak je tohle možné, to přeci nemůže? No může, ona to už není bolest taková jako tady na Zemi za života, není to ani bolest nějak výrazně silná a nesnesitelná, ale ta duše toto bolavé místo opravdu stále cítí jako za bolavé nebo oslabené.

Je to trochu jako fantomová bolest. Lidé po amputaci nohy, mají pocit, že je noha stále bolí a třeba ve snu se jim může i zdát, že je svědí chodidlo, ve snu si jej drbou a když se probudí opravdu se škrábají, i když nohu již nemají. Duše si totiž pamatuje a to dost silně. Také duch zažívá strach. Utone-li nebo uhoří, tak má strach na takové tragické místo jít. Vyhýbá se těmto situacím, třeba vodě i po smrti. 

Pohyb ducha

Pro ducha je třeba velmi složité se pohybovat, takže shazování věcí, jak to vidíte ve filmech o poltergeistech, je pro takového ducha ve skutečnosti velmi obtížné a chce to cvik. Duch nemá tělo a tak se může spolehnout pouze na svou mysl, může pohnout předměty, ale né tak intenzivně, jak to vidíte ve filmech. Takový duch se vše musí naučit, když už tady mezi nebem a zemí je.

Fungovat ve světě lidí je pro ducha hodně těžké a frustrující. Mnozí duchové jsou tu však, ale pouze svou vlastní vinou, nebo ze svého vlastního přesvědčení. Je to asi špatný slovní obrat, ale je to opravdu na nich samotných. On je tu nikdo ve skutečnosti nedrží.

Jsou však často připoutáni k Zemi a lidem, nějakou pomstou, zlým chováním, zlým činem a né vždy vlastním.

Může, to být sebevražda, ta je asi nejčastější příčinou uvíznutí ducha, další častou příčinou je nenaplněná láska. Někdo věří například v nějaký daný slib. Já asi za největší problém považuji to, že nemohou najít svůj klid a my lidé jim to neulehčujeme a vůbec si nepřipouštíme následky. 

Duch ve vašem domě

Každý jsme určitě již zažili nějaké to setkání s duchem a to třeba né zrovna příjemné. Duch vás nezabije, spíš k úrazu dojde ze strany samotného člověka. Duch chce mít klid a nechce být vyrušován. Když se přistěhujete na nějaké místo, do domu, kde se začnou dít zvláštní věci, skřípání podlahy, otevírání oken, dveří, tak s největší pravděpodobností tam máte ducha.

Nemusí se jednat vždy o původního obyvatele, může to být třeba duch souseda, který tam chodíval za sousedy v době života s dobrými úmysly. Je však k tomu místu poután a ten důvod může být jakýkoliv.

Jak se chovat k duchům v domě?

Duch chce mít klid a samozřejmě vy také. Nejlepší je ducha neprovokovat a už vůbec né nějak ho vyvolávat. To byste mohli ducha opravdu rozzuřit. Duch nechce nějak bojovat a nechce vůbec nic konat, na druhou stranu si pořád nárokuje vaše obydlí za své i věci a místa. To chce opravdu zatrhnout.

Člověk - rodina, která se do takového domu nastěhuje, by určitě neměla hned prchat z místa. Musíte si uvědomit, že jste do něčeho investovali a rozhodli jste se na tomto místě žít.

Stálo vás to peníze, úsilí a třeba roky dřiny. Vy jste teď pánem a tečka. Dělejte věci v domě, které máte rádi, rádi posloucháte rock, pop nebo snad metal, rádi hrajete na flétnu, kytaru a vašeho ducha to možná štve. Máte právo si zvát lidi, dělat oslavy, máte právo se ve svém domě bavit. Vašemu duchovi to bude možná vadit, ale věřte, že pak jeho naléhání, aby jste dům opustili a jeho zlobení, přestane. Až tak, že vám dokonce váš nechtěný společník bude chybět a bude se vám po něm stýskat.

Někdy se stane, že si duch jiné místo hledat nebude a vás a vaší rodinu, nechá v klidu, zcela bez povšimnutí, dokonce se v mnoha případech stane i nejlepším kamarádem vašeho dítěte a může jej i ochraňovat v postýlce a nedá na něj dopustit.

Kdo pak uslyší ducha, může být vaše návštěva, která k vám třeba přijela na prázdniny. Vaši přátelé jsou vyděšení k smrti, když uslyší někoho chodit na půdě, nebo když vidí jak se samo otevře okno se záclonkou. Vy je pak už jen s úsměvem na tváři ujistíte, že se nic neděje, že to je jen pan Novák od vedle, že už nežije, ale chodí k vám na návštěvu, protože v tomto domě bydlela jeho dávná láska.

Na svého ducha pak nedáte dopustit. Dokonce Vám opravdu může být i přítelem. Nejsem úplně pro, aby se lidé moc kamarádili s duchy, protože to jim nenapomáhá k tomu, aby šli dál a opustili tento svět. Na druhou stranu duch vám může klidně zachránit i život. Někdo váš dům přepadne, bude ho chtít vykrást a nedej bože by chtěl vám a vaší milující rodině ublížit. Věřte mi, že duch se o to postará, protože on nestrpí nějaké jiné majitele, než jste vy. Takže už jen z tohoto důvodu o vlastní obydlí ho rozzuří a takového zákeřného člověka rychle vyprovodí ven.

Většinou po takto dobrých skutcích duch nakonec opravdu odchází na druhou stranu, protože pomohl, udělal něco velmi dobrého. Je celkem jedno jestli v té chvíli myslel víc na sebe a své ohrožení, že by mu po domu chodili další lidé, ale důležitý je opravdu výsledek. Zní to trochu pohádkově, ale tak to opravdu je. Nehledejme zatím nějak složité procesy. Všechno z pohádek a fantasy světů opravdu existuje, tak se toho tolik nebojme.

A co Vy máte nějaký zážitek s duchem? Napište mi klidně na email, podělte se se mnou a s čtenáři mého blogu o svůj zážitek.

Libí se Vám můj článek? Máte třeba nějaký osobní dotaz, nebojte se a napište mi na email Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Autorka článku: Dariya Iczková Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.